Milivoj Žák: BRAL JSEM MÍŇ JAK TUHÝ!

AKTUALIZACE: Legendární Oděvní podnik Prostějov měl pouze dva předsedy představenstva, kteří měli fakticky nejvyšší pravomoc při rozhodování o směřování celé společnosti. Tím prvním byl František Tuhý, druhým Milivoj Žák. Proč zůstával tento muž v čele podniku, jehož budoucnost se nejevila vůbec dobře? A co z toho měl? Tyto a celou řadu dalších ožehavých otázek Večerník probral v exkluzivním rozhovoru právě s posledním šéfem „ópéčka“, z jehož rozsáhlého areálu ve Vrahovicích už zůstala pouze hromada suti. A je to věru hodně zajímavé čtení...

●● Z OP Prostějov jste definitivně odešel v říjnu 2012. Co nyní děláte?
„S Oděvním podnikem jsem doslova spojil svůj život. Až do smrti mě nepřestane mrzet, jak vše nakonec dopadlo. V současnosti hledám uplatnění velice složitě, práci mi nikdo jen tak nenabídne. Řada lidí, které jsem znal a přislíbili mi pomoc, se na mě jednoduše vykašlala. Ale to určitě není jen moje zkušenost. (pousměje se) Navíc jsem v OP čelil dlouhodobě velkému stresu, který jsem odskákal na zdraví. Už v roce 2009 jsem byl na operaci srdeční chlopně a od té doby se se mnou zdravotní problémy táhnou i nadále.“

●● Někdo by řekl, že jste měl ve své době takové příjmy, které by vám i vaší rodině mohly zajistit bezstarostný život až do konce života...
„Tak tomu není! Nemá cenu zapírat, že svého času byly moje příjmy opravdu poměrně vysoké. Ale podobně vysoké byly i mé výdaje. Postavil jsem dům, snažil se zabezpečit děti, něco jsem investoval. Navíc když máte peníze, tak se na vás nabalí i řada lidí, kteří si vaším prostřednictvím chtějí vydělat... Jenže to si v tu chvíli neuvědomíte a berete je jako své přátele. Vložil jsem třeba peníze do pojišťovacího fondu, který zkrachoval. Takže si v současné době stále hledám práci. Ale to mně nevadí, naopak pokud bych ji dostal, určitě bych za ni byl rád stejně jako kdokoliv jiný.“

●● Setkáváte se s tím, že vám někdo vyčte odpovědnost za pád Oděvního podniku?
„To ano. Někteří lidé si neberou servítky a říkají mi: ´Ty sis ale musel nakrást! Jak to, že ještě nejsi zavřený?´ Nevyčítám jim to, ale chci říct, že si prostě domýšlí něco, co není pravda. Faktem je, že jsem byl v nějaké pozici a za Oděvní podnik nesl svůj díl odpovědnosti. Za to jsem měl i patřičnou odměnu a tohle beru jako daň za vše. Je to břímě, které si s sebou ponesu až do smrti. Nicméně bych dodal ještě jednu věc: možná jsem měl vysoký plat, ale nikdy jsem nekradl!“

●● Když se do té doby vrátíme, minimálně od pololetí roku 2008 jste musel vědět, že Oděvní podnik není po ekonomické stránce vůbec v dobrém stavu. Připouštíte zpětně tuto skutečnost?
„Je pravdou, že situace byla v té době hodně složitá. V prvním čtvrtletí zmiňovaného roku vykázala společnost ztrátu čtyři sta milionů korun. To se nikdy předtím nestalo. Když jsem se stal předsedou představenstva, už tehdy jsem mluvil o tom, že pokud se nám firmu podaří zachránit, stane se tak za cenu obrovských ztrát a nikdo nám tleskat nebude. A když se to nepodaří, tak se rovnou můžeme odstěhovat...“

●● Riziko jste si tedy uvědomoval. Proč jste raději neodešel?
„Tu možnost jsem zvažoval. Měl jsem i nabídky dělat manažera ve strojírenské firmě, ale odmítl jsem je. Byl jsem s Oděvním podnikem asi až příliš spjat, byla to prostě má srdeční záležitost.“

●● Na první pohled člověka napadne, že jste tam zůstal spíše kvůli penězům. Například znalecký posudek, který nedávno u soudu předložila obhajoba pana Tuhého mluví o tom, že jste jako předseda představenstva dostával v roce 2009 měsíční odměny dvě stě tisíc korun, zatímco František Tuhý za stejnou pozici bral pětatřicet tisíc korun...
„To není pravda! Jako řadový člen jsem měl třiatřicet tisíc korun, poté, co jsem přešel na pozici předsedy, zůstaly mé odměny stejné. Pokud vím, tak dvě stě tisíc bral František Tuhý coby předseda dozorčí rady. Ve srovnání s ním, Zdeňkem Kořínkem či Jaroslavem Kučerou byl můj celkový plat i odměny určitě nižší...“

