Na úřadech práce roste NÁSILÍ!

Na tři desítky fyzických napadení a stovky verbálních útoků zaznamenali během prvních pěti měsíců letošního roku zaměstnanci Úřadu práce České republiky po celém tuzemsku. Agresivita klientů totiž rapidně a bez ustání roste. Výsledkem je pak mnohdy zbytečný odchod kvalifikovaných zaměstnanců, kteří už nechtějí a ani nemohou snášet trvalé napětí i stres na pracovišti. K jednomu případu verbálního útoku přitom došlo také v Prostějově!

Bouchání do stolu, kopání do židlí, shazování počítačů a prásknutí dveřmi jsou téměř na denním pořádku. Na všech kontaktních pracovištích Úřadu práce ČR si jeho zaměstnanci užijí své. Nervozita klientů stoupá i v souvislosti s jejich špatnou ekonomickou situací. Spolupráce s nimi pak není nijak jednoduchá. Jejich agresivita negativně působí na ostatní a dopad jejich jednání na pracovní podmínky a prostředí je opravdu značný. Řada jiných klientů, například maminky s malými dětmi, pak mají strach na úřad přijít. „Mezi hlavní důvody, které vedou k napadání zaměstnanců úřadů práce, patří nespokojenost s výplatním termínem, rychlostí zpracování žádosti a následné výplaty dávek, s jejich výší či její nevyplacení v hotovosti, nepřiznání dávky či podpory v nezaměstnanosti, vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, neochota doložit podklady nutné pro správní řízení a čím dál více také alkohol a drogy. Nejčastějšími terči slovního a fyzického napadání ze strany klientů jsou pracovníci oddělení hmotné nouze. Dochází k nim ale i v oblasti zaměstnanosti a státní sociální podpory. Z devětadevadesáti procent působí na těchto postech ženy,“ konstatovala Kateřina Beránková, tisková mluvčí Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky v Praze.

Jak mluvčí pražského ústředí Úřadu práce ČR Večerníku přiznala, k vypjatým situacím spojeným s útoky na úředníky „pracáku“ dochází i v Prostějově. „Jistý klient se nedávno dostavil na úřad v Plumlovské ulici a žádal o proplacení účtu za plynové bomby. Úřednice mu sdělila, že náklady mu může uhradit pouze v případě, že si podá příslušnou žádost. Tu si pán osobně vyzvedl při předchozí návštěvě. Přestože ho úřednice vyzvala k podání žádosti, on tak neučinil. Naopak se rozhodl dobrat se ´svých práv´ přímo u nadřízené nejmenované zaměstnankyně. A to dosti neurvalým způsobem. Začal osočovat vedoucí oddělení z genocidy, nadržování cikánům a z toho, že kryje své podřízené. Vyhrožoval odejmutím místa pracovníkům tohoto oddělení na základě jeho stížnosti u Nejvyššího soudu. Zaměstnankyně mu opět vysvětlily, že si musí podat písemnou žádost. Jeho jednání bylo nadále velmi vulgární, neslušné a urážející, na hranici brutality,“ popsala Kateřina Beránková.

Nejčastější nadávky:

„Ať máš rakovinu v hubě“ nebo

„Počkám si na tebe a rozkopu ti tvoji držku!“

Přestože většinu útoků na zaměstnance Úřadu práce ČR tvoří slovní napadení, nezřídka jim takové chování způsobuje těžkou psychickou újmu, stres a pocit ponížení, nemluvě o opodstatněných obavách z napadení mimo úřad. Výrazy typu: „Nic ti nepřinesu, sežeň si to sama, ty jsi tady pro mě!“, „Ať máš v hubě rakovinu!“, „Počkám si na tebe a rozkopu ti tvoji držku!“, „Tak nežer a něco dělej!“, „Kde mám složenku s penězi?! Jsou to moje peníze! Okamžitě mi je dej, nebo si jdu stěžovat!“ patří mezi těch pár, které je podle Kateřiny Beránkové možné publikovat. Situace bývá často tak vyhrocená, že jen profesionalita pracovníků a včasný zásah policie předejdou tomu nejhoršímu....

„V porovnání s ostatními úřady jsou naši zaměstnanci vystaveni útokům ze strany agresivních klientů nejčastěji. Přitom mají nejmenší možnosti se bránit. V tuto chvíli je pro nás prioritou nastavení jasných pravidel a opatření, díky kterým budeme schopni případným atakům maximálně předcházet. Jednou z cest by také mohla být zákonná úprava, která by nám umožnila zvýšit ochranu úředníků,“ zdůrazňuje generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková.

K zajištění bezpečnosti zaměstnanců používá Úřad práce ČR v současné době v rámci svých možností několik opatření - vyšší počet pracovníků v kancelářích, přepážková skla, navzájem propojené místnosti, SOS tlačítka, bezpečnostní kamery, ochranné spreje, ostrahu nebo pravidelné návštěvy městské a státní policie. Bohužel, ne všude je možné z finančních důvodů uplatnit všechny nezbytné možnosti ochrany.