„MÁM SVRAB, BOLÍ TO!“

Máme ho, mluvili jsme s ním! Před čtrnácti dny Večerník přinesl reportáž o bezdomovci, ze kterého mají všichni strach a štítí se ho. Zdeněk Herák je totiž podle všeho nakažen infekčním svrabem. Zakázán má vstup do supermarketu Albert, nechtějí ho ani v obchůdcích na hlavním nádraží. Ale proč se nejde léčit? Nebo proč jej policie nevezme za límec a neodveze do nemocnice? Večerník to ví! Problém je totiž jak v tvrdohlavém odmítání jakékoliv pomoci ze strany věčně opilého či zfetovaného bezdomovce, ale také v děravých zákonech...

Večerníku se po několika marných pokusech konečně podařilo ve středu večer Zdeňka Heráka najít. Seděl schoulený na topení v nádražní hale a sotva ze sebe dostal srozumitelné slovo. „Mám fakt svrab a bojím se toho. Je mi to líto, že procházím kolem lidí a oni se mě štítí. Je mi to fakt líto,“ hlesnul Zdeněk Herák, který však byl v době našeho rozhovoru viditelně pod vlivem omamných látek.
I přesto, nebo možná právě proto krátké interview neodmítl. Potvrdil, že svědící vyrážka je nejhorší na zádech, ze kterých mu už odpadávají kusy kůže. A nohy! Zdeněk Herák chtěl Večerníku ukázat stav svých dolních končetin, ale pro silnou bolest nebyl schopen si vyhrnout ani spodek kalhot. „Strašně to bolí. A krvácí...,“ zasyčel bolestí bezdomovec. Na otázku, proč si nenechá pomoci, se však jen útrpně zasmál. „Jo, byly tady za mnou jakési dvě ženské ze sociálky. Že prý mi pomůžou, vyřídí občanku, zajistí bydlení s lékařskou pomocí v azyláku a takové ty kecy. Na to já kašlu, co bych tam dělal? Nějak to přežiju venku,“ dodal naprosto nelogicky Zdeněk Herák. Přiznal, že spí venku a na jídlo, pití a drogy si vydělá žebráním. „Hele, o tom se bavit nehodlám. Přežiju venku, vždyť za chvíli je jaro,“ zahloubal se do viditelně nového hubertusu bezdomovec, který skutečně jakoukoliv pomoc odmítá.
Může být ale skutečně svému okolí nebezpečný? „My jsme celou záležitost prošetřili a obrátili se na odbor sociálních věcí prostějovského magistrátu. Ten slíbil věc s panem Herákem řešit, podle mého by okamžitě měli zajistit hlášení hygienikům. Státní ani městská policie skutečně nemá oporu v zákoně v tom, že bychom ho bez jeho vlastního souhlasu mohli například dopravit do nemocnice,“ sdělil Večerníku Jan Nagy, velitel Městské policie v Prostějově.
Kontakty s nemocným bezdomovcem potvrdila i první náměstkyně primátora Alena Rašková, která na radnici zodpovídá za sociální oblast. „Na podnět velitele městské policie se sociální odbor začal zdravotním stavem a vůbec životní situací pana Heráka zabývat. Dvě sociální pracovnice mu nabídly místo v azylovém domě, vyřízení nového občanského průkazu a samozřejmě možnost lékařského vyšetření. Jediné, na čem se s bezdomovcem domluvily, je právě vystavení nového dokladu. Ubytování v azyláku i nemocniční léčbu ale pan Herák tvrdošíjně odmítá.“
Bezmocný je také ředitel Azylového centra v Prostějově Jan Kalla. „V těchto případech jsou celkem úspěšní naši terénní pracovníci, kteří rozmlouvají s bezdomovci a nabízejí jim pomoc. Jenomže s panem Herákem je to těžké, ten odmítá naprosto všechno. Ale není jediný, například na zastávce u městských lázní přespávají i v zimě dvě ženy, které nedostaneme do azyláku ani náhodou,“ pokrčil rameny Kalla.
Otázkou ale zůstává, proč si Zdeňka Heráka nenechali rovnou v nemocnici , když mu ošetřovali krvácející zranění hlavy?! „Na první pohled není možné rozpoznat a diagnostikovat, zda člověk trpí či netrpí svrabem. Při vyšetření lékaři používají ochranné pomůcky tak, aby se vyvarovali přenosu onemocnění. K tomu, aby se člověk vyléčil, je třeba dodržovat přísná hygienická režimová opatření. Obecně je tedy problémové, aby se člověk žijící na ulici svrabu zbavil bez toho, aniž by tato hygienická opatření následoval,“ sdělila Večerníku Radka Miloševská, tisková mluvčí společnosti Agel provozující prostějovskou nemocnici. Večerník se jí zároveň zeptal, jak moc je člověk nakažený svrabem nebezpečný svému okolí. „Svrab není onemocnění, které by se přenášelo pouhým letmým dotykem. Pro přenos je nutný intenzivnější kontakt s nemocným, možný je přenos přes textilie, například sdílení lůžkovin nebo oblečení s nemocným,“ uvedla Radka Miloševská.
Kdo tedy rozlouskne tento tvrdý ořech? Podaří se kompetentním orgánům Zdeňka Heráka přesvědčit, že škodí hlavně sám sobě, ale nebezpečný může být i pro okolí? Nebo se konečně probudí například hygienici a nařídí hospitalizaci na infekčním oddělení i přes jeho odpor?
Večerník bude samozřejmě celou kauzu i nadále sledovat.

CO JE TO SVRAB:
Iinfekční kožní onemocnění, které způsobuje roztoč zákožka svrabová, velká asi půl milimetru. Samička vyvrtá pod kůží chodbičky dlouhé až několik milimetrů, kde naklade vajíčka. Zavrtává se pod kůži, především v místech, kde je pokožka velmi jemná - například mezi prsty, v okolí genitálií, na hýždích nebo prsou. Postižený, který se začne škrábat, si nemoc roznáší po těle.
Nemoc se přenáší nejčastěji přes kontaminované předměty, častý je ale i přenos pohlavním stykem. Zdrojem nákazy mohou být například: prostředky hromadné dopravy (zákožka svrabová totiž přežije v polstrovaných sedadlech až tři dny, než si najde svou oběť), větší ubytovny, špatně vydezinfikované prádlo ze second handů či špatně vyprané prádlo v nemocnici.
Bezpodmínečně nutná je dezinfekce domácnosti pacienta hygieniky. Musí si zároveň pečlivě vyvařit a vyžehlit ložní i spodní prádlo. A vyměnit si všechno, co měl v poslední době na sobě. Včetně bot.
Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají ze zákona povinnost všechny případy nahlásit na hygienickou stanici. Pokud to neudělají, hrozí jim pokuta až 100 000 korun. Zdroj: Wikipedie