Tuhý jiným bral STOVKY, sobě dával MILIONY

AKTUALIZACE: Titanik Oděvního podniku Prostějov narazil v roce 2008 na ledovec. Ztráty a dluhy se valily do podpalubí, textilní kolos zatěžovaly den ode dne čím dál více. O dva roky později poslala červená čísla společnost definitivně ke dnu. Kdo všechno v té době stál na kapitánském můstku? A jak velký z toho měl prospěch? Bylo možné dlouholetý symbol Prostějova coby „města módy“ zachránit? 

I to jsou klíčové otázky, které člověka napadají při sledování soudního procesu s Františkem Tuhým, který je obžalován ze zpronevěry šestadvaceti milionů korun, za což mu nyní hrozí až deset let vězení. Zatím poslední díl seriálu Večerník jako jediné médium sledoval v úterý u Krajského soudu v Brně.

Jako první vypovídal při úterním jednání Krajského soudu v Brně Josef Burda, který v letech 2004 až 2008 působil jako člen představenstva a kromě toho byl i přímým podřízeným Jaroslava Kučery. Burdovo svědectví ovšem nic nového nepřineslo, stejně jako ostatní pouze potvrdil, že o výši odměn pro Františka Tuhého či jeho náměstky neměl tušení a na valné hromadě se o nich nikdy nehlasovalo. Následně se dostalo i na tehdejší šéfku odborů Helenu Vyroubalovou. A její výpověď byla výrazně zajímavější... 

Funkce Heleny Vyroubalové v hiearchii Oděvního podniku byla klíčová. Vyučená pánská krejčová byla coby šéfka odborů Oděvního podniku Prostějov v každodenním kontaktu s řadovými zaměstnanci, coby členka dozorčí rady firmy zase komunikovala s majiteli i nejvyšším vedením. S Oděvním podnikem zažila dobu, kdy si lidé domů odnášeli tisícové prémie, při neslavném konci firmy se naopak loučila téměř se všemi zaměstnanci, zažila jejich pláč i vztek. Jak u soudu popsala situaci v podniku v období, kdy si František Tuhý ke svému dvousettisícovému platu generálního ředitele a dalším třiceti pěti tisícům měsíčně pobíraným za funkci 

v představenstvu nechával ještě vyplácet další milionové odměny? 

„Od roku 2006 byly výrazně kráceny prémie řadovým zaměstnancům. Vedení společnosti vše vysvětlovalo tím, že hospodářské výsledky jsou špatné a není možné, aby odměny byly i nadále vypláceny. Pravdou je, že jsme byli ve špatné situaci. Ubývaly zakázky, existovala řada nedobytných pohledávek, zavíraly se závody, zaměstnanci odcházeli. Když vyšlo najevo, že management společnosti v čele s generálním ředitelem si v tomto období nechal vyplatit takto vysoké částky, lidé se cítili podvedeni. Chodili za mnou s tím, že jsem o tom coby členka dozorčí rady musela vědět a zajímalo je, proč jsem s tím něco neudělala. Musela jsem jim neustále vysvětlovat, že o odměnách pro pana Tuhého a ostatní jsem nikdy neměla tušení. Nebyly totiž nijak vedeny. Na valné hromadě se hlasovalo pouze o celkových odměnách pro členy představenstva, které byly řádově o hodně nižší,“ popsala Helena Vyroubalová, která potvrdila, že nezákonně vyplacené odměny se v roce 2008 probíraly i na představenstvu. „V tomto období jsme v dozorčí radě jednali i o možnosti podání insolvenčního návrhu,“ upozornila.

S obsahem výpovědi Heleny Vyroubalové měl obžalovaný očividně problém. „Hospodářské výsledky byly za mého fungování pozitivní. Problémy souvisí až 

s obdobím, kdy už jsem nebyl v pozici generálního ředitele a podnik vedli jiní,“ zpochybnil svoji odpovědnost za krach podniku František Tuhý, který rovněž upozornil, že platy za něj nebyly kráceny všem. 

Na podporu tohoto tvrzení obhajoba předložila i zpracovaný znalecký posudek. „Historicky nejvyšší odměny pro vedení podniku byly vyplaceny až v roce 2009. Vzrostly například prémie pro předsedu představenstva, kterým se stal Milivoj Žák. Zatímco František Tuhý za tuto funkci měsíčně pobíral pětatřicet tisíc, jeho nástupce za to samé dostával odměnu ve výši dvě stě tisíc korun měsíčně,“ píše se mimo jiné v posudku, který zpracovala společnost Znalex.

Samotný Milivoj Žák s údaji uvedenými ve znaleckém posudku nesouhlasí. „Pokud si dobře pamatuji, tak částku dvou set tisíc korun bral František Tuhý coby předseda dozorčí rady. Odměny pro předsedu představenstva se po mém nástupu nijak neměnily, naopak se zrušily prémie pro vedení podniku,“ reagoval na informaci vyplývající ze znaleckého posudku Milivoj Žák, který zároveň přímo v redakci Večerníku doložil, že jeho odměny nebyly tak vysoké jako ty, co směřovaly 

k Tuhému, Kořínkovi či Kučerovi. „Základní měsíční plat jsem měl pětadevadesát tisíc korun. Jako člen představenstva jsem dostával třiatřicet tisíc a co se týče prémií, tak ty kolísaly, jejich výše byla nejvíce dvě stě procent základního platu. Nebylo to tedy tři sta procent jako třeba u Tuhého či Kořínka. Například za celý rok 2005 jsem si přišel asi na dva a půl milionu korun, za únor 2006 jsem se vším všudy bral 211 tisíc korun. Žádné další zvláštní odměny jsem nedostával,“ reagoval na zveřejněné informace Milivoj Žák, podle něhož byly tyto odměny zasloužené. „Měl jsem velkou odpovědnost, odskákal jsem to na zdraví a po definitivním konci Oděvního podniku si obtížně hledám zaměstnání,“ dodal Žák, který rovněž upozornil, že coby hlavní akcionář 

a faktický majitel firmy měl František Tuhý vliv na dění v podniku i poté, co skončil v čele představenstva. „Banky, kterým ´ópéčko´ dlužilo, už ztratily důvěru, že František Tuhý je schopný podnik úspěšně vést a zajistit splacení všech úvěrů. To je důvod, proč byl odvolán z čela představenstva. 

O zásadní vliv v podniku však nikdy nepřišel, vše šlo stále přes něj coby předsedu dozorčí rady, celou řadu dokumentů i nadále podepisoval,“ zdůraznil Milivoj Žák. 

Kromě výpovědí členů vedení Oděvního podniku Prostějov byly v úterý u soudu přečteny i svědectví řadových zaměstnanců. Hledala se například odpověď na otázku, proč se v podniku neřešila záležitost související s nelegálním souběhem funkcí? Ta se přitom fakticky týkala všech členů představenstva, kteří byli zároveň 

i zaměstnanci s měsíčním platem. „Na právním odboru pracovalo sedm právníků, často se zde střídali. O principech odměňování pro generálního ředitele a náměstky jsme nevěděli, nikdo je s námi neprobíral,“ vypověděl v této souvislosti ředitel právního odboru Jan Konečný. 

Další z klíčových podnikových právníků byl předvolán přímo před soud, nicméně kvůli kalamitě na železnici nedorazil. 

I z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na 6. ledna 2015.