- 8. únor 2015
- 810x
Před sedmdesáti lety, přesně 27. ledna 1945, osvobodili vojáci 1. ukrajinského frontu Sovětské armády koncentrační tábor Osvětim. Tento největší koncentrační a vyhlazovací tábor byl vybudován v bývalých polských kasárnách v dubnu 1940 a postupně byl rozšířen o dva další komplexy - Birkenau (Březinka) a Monowice (Monowitz).
Neblaze proslulý blok číslo 11 s onou černou zdí, u níž se konaly popravy, vstupní brána s cynickým nápisem „Arbeit macht frei“, vězeňské prostory, plynové komory, popraviště či rampa, která sloužila k selekci nově příchozích vězňů. To vše je svědectvím nacistických hrůz, holocaustu a ponižování člověka. Celkem zde zahynulo přes milion lidí, především Židů. Tábor Osvětim byl od roku 1942 určen k masovému vyvražďování Židů. Když se blížila Sovětská armáda, snažili se nacisté většinu přeživších vězňů deportovat do jiných koncentračních táborů, mnozí byli vysláni do takzvaného pochodu smrti. Rovněž zlikvidovali některá zařízení a zničili písemné materiály. I tak však zůstalo dostatek důkazů o těchto zločinech proti lidskosti. Osvobození se zde dočkalo sedm tisíc bývalých vězňů, především Židů.
V plynových komorách koncentračního tábora Osvětim zahynuli i prostějovští Židé. Připomeňme si některá jména. Oskar Grünwald - obchodník, Josef Holz - pojišťovací zástupce, Albert Schön - prostějovský rabín, Artur Bergel - kožešník, Ondřej Somogyi - tovární ředitel, Robert Sonnenmark - advokát.
Osvětim jako místo umučení a popravy najdeme uvedeno také u téměř dvou desítek prostějovských občanů, účastníků protifašistického odboje. Například Oldřich Dobrovolný - profesor, František Foukal - advokát, Jan Mládek - zahradník, Josef Vinkler - zámečník... Jedním z těch, kteří přežili osvětimské peklo, je válečný veterán, voják a vězeň několika koncentračních táborů, prostějovský občan, plukovník Alfréd Jánský. I on o tom všem podal řadu svědectví.
Na paměť těchto událostí byl 27. leden vyhlášen OSN jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu.
Další chyba na Vápenici.