●● Na kolik jste si tedy přišel?
„Základní měsíční plat jsem měl pětadevadesát tisíc korun. Jako člen představenstva jsem dostával zmíněných třiatřicet tisíc a co se týče prémií, tak ty kolísaly. Jejich výše byla nejvíce dvě stě procent základního platu. Nebylo to tedy tři sta procent jako třeba u Tuhého či Kořínka. Například za celý rok 2005 jsem si přišel asi na dva a půl milionu korun, v únoru 2006 jsem se vším všudy bral dvě stě jedenáct tisíc korun, v lednu 2008 to například bylo 304 977 korun. Žádné další zvláštní odměny jsem nedostával.“

●● František Tuhý byl nakonec v roce 2008 za dramatických okolností z představenstva odvolán. Proč?
„V roce 2008 peněžní ústavy nařídily forenzní audit. Chtěly mít jistotu, že o peníze, které Oděvnímu podniku poskytly na úvěrech, nepřijdou. Z tohoto auditu vyplynul soubor opatření, který byl předán Tuhému a Kořínkovi. Ti o něm další členy představenstva ovšem neinformovali. Tím ztratili důvěru nejenu představenstva, ale i u bank. Nikdo už nevěřil, že František Tuhý je schopný podnik úspěšně vést a zajistit splacení všech úvěrů...“

●● Právě dlouholetý neomezený vládce Oděvního podniku označil v rámci své obhajoby vás i ostatní členy představenstva za lidi, kteří přispěli k pádu tohoto podniku. Jak vy sám vidíte jeho roli?
„Určitě nebyla po celou dobu jeho působení pouze negativní. Naopak právě on byl tím, kdo po roce 1989 dokázal Oděvní podnik nejen zachránit, ale zajistit i jeho výrazný rozvoj. Po roce 1995 se investovalo do nových technologií, šili jsme pro značky, jakými byly třeba Hugo Boss, bez nadsázky jsme dělali zřejmě nejlepší obleky v Evropě. Podařilo se i rozjet výrobu obleků na míru takzvaných měřenek, což bylo z technologického hlediska velice náročné a v oblasti výroby oděvů úplný vrchol toho, co byl někdo na světě vůbec schopen vytvořit. Jenže s postupem času se role Františka Tuhého v podniku začala měnit. Začínal být čím dál více pasivní, až jej všichni spolupracovníci začali vnímat spíše negativně. Na konci to už bylo hodně zlé...“

●● Za jakých okolností pěněžní ústavy v čele s Českou spořitelnou Oděvní podnik fakticky ovládly?
„V červnu 2008 banky vyzvaly čtyři hlavní akcionáře a fakticky i majitele podniku, aby za úvěry poskytnuté společnosti ručili svým vlastním majetkem. Hrozili tím, že v opačném případě vyzvou podnik, aby veškeré své úvěry okamžitě zaplatil. To by ovšem firmu naprosto zlikvidovalo. Navzdory tomuto riziku čtyři muži, kterými byli František Tuhý, Zdeněk Kořínek, Jaroslav Kučera a Josef Roháček to odmítli.“

●● Co se dělo dál?
„Ony peněžní ústavy dále odmítly spolupracovat s panem Tuhým a Kořínkem v čele představenstva. Nicméně i poté František Tuhý přešel do dozorčí rady, která mohla odvolat představenstvo. Zůstával stále hlavním akcionářem, nešlo ho jen tak odstavit. Měl stále veškeré informace o dění v podniku, vše podepisoval, vedení s ním muselo konzultovat další kroky.“

●● Hlavní tváří OP Prostějov jste se ale po Františku Tuhém stal právě vy. Kromě předsedy představenstva jste dělal i tiskového mluvčího. Řada lidí vám v té době měla za zlé, že vaše tehdejší výroky často neodpovídaly realitě...
„To se vše řídilo zákonitostmi obchodu. V takové situaci, ve které jsme byli, jsme si prostě nemohli dovolit říct, že je něco špatně. Naší povinností bylo sehnat zakázky, bojovali jsme o každou z nich a zprávy o tom, že by ´ópéčko´ mohlo skončit, nám v tomto podrážely nohy. Klienti nám přestávali věřit, že práci dokončíme, musel jsem je za každou cenu přesvědčit, že situaci zvládneme. Navíc jsem až do konce zůstával optimistou, věřil jsem, že se Oděvní podnik
zachrání!“

●● Jak vlastně vznikly dluhy, které firmě nakonec zlomily vaz?
„V roce 2002 bylo domluveno, že si podnik může u bank vzít úvěr až do výše jedné miliardy osmi set tisíc korun. V roce 2007 byla tato částka snížena na 1,2 miliardy korun. Jaké však byly přesně dlužné částky, to přesně nevím...“

●● Měl se Oděvní podnik těmto závazkům vyhnout?
„S odstupem času vidím, že tyto dluhy byly jakýmsi čertovým mámením. Když vás budou lákat do pekla, také vám budou říkat, že je to pro vás jenom výhodné. Myslím, že dokud se braly malé úvěry za jasným účelem, tak to ještě šlo ustát. Problém vznikl s velkým úvěrem, který po roce 2002 podniku zajistil nebezpečnou bezstarostnost. Zapomnělo se šetřit, dělat nepopulární opatření a myslet na to, že v budoucnosti se situace může výrazně zhoršit. Když k tomu skutečně došlo, ukázalo se, že na to nejsme připraveni..“

