TEAMBUILDING potvrzuje, že české komedie už dávno nejsou, co bývaly...

Uplynulý čtvrtek 31. června měla premiéru nová česká komedie od režiséra Jana Nováka Teambuilding a hned se zařadila do kategorie: Film, jemuž je se potřeba vyhnout. Tady je prostě od začátku všechno špatně. A tím od začátku je myšleno od scénáře, který, kdo ví proč, někdo schválil k natáčení. Pro samotného režiséra je to třetí film jen za tento rok, takže se dá říci, že kvantita má u Jana Nováka přednost před kvalitou. Co ale čekat od pána, který má na svědomí Kameňák 4. Večerník se na film podíval svým kritickým okem v recenzi.

Po velmi chabém pokusu o pohádku Dukátová skála a jedné z dalších podprůměrných komedií Pepa nabízí divákům Teambuilding něco jako komedii zase o poznání horší, než byla ta posledně jmenovaná. Scénář, který Novák napsal s herečkou a spoluautorkou Dukátové skály Danielou Choděrovou, za celý film nepřijde ani s jedním vedlejším nápadem a základní premisa tak neutáhne ani půlku snímku.
U nových komedií posledních let je to bohužel stále pořád dokola, ale ono je těžké nějakým příběhem poslepovat takový produkt placement. Filmem se tak potácejí nezajímavé postavy, které nemají absolutně žádnou vlastní osobnost, se kterou by se kdokoliv mohl ztotožnit. V divákovi tak akorát vyvolají pocit lítosti a nejspíše i pocit vzteku nad hloupostí postav. Herecké výkony prakticky neexistují přesně v duchu toho, že postavy se na plátně opravdu jen potácejí a padají, nadávají, zvrací nebo mají průjem (bohužel i ten slovní), s čímž si nemůže poradit nikdo, počínaje Miloslavem Mejzlíkem v hlavní roli přes Danu Morávkovou, Alici Bendovou, Annu Stropnickou, Martina Dejdara, Martina Krause a všechny další. Nezachránil to ani kameraman Miroslav Souček svými dlouhými záběry českých hor, které vyplňovaly hluchá místa mezi dialogy.
Bohužel dávno pryč je doba skvělých žánrových komedií, ať už to byli Samotáři, Jedna ruka netleská a už vůbec nemluvím o Pelíškách. Tady jde o podivnou komediální sešlost, do níž se povedlo natáhnout spoustu známých herců (kteří asi nečtou scénáře, jinak si nejde vysvětlit, proč do toho šli), co dělají tak veselé skopičiny, až nebudete vědět, jestli se smát, nebo brečet. Pokud tu ale nadále budou Novákové, Magnuskové a Troškové, budeme spíše brečet.