AKTUALIZOVÁNO: JÁN BAKALÁR ODMÍTL VYPOVÍDAT, UDĚLALO SE MU PRÝ ŠPATNĚ...

To jsou fofry! Ani ne měsíc po dopadení Jána Bakalára zásahovou jednotkou v Praze byl tento prokazatelný účastník loupežného přepadení kurzovního auta bezpečnostní agentury Loomis v Přemyslovicích posazen u Krajského soudu v Brně na lavici obžalovaných. Jánu Bakalárovi hrozí za loupež a pokus o vraždu dvacet let vězení, ve hře je ale podle státní zástupkyně dokonce i doživotí!

Jak se přišlo na Jána Bakalára?

Předseda senátu Krajského soudu v Brně Tomáš Kurfiřt není Prostějovanům neznámý. Večerník vloni obsáhle informoval o jeho nesmlouvavém rozsudku vůči vrahovi seniora z Okružní ulice, kdy Romana Mičku poslal na osmnáct let do vězení. Teď má tento justiční matador rozhodnout o trestu pro muže, který byl již prokazatelně členem lupičské bandy z Přemyslovic. Proč prokazatelně? Ještě nedávno si každý nezainteresovaný lámal hlavu nad tím, jak je možné, že policie hned druhý den po loupežném přepadení vozidla bezpečnostní agentury Loomis věděla, že jedním z pachatelů je právě Bakalár. A v úterý bylo konečně jasno. Ján Bakalár se totiž při činu zranil, a na silnici zanechal větší množství své krve! Zatím není jasné, zda ho zranila odražená kulka nebo se pořezal od rozstřílených plechů auta, ale to ve finále není rozhodující. Bleskurychlé testy DNA totiž určily jasně, kdo lupičské bandě šéfoval! Lupiči se snažili sice tyto krvavé stopy na silnici odstranit pomocí hořlaviny, kterou také zapálili, ovšem to se jim nepodařilo. Policisté stopy zajistili!

Hrozí mu doživotí, vypovídat odmítl

Kdo však očekával, že čtyřiapadesátiletý Bakalár před soudem přizná barvu a popíše, proč se rozhodli s kumpány k tak drastickému činu, byl zklamán. Obžalovaný muž totiž odmítl v úterý 1. dubna vypovídat! A nejenom to. Při zahájení procesu také tvrdil, jak mu je nevolno a vzhledem k údajně špatnému psychickému stavu dokonce požádal soud, aby se dalšího jednání nemusel účastnit. Trestní senát v čele s Tomášem Kurfiřtem mu překvapivě vyhověl!

Bakalár byl v minulosti již sedmkrát soudně trestaný. „Táhne se to se mnou už od dob komunistů, kdy jsem měl údajně postřelit esenbáka. Teď se zase objevilo, že jsem byl zatčen ozbrojený. Nebyl, nic z toho není pravda! Proto u tohoto soudu vypovídat nebudu. Navíc mám psychické problémy, nemocné srdce, klouby, záda i ledviny. Jestli bych měl tady zůstat, mohl bych se psychicky zhroutit,“ hlesl Ján Bakalár jen krátce předtím, než jej eskorta odvedla ze soudní síně. Soudce Tomáš Kurfiřt tak přečetl jeho výpověď ze spisu. Bakalár po svém zadržení policii řekl, že každý den čekal, kdy jej přijdou zatknout...

Přepadený řidič: „Loučil jsem se se životem!“
Státní zástupkyně Ludmila Doležalová v obžalobě uvedla, že kuklami maskovaní pachatelé nejprve terénním autem zablokovali cestu služebnímu vozu firmy značky Ford Tranzit. Pracovníky bezpečnostní služby chtěli přimět křikem k tomu, aby vystoupili z auta a vzdali se. Řidič ale začal s vozem couvat. Útočníci na to zareagovali střelbou po autě  z brokovnice a samopalu...

V úterý tak dostali slovo členové osádky kurzovního automobilu, který převážel desítky milionů korun do bankomatů České spořitelny na Konicku. Řidič vozidla Tranzit, bývalý policista, se ještě nikdy nebál o svůj život jako tenkrát. „Lupiči, byli tři, vyskákali z vozu, který zastavil těsně před námi. Jeden položil granát na přední sklo a mířil na mě brokovnicí. Řval, ať okamžitě vylezeme, nebo že nás zastřelí. Druhý na mě mířil přes boční okénko samopalem vzor osmapadesát. Zařadil jsem zpátečku a snažil jsem se ujet,“ popsal řidič s tím, že chtěl za každou cenu zachránit zásilku. Riskoval tak život...