●● Jak tedy vznikla celkem miliardová ztráta OP Prostějov na konci 2008?
„Až do roku 2007 se objevovaly krizové jevy, ale pořád se to drželo. Náš zisk ovšem už tehdy plynul hlavně z takzvaných derivátových operací. Jde vlastně
o spekulace, kdy se obchoduje s něčím, co ještě nebylo vyrobeno, ale u čeho existuje předpoklad, že se v budoucnu vyrobí. Až do roku 2007 se tato metoda vyplácela, ale při větších problémech se to už vyplácet přestalo.“

●● Byly ještě nějaké další příčiny?
„Zásadní roli sehrálo posílení koruny. Ztráta pak vznikla i tak, že se odepsaly zboží a materiál, které řadu let ležely ve skladu a fakticky byly k ničemu. Přesto se v účetnictví vedlo jako aktiva. Také se odepsaly nedobytné pohledávky od dlužníků, u nichž bylo jasné, že už své dluhy nezaplatí. I tyto finance se dlouho v účetnictví vedly jako naše aktiva, která držela podnik v černých číslech.“

●● V té době poprvé vyplula na povrch informace o astronomických odměnách, které si nechal vyplatit František Tuhý. Jak to s nimi bylo?
„Po odvolání Františka Tuhého mě představenstvo vyzvalo, abych zjistil, v jaké výši byly jeho odměny. Šel jsem za panem Hrubým, aby mi tyto částky vypsal a následně s nimi seznámil představenstvo. Vzbudilo to velký poprask, odměny pro pana Tuhého byly ve srovnání s jinými extrémně vysoké a ročně přesahovaly šest milionů korun. Výše této částky nás překvapila, neřešili jsme to, zda byla či nebyla vyplacena oprávněně. Po mně si tyto informace převzal Roman Hanus s tím, že se na celou situaci podívá a najme si advokátní kancelář. Víc jsem se už o celou záležitost nezajímal.“

●● Pan Hrubý ovšem u soudu odmítl, že byste ho o sdělení částek žádal. Nemohlo by to být například tím, že jste byl coby náměstek v podobné pozici jako pan Tuhý, takže jste neměl zájem celou věc prošetřovat?
„Takhle to nebylo!“

●● Po odchodu Františka Tuhého výrazně vzrostl vliv právníka Romana Hanuse, který byl synem člena představenstva České spořitelny coby největšího věřitele Oděvního podniku. Sám o sobě prohlašoval, že je majitelem OP Prostějov. Jaká byla jeho faktická role?
„Od roku 2003 byl členem představenstva, působil vzdělaně a pozitivně. Měl spoustu kontaktů, byl schopný například účinně vymáhat dluhy. Nebyl přímo z oboru, takže na vše hledal odborníky, s nimiž se radil. To byl ovšem důvod, proč se řada věcí protahovala.“

●● Tehdy také do podniku přišel krizový manažer Pavel Cesnek. Proč musel odejít on?
„Když nastoupil pan Cesnek, tak jsme všichni věřili, že nelehkou situaci zvládneme. Byl schopný a působil velmi razantně. Snažil se prodat vše, co šlo, získat hotové peníze, aby mohl bankám začít splácet úvěry. Všechno strašně zlevnil. Později mu bylo vytýkáno, že svoji razanci přehnal. Jeho problém byl v tom, že nedůvěřoval lidem z Oděvního podniku. Najal si manažery z venku, kteří často nerozuměli problematice, vše jim dlouho trvalo a nepracovali vždy dobře. Po něm do funkce generální ředitelky nastoupila Zuzana Vlachová, která naopak problematiku podniku znala velmi dobře.“

●● Vyvrcholením nepříznivého vývoje bylo vyhlášení insolvence v lednu 2010. Jak k tomu došlo?
„Já to vnímám jako nešťastnou shodu okolností... Ležel jsem v té době na lůžku v nemocnici a banky se už odmítly podílet na dalším financování provozu. Tím to vše prakticky skončilo.“

●● Lidé přicházeli a odcházeli, vy jste ovšem v Oděvním podniku zůstal až do úplného konce...
„To je pravda. Po roce 2010 jsem spolupracoval s insolvenčními správci. Tehdy probíhala nevídaná bitva mezi věřiteli. Byli jsme mezi nimi jako v kleštích a přitom se snažili zachránit alespoň měřenky. Jejich know-how si přitom přivlastnil Michal Šmíd a jeho společnost, takže jsme na něj podali žalobu. V září 2012 se podařilo měřenky úspěšně prodat, měsíc poté jsem v Oděvním podniku skončil. Celé to bylo hodně bolestivé, ale jsem rád, že se měřenky navzdory všem tlakům podařilo zachránit.“