Manažer Kučera: „Miliony, co jsem dostal z OP? Nepočítal jsem je...“

Ve středečním „druhém kole“ procesu s bývalým ředitelem zkrachovalého Oděvního podniku Prostějov u Krajského soudu v Brně vypovídali první svědci. A byla to převelice zajímavá podívaná! Vyšlo totiž najevo hodně z toho, co se vlastně v jednom z někdejších prostějovských symbolů dělo nedlouho před jeho bankrotem. A ke komu všemu mířily milionové odměny, které ve finále taktéž napomohly konečnému krachu... 

O odměnách pro Tuhého vědělo pouze „tajné bratrstvo“

Ukázalo se, že v podniku existovali pouze dva další lidé, kteří měli tušení, jak vysoké prémie si bývalý vzorný milicionář a po „Sametové revoluci“ fakticky neomezený vládce Oděvního podniku František Tuhý nechal sám sobě vyplatit. „Můj podřízený pan inženýr Hrubý mi předal vyhodnocení, na základě něhož měl generální ředitel a náměstci dostat vysoké odměny. S materiálem jsem šel za Františkem Tuhým a ptal se ho, zda nechce tyto odměny snížit. Chvíli jsme to probírali a on pak vše odsouhlasil. Nikdo jiný, než generální ředitel o výši odměn nerozhodoval. Kromě nás tří podle mě o těchto odměnách nikdo neměl tušení. Nikdy se o nich nemluvilo ani na představenstvu ani na valné hromadě,“ vypověděl u brněnského soudu zcela otevřeně Zdeněk Kořínek, de facto „druhý muž OP“.

Druhý muž OP aneb skromný milionář 

Prošedivělý a mírně nahrbený Zdeněk Kořínek působil před senátem velice skromně. Mluvil souvisle tichým, ale rozhodným hlasem. Přitom na něm byla patrná lehká nervozita a bylo zřejmé, že pečlivě zvažuje každé slovo. „Byl jsem zaměstnanec a přímý podřízený generálního ředitele, jehož pokyny jsem poslouchal,“ hájil svůj postoj Kořínek, který z Oděvního podniku odešel v červenci 2008 poté, co se aféra s vyplacenými odměnami provalila. 

Obhajoba upozornila, že podmínky, za jakých Kořínek za svou práci v OP inkasoval odměny, se v mnohém shodovaly s těmi, které měl i František Tuhý. Kořínkova měsíční mzda se pohybovala přibližně kolem sto sedmdesáti tisíc korun měsíčně, navíc mohl získat až tři sta procent prémií svého celoročního platu!  A ta mu stejně jako Františku Tuhému často neunikla. „Nárok na tyto odměny jsem měl. Nebyl důvod, abych požadoval jejich snížení a nikdy nikdo nechtěl, abych je vrátil,“ reagoval Kořínek na přímé dotazy obhajoby. 

Otázkou zůstává, zda tento fakt ve finále pomůže Františku Tuhému, nebo naopak ublíží Zdeňkovi Kořínkovi a ostatním vrcholným manažerům Oděvního podniku, kteří na rozdíl od Tuhého přímé žalobě před soudem čelit nemusí. Zatím..  

 Nebyl v „bratrstvu“, ale zle se neměl...

Nepřehlédnutelnou postavou managementu Oděvního podniku byl i ředitel Jaroslav Kučera ze Štarnova, který měl na starosti zahraniční obchod. Ač nepatřil do výše zmíněného „tajného bratrstva“ a o odměnách pro Tuhého toho mnoho říct nemohl, výpověď tohoto „sebevědomého muže s knírkem“ byla cenná v mnoha dalších směrech. Právě on se coby člen představenstva zřejmě dostal s Františkem Tuhým do křížku a to i přesto, že za jeho „panování“ se neměl vůbec zle. „Naše situace nebyla vůbec jednoduchá, snižovaly se kapacity, byly problémy se sítí prodejen a přidaly se k tomu i další věci,“ vyjádřil se Kučera na přímou otázkou týkající se ekonomického stavu podniku v roce 2008. 

