Josef Augustin přednesl projev na parlamentní půdě k 65. výročí Všeobecné deklarace lidských práv OSN

V pondělí se v sále státních aktů Parlamentu České republiky ve Sněmovní ulici v Praze uskutečnil Seminář k 65. výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Semináře se aktivně zúčastnil také prostějovský zastupitel za KSČM Josef Augustin, který na setkání sám přednášel na téma problematiky lidských práv z pohledu mezinárodního práva.

Před pětašedesáti byl přijat základní dokument lidských práv, všeobecná deklarace lidských práv OSN byla přijata 10. prosince 1948. „Všeobecná deklarace lidských práv je jedním ze zásadních milníků historie lidstva. Stala se prvním mezinárodním uznáním svobod a práv každého člověka bez rozdílu kulturních a náboženských kořenů, rasy, pohlaví a místa původu,“ vysvětlil Večerníku po svém návratu z Prahy Josef Augustin. Vzniku deklarace podle něj předcházela zvěrstva spáchaná na lidech během druhé světové války. „Zločiny druhé světové války ukázaly, že lidstvo potřebuje všeobecně platný a uznávaný kodex, který by pomohl odstranit útisk a diskriminaci. V roce 1948, kdy byla přijata, měla Organizace spojených národů osmapadesát členů. To byla pestrá směsice ideologií, politických systémů, náboženských a kulturních tradic i různého stupně ekonomické vyspělosti. Autoři deklarace usilovali, aby dokument tyto rozdíly respektoval, ale zároveň dokázal obsáhnout hodnoty společné rozličným právním systémům i filozofickým a náboženským tradicím. Finální text deklarace měl být především společným vyjádřením vize budoucího spravedlivého uspořádání světa,“ řekl také Josef Augustin při svém projevu v sále státních aktů Parlamentu České republiky.

Vliv deklarace podle Josefa Augustina přetrvává dodnes. Inspirovala legislativní systémy ve všech částech světa. „Její hlavní význam spočívá v doslova univerzálním přijetí a souhlasu s jejím zněním. Byla přeložena do téměř 350 jazyků a nářečí. Je nejznámějším a nejcitovanějším dokumentem z oblasti lidských práv. Stala se vzorem celé řady mezinárodních dohod a je součástí ústav a zákonů států. Dodnes ale nejsou práva v ní obsažená realitou pro každého člověka. Až příliš často se vlády států zdráhají naplňovat tuto mezinárodní normu, kterou v minulosti přijaly. Výročí Všeobecné deklarace lidských práv je významnou příležitostí vládám států jejich mezinárodní závazky připomenout. Je nutné zajistit, aby se dodržování lidských práv stalo standardem a realitou. Aby byla známa, pochopena a využívána všemi lidmi na celém světě,“ uvedl Josef Augustin.

Pokračování projevu JUDr. Josefa Augustina v pražské parlamentní budově najdete v plném znění na webových stránkách Prostějovského Večerníku na adrese www.vecernikpv.cz.


Projev Josefa Augustina k 65. výročí Všeobecné deklarace lidských práv

Základ bezpečnosti a stability ve světě

Text Všeobecné deklarace vznikal dva roky. Na návrhu znění pracoval osmičlenný výbor vedený vdovou po bývalém prezidentovi USA Eleanor Rooseveltovou. Základní osou deklarace se stal všeobecný respekt k základním svobodám, odmítnutí všech forem diskriminace a uznání občanských, politických, sociálních, kulturních a hospodářských práv člověka. Text byl pak předložen Komisi pro lidská práva k revizi v souladu s námitkami a dodatky členských států.

Dokument byl potom postoupen Valnému shromáždění OSN. Členské státy se vyjadřovaly doslova ke každému slovu, každé klauzuli deklarace. Text byl podroben celkem čtrnácti stovkám hlasování. Proces se v jistých chvílích zdál nekonečným. Některé muslimské státy polemizovaly například s články, které se týkaly rovných práv manželů či možnosti konverze k jinému náboženství. Západní země zase kritizovaly zahrnutí ekonomických, společenských a kulturních práv. Přesto Valné shromáždění deklaraci 10. prosince 1948 přijalo. Jen osm zemí se zdrželo hlasování. Den přijetí se pak symbolicky stal Dnem lidských práv. Připomínáme si ho dodnes.

