- 29. leden 2020
- 668x
Josef Vincourek byl vynikající dirigent a hudebník, ale také přímý, houževnatý a skromný člověk. Nesl označení „smetanovský dirigent“.
Rodák ze Suchdola nad Odrou (* 23. 1. 1900) pocházel z rodiny železničáře. Otcova profese přivedla rodinu do Prostějova. Zde prožil svoje mládí a studentská léta. V letech 1911—1916 studoval na klasickém gymnáziu. Byl spolužákem Jiřího Wolkera. S ním a s dalšími spolužáky z reálky (například s Vladimírem Součkem a Otakarem Hubšilem) společně muzicírovali. Josef Vincourek zhudebnil některé Wolkerovy básně. V roce 1920 je uvedl v cyklu Večer. V Prostějově dirigoval studentský hudební soubor. Také se zde odborně vzdělával, zpočátku u Tomáše Člupka a Ezechiela Ambrose, nakonec u Vojtěcha Měrky. Ten poznal Vincourkův talent a orientoval jej na studium hudby.
V roce 1916 odchází na studia konzervatoře do Prahy, na obor varhanní a kompoziční. V roce 1919 jej úspěšně absolvoval u učitelů Josefa Kličky a J. B. Foerstera. Potom působil jako korepetitor v olomouckém divadle a v brněnské opeře.
1. 1. 1924 odešel na pozvání Oskara Nedbala do Bratislavy jako dirigent Slovenského národního divadla. V letech 1938–1945 byl šéfem opery Slovenského národního divadla. V Bratislavě založil dirigentské oddělení Hudobné a dramatické akadémie pre Slovensko. Jedním z jeho absolventů a Vincourkových žáků byl hudební skladatel Eugen Suchoň.
Další jeho působení je spjaté s Prahou. V letech 1945–1954 byl dirigentem České filharmonie a opery Národního divadla. Poslední léta svého působení se podílel na budování oper v Kladně, Ostravě a Košicích. V Košicích svoji uměleckou činnost zakončil. Uvedl zde celostátní premiéru Suchoňovy opery Svätopluk.
Josef Vincourek byl vynikající dirigent a hudebník, ale také přímý, houževnatý a skromný člověk. Nesl označení „smetanovský dirigent“. Jeho hudebními láskami byli také Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster, Richard Wagner, Modest Petrovič Musorgskij, Giacomo Puccini a Marc-Antoine Charpentier.
Na Prostějov, město svého mládí, vzpomínal celý svůj život. I když se sem už nevrátil, občas sem jezdil a udržoval písemné kontakty s rodinou sestry.
Josef Vincourek zemřel 20. listopadu 1976 v Praze.
Další chyba na Vápenici.