V SOBOTÍNĚ SE POPRVÉ PROMÍTALY FILMY S VŮNÍ ORIENTU

Uplynulou středu zažil jubilejní desátý ročník filmového tábora v Sobotíně svůj absolutní vrchol. V improvizovaném „letním kině“ pod hvězdami zářícími na masivy blízkých Jeseníků se vůbec poprvé promítala šestice filmů, které vznikly během jedinečného setkání studentů s nezaměnitelnou i nezapomenutelnou atmosférou. V půltuctu hlavních snímků mladí tvůrci ukázali, co vše zakusili při své cestě „Napříč orientem“... A Večerník, který byl přímým účastníkem středečního galavečera, vám přináší nejen přímou reportáž, ale i bezprostřední ohlasy, rozsáhlou fotogalerii a na internetových stránkách www.vecernikpv.cz najdete i exkluzivní video!

Do Sobotína ležícího patnáct kilometrů za Šumperkem se v kouzelném středečním podvečeru sjížděli příbuzní, přátele i kamarádi šesti desítek účastníků zdejšího filmového tábora. Všichni se těšili nejen na setkání se svými blízkými, které od poslední červencové neděle neviděli, ale i na výsledek jejich desetidenního snažení.
Z chování všech táborníků ve věku od deseti do sedmnácti let bylo už při přípravách závěrečného večera patrné, že se tu sešli lidé, kteří si dokážou navzájem vyjít vstříc. „Když se ohlédnu za letošním ročníkem, tak mě z toho až mrazí. Nemělo to absolutně chybu! Všichni vzájemně skvěle spolupracovali a absolutně nikdo neremcal. Myslím, že se tato skutečnost výrazně projevila i na kvalitě výsledných snímků, která je určitě nadprůměrná,“ neskrýval nadšení jeden z táborových lektorů Aleš Procházka, současný šéf Městské knihovny v Prostějově, která je spoluorganizátorem klání.
Během desetidenní mise všichni jeho svěřenci nakoukli pod pokličku důležitých filmových dovedností. Hledali námět, psali scénář, vyráběli dekorace, kostýmy a masky, vybírali hudbu, vytvářeli choreografii, hráli, natáčeli či stříhali. Realizovali přitom krátké snímky dle pravidel různých filmových žánrů. Vše činili pod vedením ostřílených lektorů.
Sobotín se za deset let své existence stal skutečným pojmem. Nelze se vůbec divit, že organizátoři s naplněním kapacity rozhodně nemají problém. Většina účastníků se na filmový tábor totiž pravidelně vrací. „Vlastně tu letos máme pouze jedenáct lidí, kteří tu zatím nebyli. A co se týče nás lektorů, tak my se už za ty roky známe tak, že spolu někdy ani nemusíme mluvit. Stačí mrknout a víme, o co jde,” prohlásil Aleš Procházka.
Samotné projekci předcházela nacvičená revuální, hudební a taneční vystoupení v podání odvážných studentů. Došlo také na předání dortu, krásných trik s logem filmového tábora a deseti tisíc korun, které na činnost věnoval táborníkům jejich tradiční patron Alois Mačák. „Původně jsem tyto peníze chtěl nechat kolovat, ale nakonec jsem svůj nápad zamítl. Ne, že bych vám nevěřil, ale bude přece jen bezpečnější, pokud je propiju sám,“ vtipkoval bezprostředně po převzetí daru Aleš Procházka.
Po setmění se již všechny oči soustředily směrem k plátnu, na kterém byly promítnuty snímky jednotlivých tvůrčích týmů. Jejich názvy opět stejně jako samotné filmy odkazovaly na podtitul letošního tábora, který zněl „Napříč orientem“. K vidění tak byl například snímek využívající principy stínového divadla z dílny studia Kung-pao či japonské soudní drama, jež natočil tým Fugu. Obrovský aplaus pak sklidil film na motivy hry Kartáčkový vrah, která se stala skutečným hitem letošního tábora.
Kdo do Sobotína nedorazil, ten si bude moci letošní filmy vychutnat v divadle Point, které sídlí v Olomoucké ulici. „Jejich prostějovská premiéra je naplánovaná na září případně začátek října,“ prozradil Aleš Procházka.
Středečním večerem to však v Sobotíně neskončilo. Už od tohoto pondělí se rozjíždí filmová továrna určená zkušenějším filmařům. Projektu financovaného z prostředků Evropské unie se letos účastní mladí lidé ze Španělska, Itálie, Slovinska, Finska, Slovenska a samozřejmě i České republiky.
Vše tak nasvědčuje tomu, že tábor v Sobotíně má skvěle našlápnuto i do druhého desetiletí své existence. „Je to tak rozjeté, že by byla obrovská škoda toho nechat. Dokud budeme dýchat, tak chceme tuto akci pořádat,“ uzavřel šéf spolupořadatele.
A tak na úplný konec nezbývá než všem organizátorům i účastníkům ústy japonského soudce Yamamota popřát: „Buďte zdrávi a žijte dalších deset tisíc let!“

Exkluzivní rozhovor s tradičním mecenášem sobotínského tábora
ALOIS MAČÁK: „BYL JSEM ZDE UŽ JAKO OSMILETÝ ŠKOLÁK“
Populární a úspěšný Dětský filmový tábor  by nemohl vzniknout bez Gymnázia Jiřího Wolkera, které jej pořádá ve spolupráci s Městskou knihovnou Prostějov za podpory Statutárního města Prostějov a po celé desetiletí i pod záštitou prvního náměstka hejtmana Olomouckého kraje a prostějovského radního Aloise Mačáka (ČSSD). Právě jeho Večerník přímo v Sobotíně vyzpovídal, když jsme mu položili několik otázek...

Co se vám vybaví, když se řekne Sobotín?
„Především skvělá parta lidí, která se tu každý rok sejde. Za těch deset let jsme zde společně prožili tolik neuvěřitelných věcí, které by nás nečekaly ani na té nejexotičtější dovolené. To vše jsme shrnuli do našeho hesla, které zní: ´Ať je září nebo leden, Sobotín je jenom jeden!“
Coby mecenáš podporujete tábor v Sobotíně od jeho samotného vzniku. Jak jste se k tomu před deseti lety dostal?
„Událo se tak v roce 2004, kdy mě oslovil Aleš Procházka a nabídl mi roli soudce ve hře Divadla Point ´Čajzni škváru, Olivere´. Tím jsem se dostal do prostředí těchto báječných lidí a jsem rád, že mě přijali mezi sebe.“
Jak vznikl nápad pořádat tábor právě v Sobotíně?
„Jsem předsedou ZO OS Kovo Železáren Prostějov, která působí u deseti firem. A právě této odborové organizaci tábor a rekreační zařízení patří, a přestože tomu doba absolutně nepřeje, rozhodli jsme se tady dlouhou tradici dětských táborů udržet.“
Vy sám jste tu někdy byl už jako dítě?
„To víte, že ano. A to hned několikrát. Poprvé to bylo před více jak čtyřiceti lety. Tehdy mi bylo osm roků a už z tohoto prvního tábora jsem si odnesl zážitky na celý život. Také z tohoto důvodu jsem rád, že to v Sobotíně každé léto znovu a znovu ožívá. Jsem stoprocentně přesvědčen, že nejinak tomu bude i příští rok!“