Poprvé v historii se lidstvo dokázalo shodnout na dokumentu, jehož hodnota byla považována za univerzální. Předmluva deklarace uznává právní rámec ochrany lidských práv jako předpoklad bezpečnosti a stability ve světě. Zdůrazňuje, že uznání důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv každého člověka je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě. Deklarace přikládá stejný význam ekonomickým, sociálním a kulturním právům i politickým svobodám a přisuzuje jim rovnocenný stupeň ochrany. Stala se základem více než 60 mezinárodních lidsko-právních úmluv, které společně vytvořily právně závazný systém mezinárodní ochrany lidských práv.

Lidská práva

Mezi nejdůležitější úspěchy Organizace spojených národů patří vytvoření uceleného souboru právních norem na ochranu lidských práv. Tento univerzální a mezinárodně uznávaný kodex mohou přijmout všechny národy a každý člověk se na něj může odvolávat. OSN definovala širokou škálu mezinárodně přijímaných práv, včetně práv ekonomických, sociálních a kulturních, občanských a politických, a zároveň vytvořila mechanismy zajišťující ochranu těchto práv a podporující vlády při jejich naplňování.

Základem souboru je Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv, které přijalo Valné shromáždění v letech 1945 a 1948. V průběhu let byly tyto dokumenty rozšiřovány, takže dnes obsahují i ochranu žen, dětí, tělesně či duševně postižených, ochranu menšin, migrujících pracovníků a dalších ohrožených skupin. Tyto skupiny mají v současné době práva, která je chrání před nejrůznějšími formami diskriminace, jež byly po léta v mnoha společnostech považovány za běžné.

Práva byla rozšiřována díky přelomovým rozhodnutím Valného shromáždění, postupně byla prosazena jejich všeobecná platnost, nedělitelnost a soulad s rozvojem a demokratizací. Světová veřejnost byla prostřednictvím vzdělávacích kampaní vytrvale informována o svých nezcizitelných právech, školicí programy a technická pomoc OSN umožnily celé řadě států zlepšit soudní a trestní systémy. Systém monitorování dodržování lidských práv si získal značnou podporu a respekt ze strany členských států.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva podporuje a koordinuje činnost OSN na ochranu a dodržování lidských práv po celém světě. Generální tajemník učinil z otázky lidských práv ústřední téma, které má spojovat práci organizace v klíčových oblastech míru a bezpečnosti, rozvoje, humanitární pomoci, ekonomické a sociální problematice. Téměř všechny orgány a specializované agentury OSN se dnes do určité míry podílí na ochraně lidských práv.

Mezinárodní právo

Mezi významné úspěchy OSN patří vytvoření mezinárodního právního řádu sestávajícího se z úmluv, smluv a standardů, které hrají klíčovou roli při podpoře světového míru a bezpečnosti i hospodářského a sociálního rozvoje. Mnohé ze smluv uzavřených z iniciativy OSN představují základ pro úpravu vztahů mezi státy. Přestože práce OSN v této oblasti denně ovlivňuje životy lidí na celém světě, není vždy náležitě doceňována.

Charta výslovně vyzývá OSN, aby pomohla při urovnávání mezinárodních sporů mírovými prostředky, včetně rozhodčího a soudního řízení (článek 33) a aby se zasazovala o rozvoj mezinárodního práva a jeho kodifikaci (článek 13). V průběhu uplynulých let OSN iniciovala přes 500 mnohostranných dohod, které se týkají širokého spektra společných zájmů více států a které jsou pro státy, jež je ratifikují, právně závazné.

V mnoha oblastech, které postupně nabývaly mezinárodních rozměrů, byla právní činnost OSN průkopnická. Mimo jiné stála v čele snah o zavedení právního rámce v oblastech, jako jsou ochrana životního prostředí, regulace pohybu migrujících pracovních sil, boj proti obchodu s drogami a potírání terorismu. Tato činnost pokračuje i nadále a mimo to získala organizace postupně ústřední roli v širším spektru témat, například v otázce lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

Soudní urovnávání sporů

Hlavním orgánem OSN pro urovnávání sporů je Mezinárodní soudní dvůr (ICJ). Světový soud, jak bývá ICJ obecně nazýván, byl založen v roce 1946. Ke konci roku 2003 vynesl 78 rozsudků ve sporech přednesených státy a 24 posudků v reakci na žádosti řádně zmocněných organizací OSN. Většinu případů projednával celý soud, od roku 1981 však mohou být na žádost sporných stran případy předkládány také odborným komorám

Soud vynesl řadu rozhodnutí v otázkách mezinárodních sporů týkajících se hospodářských práv, tranzitního práva, zneužití síly, nevměšování se do vnitřních záležitostí států, diplomatických vztahů, únosů, práva na azyl a na národní sebeurčení. Soud rozhoduje tyto spory jako nestranný arbitr. Pomocí nenásilného řešení sporů o vymezení hranic mezi státy, námořních hranic a územní svrchovanost jednotlivých zemí Mezinárodní soudní dvůr často zabránil další eskalaci napětí.

