„NECHCI UŽ CHCÍPAT v kasárnách!“

AKTUALIZACE: Zázraky se dějí! A ty vánoční obzvlášť... Ještě před pár měsíci by Martina Janečka z ulice do Azylového domu nedostal nikdo ani párem koní. Kritizoval a nadával úplně na všechno. Nejenom na těžký život bezdomovce, ale také na práci prostějovských konšelů, „násilí“ policajtů i na údajnou šikanu lidí, kteří se o chudáky bez trvalého přístřeší mají starat.

To je ale všechno pryč, Martin Janeček už několik týdnů žije v „azyláku“ za Určickou ulicí a každého chválí na všechny strany!

Vánoční svátky mají za sebou i prostějovští bezdomovci. V Azylovém domě za Určickou ulicí je strávily pět desítek lidí bez trvalého přístřeší, toto sociální zařízení tak doslova a do písmene praskalo ve švech. Dalších deset matek s dvaceti potomky prožilo Vánoce v Domě pro osamělé rodiče s dětmi v Pražské ulici. „O všechny bylo náležitě postaráno. Nebylo klienta, kterého bychom v případě jeho vlastního zájmu nepřijali,“ informoval Večerník Jan Kalla, ředitel Azylového centra v Prostějově. Služeb prostějovského „azyláku“ přitom už několik měsíců využívá i jeden z nej-známějších bezdomovců u nás - Martin Janeček.

Ten platí v komunitě prostějovských bezdomovců za jakéhosi „kápa“, na kterého mnozí z nich takříkajíc „dají“ skoro ve všem. Z mnoha pohledů jde o velmi zajímavou postavičku. Ještě donedávna naprosto odmítal služby azylového domu, a pokud ho drsné okolnosti a často i bezvýchodnost vlastní životní situace přinutila v „azyláku“ strávit nějaký čas, kritizoval jeho služby i úroveň zdejšího personálu. Teď je jako vyměněný. Na adresu tohoto sociálního zařízení pěje samou chválu a podržte se - dříve věčný tulák a alkoholik se sžil s režimem a disciplínou azylového domu.

„Bydlím tu už přes dva měsíce a jsem velmi spokojený. Jo, rapidně jsem změnil názor. Vážím si pomoci pracovníků azyláku a toho, co všechno pro nás dělají. A krom toho, je to tu lepší, než chcípat v Jezdeckých kasárnách,“ řekl Večerníku na plnou pusu Martin Janeček.

Jak je možné, že člověk, který by ještě nedávno ulici nevyměnil ani za nic, najednou změní své priority a dokáže přijmout dříve tolik odmítanou pomoc?

„S tím chcípáním v ka-sárnách jsem to myslel vážně. Vloni v nich v noci umrzla moje kamarádka, jiný kámoš pak usnul v mrazu na náměstí a ráno ho tady našli mrtvého. Takhle se žít nedá, člověk musí poznat, kdy je zapotřebí odhodit onu falešnou hrdost a přiznat si, že se na ulici sám o sebe už nedokáže postarat. Pokud tedy nechce krást a z toho, co nakrade si platit někde spaní v noclehárně,“ zamyslel se pro Večerník Martin Janeček.

Se současným pobytem v Azylovém domě v Určické ulici je maximálně spokojený. „Pan Kalla s paní Kallovou tady v posledním období, co se týká vybavení, dokázali takřka nemožné. Máme tu mikrovlnou troubu, televizi a dokonce můžeme volně používat dva počítače.

O pravidelné teplé stravě nemluvím. Vážím si i přístupu těch lidí, kteří se o nás starají. Necítím žádné náznaky ponižování. Víte, já už jsem ve svém životě byl v několika podobných zařízeních a tak mi věřte, že nikde se nemají bezdomovci tak dobře, jako v Prostějově. Nebýt tady tohoto ´azyláku´, tak vám říkám, že polovina klientů by venku dříve nebo později umřela. Přesto se i tady najde několik lidí, kteří věčně remcají a něco se jim nelíbí. Přiznávám, že i já jsem kdysi k nim patřil. Ale je potřeba si vážit toho, že v naší situaci má vůbec někdo zájem nám pomáhat,“ poskytl nám upřímnou zpověď Martin Janeček, dřívější bouřlivák, který se nakonec dokázal vyrovnat s přísnou disciplínou v Azylovém domě. „Není to žádná šikana, jak jsem si dřív myslel. Teď už to chápu, že chlastat se tady nesmí, je potřeba úzkostlivě dodržovat pořádek a hygienu, netrpí se tady ani žádné spory mezi bezdomovci. Pokud toto všechno člověk dodržuje, dostane čisté oblečení, jídlo a spí v teple,“ vylíčil Janeček.

On sám společně s pěti desítkami bezdomovců oslavil v Azylovém domě za Určickou ulicí i letošní Vánoce. „Dostali jsme řízek s bramborovým salátem a pár drobných dárečků pod rozsvíceným stromečkem. Člověk v tu chvíli zapomene na všechna trápení, která má. Byl bych rád, kdyby rozum do hrsti jako já vzali i ostatní kluci, kteří stále odmítají přijmout pomoc nebo o ni požádat tady v ´azyláku´. Když jsem přes den venku, s mnohými se bavím a přesvědčuji je. Ve většině případů je to ale marné.

V Prostějově je pořád deset až dvacet těch, kteří z ulice sem nikdy nepůjdou, i kdybyste jim nabízeli milion korun. Bohužel taky i proto, že by tady nemohli chlastat nebo krást,“ pokrčil rameny na závěr našeho ozhovoru Martin Janeček.

Ředitel Azylového centra Jan Kalla připouští, že přesvědčit některé bezdomovce o tom, že právě v „azyláku“ dostanou příležitost nejenom k přežití, ale i k možnosti návratu do běžného života, je skutečně velice složité. „Přesto náš terénní program patří ke stěžejním službám kvůli monitorování stavu bezdomovectví a hlavně přímé pomoci a kontaktování osob přímo v terénu. Kolega nejenže tyto lidi informuje o všech možnostech využití služeb Azylového centra včetně stravy na denním centru, ale i pravidelně rozmísťuje letáky s aktuální nabídkou našich služeb. Chvála z úst pana Janečka mě hodně těší. Je to právě on, kterého se nám podařilo v poslední době přesvědčit,“ reagoval pro Večerník Jan Kalla.

O tom, že venku na ulici zůstává v Prostějově stále hodně bezdomovců, kteří pobytem v Azylovém domě pohrdají, svědčí četnost zásahů strážníků městské policie během minulého týdne. „V rozmezí od pondělí dvaadvacátého do pátku šestadvacátého prosince řešili strážníci v devíti událostech i chování bezdomovců. Jednalo se o případy opilosti na veřejnosti, které byly řešeny domluvou a vykázáním z míst, kde se podnapilé osoby nesmí zdržovat. V drtivé většině strážníci museli zasahovat v prostoru haly hlavního vlakového nádraží nebo v její blízkosti,“ prozradil Večerníku Jan Nagy, velitel Městské policie v Prostějově.