Jedno z „Wintonových dětí“ pocházelo z Prostějova

V úterý 28. října by měl na Pražském hradě převzít vysoké státní vyznamenání sir Nicholas Winton. Britský makléř a humanitární pracovník v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí před transportem do koncentračních táborů a to tím, že jim z Československa zajistil odjezd do Anglie. Málokdo přitom tuší, že jedno z takto zachráněných židovských dětí vyrostlo v „hanáckém Jeruzalémě“. Světlovlasá Ester Lustigová bydlela ve velkém činžáku v prostějovské ulici Pod Kosířem. „Byla stejná jako ostatní děvčata, chodila do školy, měla spoustu kamarádek. Vyrůstala se starším bratrem, který byl jejím ochráncem. Její tatínek patřil mezi populární fotbalisty místního fotbalového klubu Makabi a jako funkcionář ve stejném klubu pracoval i ve svém volném čase. To co, Ester odlišovalo od ostatních, byl snad jen fakt, že se narodila jako Židovka. Ostatně právě tato skutečnosti ji po nástupu nacistů k moci mohla stát život,“ charakterizoval místní rodačku Ivan Čech, který se židovskou minulostí Prostějova dlouhodobě zabývá. 

V roce 1939 se Židé ocitli na okraji společnosti a jejich vyhlídky u nás nebyly vůbec radostné. Ester však měla štěstí. „Nikdo už nevypátrá, jak se její tatínek dozvěděl o možnosti, aby vycestovala za svobodou vlakem, kterému se dnes říká ´Wintonův´. Zdá se, že z celého Prostějova byla jediným ´Wintonovým dítětem´,“ prozradil Večerníku poměrně zajímavou skutečnost Ivan Čech. 

Malá Ester po odjezdu z Československa dospívala ve Velké Británii. „Po válce se už neshledala s nikým ze své rodiny. Zahynula milovaná maminka, starší bratr i tatínek, který ještě v roce 1941 pořádal pro tehdy zavržené židovské děti sportovní odpoledne na bývalém hřišti Makabi,“ naznačil smutný osud celé Esterčiny rodiny Ivan Čech.

Ester tedy po válce zůstala ve Velké Británii, do Prostějova už se nikdy nevrátila. „Žije ve stejném městečku, kam se na konci prázdnin roku 1939 dostala. Je to stará dáma a její život se vzdálil rodnému Prostějovu. Přesto její příběh i v souvislosti s aktuálním oceněním sira Nicholase Wintona určitě stojí za připomenutí,“ uzavřel exkluzivně pro Večerník Ivan Čech.