Pokus o únik však lupiče neodradil. Naopak, šli tvrdě za svým. Maskovaný muž samopalem rozstřílel řidičovo boční sklo. Dva projektily pronikly přímo do kabiny. „Rozběhli se za námi a stříleli. Prostřelili přední sklo. Na fotkách jsou jasně vidět průstřely. Projektil mi hlavu minul jen  o dva centimetry, roztříštil sklo za mnou. Jednou kulkou rozstříleli páku na ladění rádia, další autorádio. Minimálně pět střel šlo na mě...,“ dodal ještě řidič. V couvání dodávce bezpečnostní agentury zabránil linkový autobus, kterému se přepadený řidič musel vyhnout. Na bočním skle však byla „pavučina“ od palby samopalem, přes niž nebylo vidět, kam se vůz řítí. „Stříleli do motoru, takže se auto stalo naprosto neovladatelné, nefunkční. Nebylo vyhnutí, museli jsme se vzdát, jinak by nás postříleli nebo vyhodili do luftu. Hrozili totiž i granátem,“ svěřil se soudci šofér dodávky.  Po chvilce palby se maskovaní střelci vrátili zpět ke svému vozu, naskákali do něj a rozjeli se za miliony. Předjeli dodávku s balíkem peněz, která do nich setrvačností narazila. Muži opět vyskákali z auta a zahájili opětovnou střelbu na boční sklo kabiny. „Držel jsem před sebou neprůstřelnou vestu, abych si chránil obličej. Pochopil jsem, že neunikneme, tak jsem otevřel petlici. Vrhli se na nás, vytáhli nás na zem a začali nám vyhrožovat zastřelením i prostřílením nohou. Mířili na mě škorpionem. Loučil jsem se se životem...,“ otřásl se ještě po roce řidič.

Na otázku soudce Tomáše Kurfiřta, zda si ještě pamatuje, co se dělo ve chvíli, kdy oba muži z osádky leželi už na zemi tváří k silnici, prokázal řidič policejní paměť a pozorovací smysl. „Lupiči stříleli dál do zadních dveří. Muselo to být tak osmdesát projektilů. Když se jim to nepodařilo, vypáčili boční dveře a zahájili palbu na trezorovou část vozidla. Bylo v něm asi osm nebo deset modrých tašek na zip. Ozbrojenci je popadli, naložili a zmizeli. Všiml jsem si, že měli připravené pásky, aby nás spoutali, ale neudělali to. Zřejmě z časových důvodů. Asi se báli, že by se tam každou chvíli mohla objevit policie,“ řekl bývalý strážce zákona a nyní zaměstnanec bezpečnostní agentury. Oba pracovníci agentury Loomis měli obrovské štěstí. Řidič jako zázrakem vyvázl bez zranění. Odnesla to pouze mikina, do níž se mu při palbě zavařila jedna ze střepin. Druhý z posádky má na střelbu památku - střepinu v bicepsu, kterou se mu tam lékaři rozhodli nechat zarůst...

Korunní svědek: „Já zprvu myslel, že jsou to policajti!“
Na středu 2. dubna si předseda senátu Krajského soudu v Brně předvolal dva svědky. Osmdesátiletý Alois Krč z Přemyslovic, kterého Večerník vyzpovídal již vloni 21. února jen pár desítek minut po loupeži, pozoroval přepadení se snachou z okna. „Byl jsem na zahrádce, když za mnou Aneta přiběhla. Prý ať se jdu schovat, že na silnici před barákem se střílí. Pak jsme z okna v prvním patře všechno pozorovali. Já nejprve myslel, že jde o policejní akci, ti lupiči měli černé kombinézy a kukly,“ vypověděl u soudu Alois Krč.

Vzápětí osmdesátiletý senior prokázal výbornou paměť a do detailu popsal vše, co viděl. „Každý z nich měl zbraň. Dva měli brokovnice, podle jejich svižných pohybů bych usuzoval, že se jednalo o mladší muže. Ten třetí měl za krkem pověšený samopal  a většinou ty dva své kumpány jen dirigoval. A strašně křičel, jak na osádku toho přepadeného auta, tak na své komplice,“ řekl mimo jiného Alois Krč.  Jeho snacha Aneta pak podotkla, že první výstřely, které slyšela, ji nijak nevzrušily. „Víte, u nás se často pořádají hony a střelba je v okolí našeho domu, kde je les, slyšet v únoru takřka obden. Myslela jsem, že jsou to myslivci, ale pak jsem na ulici viděla tu hrůzu. Když jsem s tchánem vyběhla do patra, zavolala jsem policii. Řekli nám, že prý už o tom přepadení vědí,“ vypovídala Aneta Krčová, která soudu navíc poměrně přesně popsala i pohyb obou aut i pachatelů přepadení. „Překvapilo mě, že v době, kdy se ještě střílelo, projížděl okolo linkový autobus plný lidí. Lupiči se mu pak při útěku museli vyhýbat,“ dodala ještě svědkyně.  

Proces odročen na květen
Jelikož státní zástupkyně i obhájce trvají na výsleších dalších svědků, předseda senátu Tomáš Kurfiřt odročil jednání na začátek května. Předpokládá se, že by v tento termín mohl padnout už i rozsudek. Po ostatních dvou lupičích policie stále pátrá, dosud se neví nic ani o tom, kde skončilo ukradených třiatřicet milionů korun...