Méně sdílný už byl, když přišla řeč na jeho plat a odměny. „Nevím, kolik jsem bral, bylo to asi něco přes sto tisíc korun,“ reagoval bývalý manažer na dotaz obhájce, který se jeho paměť pokusil osvěžit. Naznačil při tom, že Kučera si pouze na odměnách ke svému platu přišel celkem asi na dvaadvacet milionů korun. „Nevím, nikdy jsem to nepočítal,“ nevyloučil tuto variantu úsečně Jaroslav Kučera. 

Byla výše Kučerových odměn přiměřená a oprávněná? „Nevím, něco takového jsem nehodnotil. Podle mě to bylo v pořádku, navíc nikdo se proti tomu neozval,“ reagoval Kučera ve stejně alibistickém duchu jako před ním Tuhý či Kořínek.   

Tuhý: „Kučerovy odměny byly vysoké“

Krátce po výpovědi Jaroslava Kučery se šířeji rozpovídal i obžalovaný František Tuhý. „Mohu potvrdit, že patřil mezi skutečné top manažery. Jeho roční odměny byly vysoké, dosahovaly až tří set procent platu. Díky tomu si Kučera například v roce 2004 přišel na prémie ve výši pěti a půl milionů korun,“ nahlédl do svých záznamů František Tuhý, který se při této příležitosti pokusil obhájit způsob svého řízení podniku. „Špatné ekonomické výsledky firmy se objevily až po mém odchodu v druhé polovině roku 2008. Cesta lidí, kteří mě nahradili ve vedení podniku, skončila v konkurzu. Pokud bychom šli po cestě, kterou jsem vytyčil, tak bychom své závazky splatili a podnik by přežil,“ vyjádřil se směle František Tuhý. 

Bylo Tuhého „spasitelské“ sebevědomí oprávněné? Faktem je, že účetnictví Oděvního podniku ještě na konci roku 2007 skončilo se ziskem 13,7 milionů korun. Podnik však už v té době bankám zejména České spořitelně splácel stamilionové úvěry, což jeho hospodaření nepochybně oslabovalo. Důsledky toho na OP dopadly již na konci roku 2008, který podnik zakončil ztrátou 1,085 miliardy korun. Už v té době se otevřeně mluvilo o insolvenci. Dokázalo by OP vytvořit tak hrozivou ztrátu během pouhého půl roku po odchodu Tuhého? Nebo naopak ekonomická realita a zejména vyhlídky byly úplně jinde, než se jevilo při zběžném pohledu do účetnictví vedeného pod dohledem Františka Tuhého?  

Splácíme dluhy, máme nárok na milionové odměny 

Právě schopnost splácet závazky byla přitom paradoxně hlavním kritériem, které bylo stanoveno jako podmínka pro vyplacení astronomických odměn pro Tuhého i celý management. Kromě dluhů musel ještě podnik dostát svým dalším pohledávkám. „Člověk by si myslel, že něco takového je samo sebou. Vždyť v opačném případě by přece žádná firma nemohla fungovat déle než pár měsíců,“ komentoval tuto skutečnost soudce Tomáš Kurfiřt. Posledním ukazatelem pro přiznání milionových odměn byla hodně vágně stanovená „přidaná hodnota“ jednotlivých manažerů. Zajímavostí pak určitě bylo, že tyto podmínky pro vyplacení odměn se v průběhu roku dosti měnily a jejich definitivní podoba byla schválena často až ke konci kalendářního roku...   

 Ve středu promluví Žák či Hanus

 Kromě výše zmíněných vypovídali uplynulý týden u soudu ještě členové představenstva Josef Roháček, Zuzana Vlachová či personální ředitelka Lenka Horňáková. Jejich svědectví však nic podstatného k probírané věci nepřinesla. Hlavní líčení bylo následně odročeno na středu 19. listopadu, kdy by u Krajského soudu v Brně měly vypovídat další klíčové postavy pádu Oděvního podniku, jakými nepochybně byli Milivoj Žák či Roman Hanus, kteří po odvolání Tuhého fakticky převzali nad podnikem plnou moc. 

Co dále vyplyne na povrch? Jak se k celé věci postaví tito dva bossové? A kolik pak oni brali na odměnách? Večerník bude případ i nadále živě sledovat a tak se již v příštím čísle můžete těšit na další pikantnosti ze zákulisí Oděvního podniku Prostějov. Kdysi dominanty našeho města, která skončila i díky nenasytnosti některých manažerů v prachu...