Příklady soudem vyřešených sporů

Mezinárodní soudní dvůr například v roce 2002 rozhodl při mezi Kamerunem a Nigérií o svrchovanost nad poloostrovem Bakassi, na jehož území se nacházejí bohatá naleziště ropy, a posléze vydal i rozhodnutí o průběhu suchozemské a mořské hranice mezi oběma státy. V tomtéž roce vyřešil spor mezi Indonésií a Malajsií o svrchovanost nad dvěma ostrovy v Celebeském moři, které nakonec přiřkl Malajsii. V roce 2001 soud ukončil mořskou a teritoriální při mezi Katarem a Bahrajnem, která představovala překážku ve vzájemných vztazích obou zemí.

Roku 1999 Mezinárodní soudní dvůr svým rozhodnutím, které obě země akceptovaly, vyřešil citlivý spor týkající se hranic mezi Botswanou a Namibií. V roce 1992 urovnal spor, který se mezi Salvadorem a Hondurasem táhl téměř sto let a který v roce 1969 vedl ke krátké, ale krvavé válce mezi oběma státy. Roku 1994 soudu společně předložily svůj spor Libye a Čad. Poté, co soud rozhodl, že se hranice bude řídit smlouvou mezi Francií a Libyí z roku 1955, stáhla Libye z oblasti při jižní hranici s Čadem své jednotky.

Některé případy byly Mezinárodnímu soudnímu dvoru podány v souvislosti s politickými nepokoji či regionálními konflikty. V roce 1980 předložily USA soudu případ spojený s obsazením amerického velvyslanectví v Teheránu a zadržením jeho zaměstnanců. Soud rozhodl, že Írán musí vydat rukojmí a zaplatit Spojeným státům náhradu škody. Než však soud určil její výši, byl případ s ohledem na dvoustrannou dohodu mezi Íránem a USA stažen. Roku 1989 požádal Írán ICJ, aby odsoudil sestřelení íránského letadla americkou válečnou lodí Vincennes, aby označil za viníka Spojené státy a donutil je uhradit vzniklou škodu. Po vzájemném ujednání o kompenzaci byl případ uzavřen v roce 1996.

V roce 1986 žalovala Nikaragua Spojené státy americké za podporu nikaragujských contras. Soud došel k závěru, že svou podporou contras a kladením min do blízkosti nikaragujských přístavů, tedy akty neospravedlnitelnými „kolektivní sebeobranou“, Spojené státy porušily své mezinárodně právní závazky nevměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu, nepoužít proti němu sílu a nezasahovat do jeho suverenity. Soud proto rozhodl, že Spojené státy jsou povinny uhradit škodu. V roce 1991, ještě před stanovením reparační částky, však Nikaragua žalobu stáhla.

V roce 1992 předložila Libye ICJ dva případy, jeden proti Velké Británii a druhý proti USA, týkající se interpretace Úmluvy o potlačení nezákonných činů ohrožujících bezpečnost dopravního letectví v případě zřícení letadla letu 103 společnosti Pan American nad skotským Lockerbie v roce 1988. Případy byly vyjmuty ze soudního rejstříku v září 2003 s ohledem na uzavření dohody mezi zúčastněnými stranami.

Roku 1993 postoupila Bosna a Hercegovina soudu žalobu proti Svazové republice Jugoslávii (Srbsku a Černé Hoře) ohledně uplatnění Úmluvy o prevenci a postihu zločinu genocidy. Soud vyzval strany sporu, aby zabránily další eskalaci genocidy a vyhrocení pře. Případ ještě není dořešen.

V roce 1996 ICJ odmítl námitky USA vůči pravomoci soudu v případu týkajícím se zničení íránských ropných plošin americkými válečnými loděmi. Soud v listopadu 2003 uvedl, že tyto aktivity Spojených států nelze ospravedlnit jako akty nezbytné k zajištění národní bezpečnosti. Soud však také rozhodl, že tyto aktivity nezakládaly právo na porušování svobody obchodu ze strany Íránu, a proto jeho žádost o reparace nebyla vyslyšena. Soud také odmítl kontrující žádost Spojených států amerických.

