AKTUALIZOVÁNO: V sále „ZUŠšky“ se předvedli malí i velcí muzikanti

FOTOGALERIE: Základní umělecká škola Vladimíra Ambrose v Prostějově si pro veřejnost na valentýnský čtvrtek připravila akci s názvem Veselé muzicírování. Nejen rodiče společně s žáky umělecké školy mohli předvést své nacvičené skladby, které mají v oblibě.

Již tradičně pátým rokem pořádá umělecká škola akci, při níž mají možnost vystoupit žáci společně se svými rodiči nebo sourozenci. Ovšem nezáleží na tom, zda jsou absolventi, nebo ne. Pokud mají v domácnosti smysl pro hudbu a společně hrají na nějaké hudební nástroje, mohli se přihlásit právě jako vystupující na tomto malém koncertu. Sál byl téměř plný, zbylo jen pár volných místeček k sezení.Ihned po úvodním slovu se na parketě objevili první žačka s rodičem. Během zhruba hodinového koncertu jsme si mohli poslechnout hru na klavír, trubku, kytary, zobcovou flétnu nebo trošku složitější nástroje, jako je třeba klarinet. „Když jsme pořádali první ročník, neměli jsme ponětí, jak se k tomu rodiče postaví. Ale kupodivu ke konci akce jsme zhodnotili, že to byl velmi vydařený nápad. Právě naši učitelé se rozhodli tehdy uspořádat takové mezigenerační vystoupení,“ poznamenala viditelně spokojená Eliška Kunčíková, ředitelka ZUŠ.
Mohli jsme si poslechnout známe skladby jako Mravenčí ukolébavku, Vadí, nevadí, Život je jen náhoda a nebo také moderní píseň od mladého zesnulého umělce Aviciiho Hey Brother v dojemné klavírní podobě, kterou zahrála žačka Monika Valovičová společně se svou maminkou Leonou Valovičovou.
Na samotný závěr vystoupil společně s dcerami Milan Poulíček. Ti nám představili dvě skladby Divoký horský tymián a Zafúkané a jako jediná skupinka obohatili své hudební vystoupení i zpěvem. „Věnujeme se tomu nepřetržitě již patnáct let. Přesně jednou za měsíc, když mají holky zrovna potřeby hrát. Častěji to nezvládáme. S cestou za hudebním světem jsem jim pomohl, ovšem našly si to kouzlo k hudbě postupem času samy. Moje dcery jsou letité studentky právě tady ZUŠ Vladimíra Ambrose. Ještě než uměly vůbec psát, tak se začaly hudbě věnovat,“ prozradil s úsměvem Večerníku Milan Poulíček, který hrdě doprovázel své dcery na kytaru a zpěvem. „Hraji již desátým rokem. Minimálně dvakrát týdně si najdu chvilku pro sebe a můžu se pořádně zabavit,“ sdělila nám své pocity i dcera Míša, která taktéž jde ve šlépějích svého otce a jako hudební nástroj si vybrala právě kytaru.
Každé vystoupení sklidilo velký potlesk a umělci dostali kytičku. Nakonec se nejen rodiče mohli občerstvit v druhém sále, kde pro ně bylo připravené bohaté pohoštění. „Někteří vystupující jsou stálí, ovšem každý rok se objevují nové a nové tváře. Vrací se dřívější absolventi, dospělí, kteří sem chodili jako žáci. Po těch letech už mnoho z nich tolik necvičí na hudební nástroje, takže si musí tu praxi obnovit. Hlavní problém nejen dětí, ale hlavně rodičů je ten, že potřebují odbourat nervozitu, ten ostych před publikem. Je určitě něco jiného, když si přijde rodič poslechnout svého potomka na koncert, než když musí společně s ním veřejně vystoupit. A výhodou toho je, že můžou společně sdílet čas a věnovat se svým dětem,“ konstatovala před rozloučením ředitelka umělecké školy