- 29. květen 2020
- 901x
Do funkce ředitelky Muzea a galerie v Prostějově nastoupila na podzim roku 2018. Doba hájení je tak u konce, Soňa Provazová (na snímku) má za sebou půldruhý rok v pozici ředitelky jedné z nejvýznamnějších kulturních organizacích města. Byl to rok plný novinek, rekonstrukcí a zajímavých výstav či workshopů. Ale také nečekaných zpráv. Třeba o odchodu Karla Trutnovského z prostějovské hvězdárny. Muzeum celkově poutalo značnou pozornost svými aktivitami.
* Jak uplynulý rok hodnotíte? Dorazilo oproti předchozímu roku více či méně návštěvníků?
„Pokud bych se měla ohlédnout subjektivně a pocitově, domnívám se, že k žádným extrémům nedošlo. Některé výstavy jsou samozřejmě navštěvované více, jiné méně. Pravidelně k nám chodí žáci škol, v letních měsících jsme zorganizovali několik zájezdů seniorů a průběžně k nám zavítají návštěvníci na stálé expozice i krátkodobé výstavy. Konkrétní data ještě sčítáme.“
* Co byla z vašeho pohledu nejpovedenější výstava?
„Velkým překvapením byla výstava Milana Knížáka. Mnoho lidí z něj bylo v počátku v rozpacích, ale když výstavu zhlédli, byli mile překvapeni. Početnou návštěvnost pak měla výstava obrazů Alžběty Zelené. Zde se projevil její vztah k Prostějovu, mnoho jejích známých, přátel, ale i členů rodiny si ji nenechalo ujít. Netradiční přehlídkou s interaktivními prvky byla výstava ke 115. letům prostějovského fotbalu. Ve Špalíčku pak mezi hojně navštěvovanou akci můžeme zařadit ‚Nastupujte, odjíždíme‘. Velmi poutavou byla autorská výstava doktorky Jaškové ‚Barevný svět přírody‘ a nesmíme pak opomenout ani Václava Brožíka. Tento typ výstav, autorů zvučných jmen, je v muzeu už tradicí a vždy se setká s velkým zájmem a velmi pozitivním hodnocením. Výstava pak byla doplněna o katalog, což svědčí o její exkluzivitě. Celkem jsme v roce 2019 představili v obou budovách třináct výstav. Všechny byly velmi pěkné, se všemi měli jejich autoři hodně práce a bylo by nespravedlivé řadit některou na první či poslední místo. Výstavy zahájené koncem roku jsme dokonce na přání návštěvníků prodlužovali. Celkově bych tedy ráda zhodnotila, že jsme při jejich výběru měli šťastnou ruku.“
* Muzeum navíc zažilo premiéru – spojení sportu a expozice – budete chystat něco podobného?
„Pro rok 2020 žádnou sportovní výstavu v plánu nemáme.“ (úsměv)
* Co pak považujete za největší úspěch a naopak neúspěch?
„Jsem ve funkci ředitelky šestnáctý měsíc. Někomu by se mohlo zdát, že je to dlouhá doba, ale mně přijde, že to bylo včera. Proto si myslím, že na nějaké hlubší hodnocení je ještě brzy. Je za námi hodně práce, ale ještě hodně před námi.“
* Jak v organizaci hodnotíte personální situaci, která byla v minulých měsících pod drobnohledem?
„Hodně času jsem na začátku věnovala tomu, abych nasála atmosféru muzea, jeho prostředí, klima organizace. Zjišťovala jsme potřeby, přání a také kvality kolegů. Co je trápí, co je tu těší, co mohou organizaci nabídnout a co si od ní chtějí vzít. Jak už jsem kdysi řekla, je to vztah, hledali jsme si k sobě vzájemně cestu. Asi všichni se shodneme na tom, že jsem úplně jiná než předchozí ředitelé, a tak to občas není snadné. (usměje se) Ale myslím, že hledání společné cesty je úspěšné. Personál se v minulém roce mírně obměnil, ale není to nic dramatického. Někteří kolegové odešli do důchodu, další protože v tom vztahu nechtěli dále setrvávat. Na jejich místa jsme přijali nové kolegy, došlo ke změně organizační struktury a myslím, že všechno funguje. Jak říkávám, jsme herci jedné hry, občas je potřeba alternovat.“
* Na co se návštěvníci muzea mohou těšit v nejbližších měsících?
„Koncem února jsme začali s Markétou Zlesákovou. Je to umělkyně, která vystavuje v zahraničí, v České republice nikdy. Její tvorba je spíše pro mladší generaci. Ve spolupráci s městem budeme pořádat fenomenologickou konferenci a taky zde bude řešena připomínka E. Husserla. Nedávno byla otevřena výstava Podmořský skleněný svět od Jaroslava Proška, žáka pánů Beránka a Fridricha. Jde o moderní velkoformátové sklo, tedy unikátní záležitost. Ve Špalíčku jsou připraveny tematicky zaměřené výstavy třeba na židovskou minulost Prostějova, a to ve spolupráci se spolkem Hanácký Jeruzalém. Bohužel vše je teď zakonzervováno kvůli nařízení vlády a pandemii koronavirus. Musíme vydržet. A pak se budeme snažit mít výstavy spíše dlouhodobějšího charakteru. Jeden dva měsíce jsou někdy opravdu málo.“
Další chyba na Vápenici.