KOLONIE BEZDOMOVCŮ U DÁLNICE VYMÍRÁ

FOTOGALERIE: Dlouhá léta na tomto místě stávaly tři stany. Teď už ovšem zbyl pouze jediný. Kolonie „skalních“ bezdomovců stanujících u prostějovského Teska, se totiž smrskla na osamělého poutníka. Jeho někdejší parťáci přežili dlouhodobou nepřízeň osudu, řadu společných pitek i tuhé mrazy. Poslední měsíce se však pro ně staly osudnými...

Několik pánví a hrnců, skleničky

s marmeládami, láhev Jaru a pro dekoraci rozesmátá soška „českého Pepíka“. Vše by to vypadalo jako v kterékoliv jiné kuchyni. Rozdíl spočívá v tom, že všechny tyto věci nestojí na moderní lince, ale přímo na jehličí pod stromy. Což obzvláště v tomto období působí hodně nepatřičně. Na jedné z borovicových větví tu dokonce visí i zrcadlo, pod nímž jsou úhledně srovnány černé lakýrky. Přitom sem doléhá zvuk z nedaleké dálnice.
Celému prostoru pak dominuje modrý stan „zateplený“ přehozenou zelenou plachtou. Dlouhá léta tu přitom stávaly hned Co se stalo? „Zbyl jsem tu sám. Kamarád Zdena zemřel asi před půl rokem. Někdy v létě jsem šel jako vždycky do Teska pro víno, a když jsem se vrátil, byl mrtvý. A žena, kterou si sem přivedl, ho na ´onen svět´ následovala. Je to asi tak deset dní zpátky,“ nechal se v průběhu uplynulého týdne slyšet zarostlý, ale jinak naprosto nekonfliktní a přátelský bezdomovec Václav, kterého je možné pravidelně potkat právě u zmíněného prostějovského hypermarketu.

Skalní bezdomovci odmítali i lékaře

Skupinka lidí žijících dlouhá léta ve „stanové osadě“ u nájezdu na dálnici patřili k takzvaným „skalním“ bezdomovcům. Odmítali totiž jakoukoliv pomoc a před ubytováním v azylovém domě dlouhodobě dávali přednost životu pod stanem. A to i během krutých mrazů, kdy noční teploty klesaly třeba až k mínus dvaceti stupňům Celsia.
„Náš terénní pracovník tyto bezdomovce opakovaně kontaktoval, pokud tedy byli právě u Teska. Přímo k jejich příbytkům z bezpečnostních důvodů nechodil. Oni tam dlouhá léta žili jako komunita a naši pomoc odmítali. Tím, že si vždy žili po svém, tak se zcela dobrovolně vystavovali extrémním podmínkám. To se na jejich zdraví muselo logicky podepsat,“ zmínil se ředitel Azylového centra v Prostějově Jan Kalla. Kromě pomoci totiž tito „skalní“ bezdomovci odmítají i jakoukoliv lékařskou péči. „Zdravotní problémy, které by za jiných okolností mohly mít jednoduché řešení, mívají v takovýchto případech fatální následky,“ upozornil dále Kalla, který v této souvislosti připomněl dvě nedávná úmrtí bezdomovců na prostějovském hlavním nádraží.
Přestože dlouhá léta žili ve stanech, bylo patrné, že zcela bez peněz bezdomovci u Teska nebyli. Svědčí o tom nevídaná hromada složená převážně ze zelených dvoulitrových PET lahví, v nichž si sem nosili stáčené víno. „Je pravdou, že dostávám nepatrný důchod, ale nestěžuju si,“ svěřil se Václav.

Za Intersparem stany nejsou

V souvislosti se skalními bezdomovci se v Prostějově v poslední době mluvilo o další kolonii, která měla vzniknout u Hloučely za obchodním domem Interspar. Redaktor Večerníku se na toto místo rovněž vypravil, žádné stany ani jiné příbytky tu však neobjevil. „O žádné osadě za Intersparem náš terénní pracovník neví. Ale je to těžká věc, příbytky tu mohou být skryty,“ reagoval na náš přímý dotaz Kalla s tím, že v minulosti se tu bezdomovci zdržovali zejména v blízkosti areálu tenisových kurtů. „Stále platí, že Azylové centrum je otevřeno všem. Pokud jen trochu spolupracují, nikoho na ulici nenecháme,“ uzavřel jeho šéf.