- 31. prosinec 2018
- 868x
FOTOGALERIE: Opravdu nevšední umělecký zážitek čekal na početné účastníky vernisáže, která se v Muzeu a galerii v Prostějově uskutečnila v podvečer posledního předvánočního pondělí 17. prosince. Třicet portrétů osobností zde totiž představil sám autor, profesor Milan Knížák.
Nakonec ale mohou návštěvníci obdivovat portrétů jedenatřicet. Jak je to možné? PROSTĚJOVSKÝ Večerník, jakožto mediální partner výstavy, u vernisáže nemohl chybět.
Jeden obraz byl od počátku zakrytý a očividně čekal na své slavnostní odhalení. Mezitím se mohli přítomní dozvědět něco o osobě samého autora, který pak objasnil vznik celé unikátní kolekce.
„Jde v podstatě o tvorbu jednoho léta,“ začal zasazením do časového rámce Knížák, v jehož tvorbě se portréty vyskytují ojediněle. Sám vzpomněl na studentská léta, kdy portrétoval své přátele, přičemž odměnou mu hned na místě byla sklenice pěnivého moku.
Prvoplánově nešlo o přesné vystihnutí podobizny dané osobnosti, spíše dojem, který v autorovi zanechaly. „Zkoušel jsem namalovat Picassa a výsledek mi připomínal spíše kuře. Několik prvních pokusů skončilo roztrhaných v koši, ale pak to najednou začalo jít a vytvořil jsem i tři portréty denně,“ svěřil se Milan Knížák.
O přesném počtu nikdy neuvažoval. Nejprve to vypadalo na deset, pak dvacet. Ta zatímní třicítka je ovšem něčím pozoruhodná... „Vůbec mi to nedošlo, až mě na ten fakt někdo při návštěvě mého ateliéru upozornil. Mezi portréty není ani jedna žena. Možná je to proto, že jako obdivovatel ženské krásy bych jejich portréty koncipoval jinak,“ poznamenal s úsměvem autor kolekce.
O tom, že představené číslo nemusí být konečné, svědčí i odhalení jedenatřicátého obrazu, jehož se po kulturní vložce ředitele knihovny Aleše Procházky ujal prostějovský galerista Jindra Skácel. Pod látkou se objevila podobizna významného prostějovského rodáka, básníka Jiřího Wolkera. „Věřím, že se zde bohužel nepřítomný primátor František Jura zasadí o koupi obrazu do městské sbírky,“ vyjádřil nejen svou naději Skácel, jehož Galerie Umění je organizátorem výstavy.
„Profesor v tomto koherentním projektu zachycuje osobnosti, které již zemřely. Záměrem nebylo jen obkreslení obličeje, ale hlavní motivací byl dojem, který tito lidé v umělci zanechali. Každý portrét má svou historii a svůj důvod,“ uvedl galerista. „Zajímavostí je, že při vzniku tohoto cyklu maloval profesor Knížák pouze na základě drobných, neperfektních fotografií, nevěděl jakou barvu vlasů a očí jednotliví lidé měli, proto barvy a atributy jim přiřazoval podle svého cítění,“ přidal ještě pro zajímavost Skácel, který poděkoval všem partnerům v čele s manželským párem Petra a Miroslav Černoškovi.
Na výstavu je třeba si vyhradit více času. U každého obrazu je připojen doplňující autorský komentář, který je hodně důležitý pro pochopení Knížákova vztahu k dané osobnosti napříč lidským věděním, uměním či veřejnou činností. Kdo to nestihne v rámci jedné návštěvy, má možnost se opakovaně vrátit až do 3. března 2019.
Další chyba na Vápenici.