Rozvoj a kodifikace mezinárodního práva

V roce 1947 ustavilo Valné shromáždění Komisi pro mezinárodní právo, jejímž úkolem je zasazovat se o pokrokový rozvoj a kodifikaci mezinárodního práva. Komise se schází jednou za rok a tvoří ji 34 členů volených Valným shromážděním na pětileté funkční období. Členové jednají v souladu s vlastním svědomím na základě své odbornosti, nikoli z pověření vlád. Jejich činnost zahrnuje široké spektrum témat souvisejících s regulací mezinárodních vztahů.

Většina činnosti Komise pro mezinárodní právo spočívá v přípravě návrhů mezinárodních instrumentů reagujících na aktuální vývoj mezinárodního práva. Některá témata vybírá sama komise, jiná postupuje Valnému shromáždění nebo Ekonomické a sociální radě. Když komise ukončí práci na určitém tématu, Valné shromáždění obvykle svolá mezinárodní konferenci zplnomocněných zástupců. Jejím úkolem je vytvoření mezinárodní úmluvy, kterou může následně podepsat kterákoliv země, čímž vyjádří formální souhlas s dodržováním ustanovení úmluvy. Některé z těchto úmluv tvoří samotný základ zákonů upravujících mezistátní vztahy.

Jsou to například:

•Úmluva o jiných než navigačních využitích mezinárodních vodních toků přijatá Valným shromážděním v roce 1997, která upravuje rovnoměrné a racionální využití vodních toků sdílených dvěma či více státy.

•Úmluva o smluvním právu mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi přijatá na konferenci ve Vídni roku 1986.

•Úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům schválená na konferenci ve Vídni roku 1983.

•Úmluva o prevenci a postihu zločinů proti mezinárodně chráněným osobám včetně diplomatických představitelů přijatá Valným shromážděním roku 1973.

•Úmluva o smluvním právu přijatá na konferenci ve Vídni roku 1969.

•Úmluva o diplomatických stycích (1961) a

•Úmluva o konzulárních stycích (1963) přijaté na konferenci ve Vídni.



V roce 1999 přijala komise návrh deklarace zaměřený na předcházení tomu, aby se lidé ocitli bez státního občanství v případech, jako jsou separace části území či zánik státu. Mezinárodně právní odpovědnost státu náleží k hlavním zájmům komise již od její první schůze v roce 1949. Roku 2001 komise dokončila práci na návrhu článků o Odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování. V tomtéž roce přijala komise návrh článků o prevenci přeshraničních škod zapříčiněných nebezpečnými aktivitami. V současné době se zabývá mezinárodní odpovědností za škodlivé následky činů, které nejsou zapovězeny mezinárodním právem, včetně již zmíněných přeshraničních škod.

K dalším aktuálně diskutovaným tématům komise patří jednostranné právní akty států, právo na diplomatickou ochranu, smluvní výhrady, odpovědnost mezinárodních organizací, sdílení přírodních zdrojů států a fragmentace mezinárodního práva v souvislosti s obtížemi plynoucími z různorodosti i vývoje mezinárodního práva.

Mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo tvoří principy a pravidla upravující prostředky a metody vedení válečného konfliktu a ochrany civilního obyvatelstva, nemocných a raněných vojáků a válečných zajatců. Mezi hlavní nástroje patří Ženevské úmluvy o ochraně válečných obětí z roku 1949 a dva dodatečné protokoly uzavřené roku 1977 pod záštitou Mezinárodního výboru Červeného kříže.

