„Pomáhat tancem je skvělé,“ říká Tomáš Lázna

V čele charitativních organizací většinou stojí lidé s mnoha životními zkušenostmi. V Prostějově ovšem máme jednu bohulibou výjimkou, kdy sdružení pomáhající jiným vybudoval velmi mladý člověk. Je jím zakladatel sdružení Pomáháme tancem a student biomedicínského inženýrství Tomáš Lázna, kterému jsme položili pár otázek.

 Studujete pro mě poněkud nepochopitelný obor. Jak jste se k tomu dostal?

„Rád o sobě říkám, že nejsem normální...(úsměv) Začneme-li trochu vědecky, jak to mám rád, tak normalita se nachází ve středu Gaussovy křivky a já se lépe cítím dál od něj. Vždy jsem měl snahu dělat něco víc než moji spolužáci a vymykat se tak průměru. Studuji automatizaci na FEKT VUT v Brně se zaměřením na biomedicínské inženýrství. Jako malý jsem se toužil stát neurochirurgem, a toto nadšení mi vydrželo až do středoškolských let. Tehdy jsem usoudil, že medicína není tak úplně pro mě a měl bych dělat něco technického. A tak jsem skončil u elektrotechniky s nádechem medicíny.“

 A co bude následovat po pravděpodobně úspěšně zakončeném studiu? 

„Mým dlouhodobějším snem je mít firmu na vývoj a výrobu biomedicínské techniky. Ta do zdravotnictví proniká v posledních letech čím dál tím víc a dnes již v nemocnicích potřebujeme kromě doktorů také odborné techniky. Vidím to jako formu pomoci lidem, protože nemoci a úrazy tu s námi budou zřejmě vždy.“

 Není ale jen studium, zcela jistě si najdete čas i na záliby? 

„Vzhledem k mému postavení předsedy sdružení ´Pomáháme tancem´ by se slušelo uvést na prvním místě tanec. Ten si na amatérské úrovni užívám velmi, a pokud mi to povinnosti dovolí, nenechám si utéct žádný věneček ani ples. Mou druhou velkou vášní je sci-fi, které hltám jak v podobě knih, tak seriálů a filmů. Na závěr bych neměl zapomenout ani na posezení s přáteli u piva...(úsměv)“

 Co vás vedlo k založení Pomáháme tancem? 

„Nejsilnějším impulsem byla právě má láska k tanci. Byl jsem frustrován tím, že na maturitních plesech je přetlak návštěvníků a hudební výběr bývá dosti diskotékově zaměřen, a tak si člověk vlastně ani nezatancuje, načež jsem se rozhodl uspořádat s přítelkyní a kamarádkou vlastní ples. Jelikož jsme chtěli udělat akci pro lidi a ne pro náš profit, rozhodlo se, že výtěžek poputuje na onkologické oddělení prostějovské nemocnice. Dopadlo to velkým úspěchem. A tehdy jsme zjistili, že pomáhat tancem je skvělé! S přítelkyní jsme dali dohromady několik schopných lidí, založili sdružení a další benefiční akce přicházely. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale teď připravujeme už čtvrtý ročník charitativního plesu.“

 Co chystáte se sdružením dál? 

„Samozřejmě bychom rádi pokračovali v tom, co děláme doposud a jde nám to dobře. Některé věci se mění, přišli jsme o hlavního sponzora a většina členů se přesunula do Brna, ale jiné by měly zůstat. V září nás ve spolupráci s Okrašlovacím spolkem čeká koncert Hradišťanu, v lednu již zmíněný tradiční ples. Co se bude dít dál, to je otázkou toho, jak budeme úspěšní v hledání sponzorů...“