„Návštěvnost před koronou jsme nedohnali,“ smutní ředitelka kina Metro 70 Barbora Kucsa Prágerová

Prázdná sedadla, všude roušky a nezbytná dezinfekce. To byla donedávna denní realita v prostějovském kině Metro 70. Kvůli koronaviru muselo mít část roku navíc zcela zavřeno. Poté se v menší míře představení rozjela, podzim však vystavil kinu opět drsnou stopku: Metro 70 muselo spolu s dalšími kiny v České republice opět zavřít své dveře. Sedačky jsou nyní prázdné, stejně tak pokladna i nová kavárna ve foyer kina. V těžké době jsme vyzpovídali ředitelku Barboru Kucsa Prágerovou (na snímku).

* Jak nyní zpětně hodnotíte dobu, kdy bylo kino Metro 70 uzavřené? O kolik představení zhruba diváci přišli a o kolik peněz naopak ztratilo kino?
„Doba karantény pro nás byla pochopitelně náročná, a to jak z hlediska ekonomiky provozu, tak i psychiky zaměstnanců. Když přihlédnu k průměrným číslům z loňského roku, neuskutečnilo se přes dvě stovky představení a kino přišlo o více než půldruhého milionu korun na tržbách. Oproti loňskému roku se také objevil enormně úspěšný film V síti, o který měly velký zájem školy a museli jsme kvůli opatřením zrušit projekce pro asi dva a půl tisíce žáků, což je samo o sobě ztráta dvě stě tisíc korun. Během karantény jsme se však zapojili do dvou projektů on-line kina – Moje kino LIVE a #vašekino, což nám umožnilo udržet si kontakt s diváky, mít obsah na síti a veselou mysl. Přes veškerou nepřízeň zůstáváme optimističtí. Kina už přestála velké zvraty a vždy budou místem, kam půjdete na rande, odpočinout si po práci nebo kam si vyrazíte na komedii s kamarády či s rodinou. Jen to teď bude ještě chvíli trvat.“
* Zprvu bylo v létě těžké zpátky do kina nalákat diváky. Podařilo se to nakonec?
„Od otevření byla návštěvnost mnohem nižší než obvykle – chodilo průměrně dvacet diváků místo běžného průměru sedmdesáti. I teď s odstupem to nebylo o mnoho lepší. Premiéry se rušily, odkládaly, plány distributorů se mění ze dne na den. Kdybychom stále ještě plánovali program na měsíc, ne na čtrnáct dní, jako to nově děláme, tak by měl plakát v den vytištění asi tak stejnou platnost, jako příslovečné včerejší zprávy.“ (hořký úsměv)