4000 dnů sklidily zasloužený potlesk V divadle zářila nejen Maciuchová

FOTOGALERIE: Smích? Ten mnohé přítomné brzy během čtvrtečního představení v Městském divadle přešel. I když rozhodně nenudily hlášky jako: „Chrápu tak, že si ten zvuk vrchní sestra dala jako vyzvánění...“ Téma hry 4000 dnů ale bylo spíše z těch vážnějších. Příběh totiž pojednával o muži Michaelovi, který po svém kolapsu ztratil paměť. A najednou byl ve vzduchoprázdnu: 11 let života se ztratilo a s nimi vzpomínky na všechno, co měl i neměl rád. Včetně svého partnera. Večerník se zašel na představení podívat.

Divadelním prknům dominovala Hana Maciuchová coby možná až příliš starostlivá matka, chránící svého syna před jeho partnerem Paulem. Děj byl plný obviňování z toho, že svého přítele proměnil k obrazu svému a vzal mu tím osobnost. Zatímco tak v průběhu hry se kupily otázky na to, zda a co si Michael dokáže vzpomenout, v závěru zbyla jen jediná: Jak se vypořádá s minulostí, která jednoduše není? „Do divadla jsem chodívala pravidelně, teď jsem měla ale pauzu. Více než příběh mě ale tentokrát zaujaly herecké výkony, ty byly skvělé,“ ocenila žena, která se představila jako Lenka, výkony tria Ondřej Novák, Petr Stach a Hana Maciuchová.
Hra je pojatá jako takzvaná „konverzačka“. Její zajímavostí bylo, že Michael v ní většinu proležel v posteli, případně byl v nemocničním úboru. Celá hra se pak konala se stejnými kulisami, odehrála se totiž do poslední minuty v nemocničním pokoji. A i když tu a tam zazněl nějaký vtípek, diváky spíše naplnila hra jinými než veselými emocemi. Otázky jako: Co dělat se životem? Jak se zachovat, kdybychom odložili minulost? nebo Dát druhou šanci? a Co je to vlastně láska? postavily diváka do nelehké situace. A v některých momentech tak mohl být na pochybách, zda se smát, nebo spíš začít uvažovat jiným směrem.