- 26. leden 2015
- 1322x
Oblíbený pedagog Jan Roubal na druhých oceňoval originální vidění světa. I proto měl vždy blízko k mladým lidem a stal se inspirací hned pro několik generací svých studentů. Minulé úterý však ve věku sedmašedesáti let z tohoto (nejen) prostějovského světa odešel...
V úterý 20. ledna ve věku 67 let zemřel přední český teatrolog a pedagog JAMU Jan Roubal. Rodák z Broumova spojil většinu života s Prostějovem. Ve městě dlouhá léta vedl literárně-dramatický obor na LŠU V. Ambrose. V roce 1989 ve městě patřil mezi první, kteří se aktivně zapojili do tehdejších revolučních událostí. Jeho rodina, přátelé i studenti se s ním rozloučí tuto středu na prostějovském hřbitově.
Po faráři Miloši Košíčkovi a soudci Otakaru Kukulovi nás v relativně krátké době opustila další výrazná osobnost Prostějova. Jan Roubal v posledním období svého života bojoval se zákeřnou nemocí, které nakonec minulé úterý podlehl. „Byl to člověk velice hodný, pozitivní
a vstřícný ke svému okolí. Za vším, co dělal, si neochvějně stál, své názory neměnil podle toho, co bylo zrovna v módě. Zároveň byl velkým odborníkem v oblasti divadla, což ale nikdy svému okolí nedával přímo najevo. Zůstane po něm obrovský prázdný prostor,“ zavzpomínal na svého blízkého kamaráda prostějovský fotograf Bob Pacholík.
Osudem se Janu Roubalovi stalo právě divadlo. Nevnímal je pouze jako jeden z druhů umění, ale také jako prostor k vzájemnému setkávání lidí „na stejné vlně“.
V tomto postoji ho hluboce utvrdila prostějovská éra HaDivadla z poloviny sedmdesátých let. „Tehdy se herci i diváci ocitali na jedné svobodné lodi, na níž dokázali proplout dusnou atmosférou tehdejší normalizace,“ vzpomínal na tuto dobu Jan Roubal.
Znalec a milovník divadla aktivně vstoupil na scénu veřejného života zejména při událostech v roce 1989, kdy v ještě nejistých revolučních situacích projevil značnou dávku osobní odvahy. Mimo jiné patřil k zakládajícím členům Občanského fóra v Prostějově. Politiku však brzy opustil. Odnesl si z ní poučení, že se svými pevnými názory i nenapravitelným idealismem, by v ní i v porevolučních poměrech uplatnění hledal jen marně.
Právě jeho idealismus a otevřenost k originálnímu vidění světa či neotřelým postupům nejen v oblasti divadla se staly inspirací jak pro jeho přátele, tak i pro několik generací studentů, kteří s ním prošli prostějovskou „liduškou“ či později jeho odbornými semináři na Univerzitě Palackého v Olomouci či brněnské JAMU. Řadu mladých talentovaných lidí ovlivnil na celý život. „Děkuji, že jsem se s Vámi mohl potkat, můj drahý učiteli!“ napsal za všechny prostějovský rodák Miroslav Ondra, který v současnosti působí jako pedagog JAMU v Brně a dramaturg tamního Buranteatru.
Kdo byl doc. PhDr. Jan Roubal, Ph.D.?
Významný divadelní teoretik, překladatel a vysokoškolský pedagog se narodil 25. 10. 1947 v Broumově u Náchoda. Zde vyrůstal a zde ho jako mladičkého středoškoláka ovlivnilo Fialovo Kladivadlo. Následně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor čeština – dějepis a později i polonistiku. V letech 1973 až 1990 působil jako vedoucí literárně dramatického oboru LŠU V. Ambrose v Prostějově, v letech 1984-1990 ve stejném oboru i na LŠU Žerotín v Olomouci. Působil jako pedagog na FF UP v Olomouci na katedře divadelních, filmových a mediálních studií (1990-2007). V oblasti amatérského divadla založil a vedl soubory Divadlo na dlani (1976-1981), Takydivadlo (1983-1989; oba na LŠU Prostějov) a Pardón 1985-1991 (DK Sigma Olomouc), často působil i v soutěžních porotách.
Na Divadelní fakultě JAMU v Brně byl v letech 1990 až 1998 odborným asistentem v ateliérech činoherního herectví a dramatické výchovy. V roce 2007 se na brněnskou akademii vrátil a působil zde jako vědecký pracovník v Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu, věnoval se výuce doktorandů a vyučoval rovněž v ateliéru Divadlo a výchova.
Hlavním předmětem Roubalova zájmu byla oblast teorie divadla, zabýval se však současně i problematikou autorského a studiového divadla. Byl vynikajícím znalcem německého a polského divadla a teatrologie, zejména jejích současných tendencí. Zdroj: Divadelní noviny