V DIVADLE SE „LISTOVALO“ KNIHOU MÉ DĚTSTVÍ V SOCIALISMU

 Minulý pátek večer se na jevišti za oponou Městského divadla v Prostějově konal další díl populárního LiStOVáNí. Herci Jihočeského divadla Věra Hollá a Pavel Oubram tentokrát prezentovali knihu Jána Simkaniče s názvem Mé dětství v socialismu. A na malém prostoru při více než hodinovém pořadu pořádně „mučili“ bránice více než pěti desítek diváků. Mezi nimi byl i Večerník!

V hledišti malého jeviště za oponou prostějovského divadla nebyli pouze pamětníci dob totalitních, ale na vtipné scénky, průpovídky a citáty z knihy Jána Simkaniče dorazili i zástupci mladé generace. Kdo by si myslel, že o době před rokem 1989 nemají ani páru, velmi by se mýlil. „Teprve chodím na vysokou školu, ale o socialismu toho vím dost z povídání mých rodičů. Takže na rozdíl od některých mých vrstevníků nekroutím nechápavě hlavou, jak je možné, že se před rokem 1989 nemohlo volně cestovat, republika byla kolem dokola ohraničena ostnatým drátem, v obchodech se stály fronty na banány, pomeranče, kakao, dokonce i na toaletní papír,“ svěřila se Lucie, jedna z mladých divaček pátečního LiStOVáNí v prostějovském divadle.
Oba herci Jihočeského divadla v části představení předčítali velmi humorné statě z knihy Mé dětství v socialismu, ale zároveň předvedli velice vydařené scénky a skeče. O tom, jak se rodina s legendární Škodou 1203 vydala na Slovensko pro toaletní papír, jak rodiče poučovali synka, kterak nejlépe napsat slohový úkol o dovolené v Kostarice, přestože nesměl napsat ani slovo o západním ráji a kapitalistických vymoženostech, řeč padla i na pionýrský slib a další a další dnes už neuvěřitelné okamžiky období komunistické totality.
Věra Hollá a Pavel Oubram z Jihočeského divadla stejné představení předvedli v dalších třech desítkách měst České republiky. „Nejde o žádné historické studie, ale zcela osobní útržky vzpomínek na dobu, kdy ‚zítra již znamenalo včera‘. Novináři, spisovatelé, výtvarníci, fotografové, ale i neznámí pamětníci různého věku a profesí se pokusili vrátit do dětství a vybavit si svá léta prožitá v socialismu. Ve výsledku tak vzniklo několik desítek spontánních ohlédnutí, někdy hravých, humorných či nečekaně poetických, jindy věcně konstatujících nebo tísnivých až mrazivých,“ uvedl autor zajímavé knihy Ján Simkanič.
Jeho projekt Mé dětství v socialismu s příspěvky více než šedesáti osob není jen milou retro rekvizitou, je to směs autentických pohledů zpět, která pomáhá nezapomínat. A to je dobré už jen proto, řečeno slovy jedné z přispěvatelek Daniely Fischerové, že i když se nám dobový kolorit zdá směšný, zlo a dobro není v jiném poměru než dnes. To jen paměť klade přízvuk jinam!