V posledních letech plní OSN vedoucí úlohu v úsilí o rozvoj mezinárodního humanitárního práva. Rada bezpečnosti se stále více podílí na ochraně civilistů v ozbrojených konfliktech, ochraně lidských práv a ochraně dětí ve válečných konfliktech. Rada rovněž ustavila dva mezinárodní soudy – pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu – a tribunály ve Východním Timoru, Sierra Leone a Kambodži. Tribunály nepřispívají jen k určení odpovědnosti, ale také k posílení a širšímu uznávání humanitárního práva. K významnému posunu ve vývoji mezinárodního humanitárního práva přispělo též nedávné založení Mezinárodního trestního soudu, jehož přípravná komise definovala „základní zločiny“, jako jsou genocida, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Valné shromáždění jako politické fórum OSN přispělo k vypracování celé řady mezinárodních úmluv. Patří mezi ně Úmluva o prevenci a postihu zločinu genocidy (1948), Úmluva o neplatnosti statutárních omezení v případě válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (1968), Úmluva o zákazu nebo omezení užití určitých konvenčních zbraní s mimořádně zraňujícími nebo nerozlišujícími účinky (1980) a jejich čtyři protokoly a Zásady mezinárodní spolupráce při odhalování, zadržování, vydávání a stíhání osob zodpovědných za spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které Valné shromáždění schválilo v roce 1973. Valné shromáždění také umožnilo uskutečnění diplomatické konference, která v roce 1998 přijala Římský statut Mezinárodního trestního soudu.

Mezinárodní terorismus

Organizace spojených národů se zabývá problematikou terorismu na právní i politické úrovni. V právní sféře vytvořily specializované orgány OSN jako například Organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) síť mezinárodních dohod představujících základní právní nástroje pro boj s terorismem.

Patří k nim:

•Úmluva o trestných a dalších nežádoucích činech páchaných na palubě letadel (Tokio, 1963).

•Úmluva o potlačení nezákonných únosů letadel (Haag, 1970).

•Úmluva o potlačení nezákonné činnosti ohrožující bezpečnost civilního letectví (Montreal, 1971).

•Úmluva o prevenci a postihu zločinů proti mezinárodně chráněným osobám včetně diplomatických představitelů (New York, 1973).

•Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (Vídeň, 1980).

•Protokol o potlačení nezákonné činnosti na mezinárodních civilních letištích (Montreal, 1988).

•Protokol o potlačení nezákonné činnosti ohrožující bezpečnost námořní dopravy (Řím, 1988).

•Protokol o potlačení trestné činnosti ohrožující bezpečnost stálých plošin umístěných na kontinentálním šelfu (Řím, 1988).

•Úmluva o označování plastických výbušnin pro účely detekce (Montreal, 1991).

Valné shromáždění přijalo následující čtyři úmluvy:

•Úmluvu proti braní rukojmích (1979), v níž se státy zavazují, že braní rukojmích bude postihováno náležitými trestnými sazbami. Státy rovněž souhlasily, že na svém území zakážou určité činnosti, budou se podílet na výměně informací a umožní vydání hledaných osob. Pokud strana úmluvy nevydá pachatele, musí předložit případ vlastním trestním orgánům.

•Úmluvu o bezpečnosti zaměstnanců OSN a přidružených pracovníků (1994), na jejímž ustavení se usneslo Valné shromáždění v roce 1993 v souvislosti s četnými útoky na zaměstnance OSN, z nichž mnohé měly za následek zranění či úmrtí.

•Mezinárodní úmluvu o potlačení teroristických pumových útoků (1977). Úmluva zakazuje státům poskytovat útočiště osobám stíhaným za teroristické pumové útoky. Státy se v ní zavazují, že budou tyto osoby samy stíhat, nevydají-li je jinému státu, který o vydání požádal.

•Mezinárodní úmluvu o potlačení financování terorismu (1999), která zavazuje strany ke stíhání či vydání osob obviněných z financování teroristické činnosti a požaduje, aby banky zavedly opatření k identifikaci podezřelých transakcí.



Výbor založený Valným shromážděním roku 1996 vypracovává úmluvu o potlačování jaderného terorismu a ucelenou úmluvu proti mezinárodnímu terorismu.

Na politické úrovni přijalo Valné shromáždění roku 1994 Deklaraci o opatřeních na odstranění mezinárodního terorismu a v roce 1996 deklaraci doplňující deklaraci z roku 1994, které odsuzují všechny teroristické akty a praktiky jako zločinné a neospravedlnitelné, ať už jsou páchány kdekoli a kýmkoli. Shromáždění vyzvalo státy, aby přijaly opatření k odstranění mezinárodního terorismu jak na státní, tak i mezinárodní úrovni.

Je nutné, aby si konečně světové velmoci uvědomily, že světový mír je tím nejdůležitějším aspektem současné i budoucí doby. Není to jenom globální oteplování, co naši planetu ničí, ale jsou to hlavně nesmyslné boje člověka proti člověku.

Válka na Balkáně

Již nikdy se nesmí opakovat vyvražďování lidstva, jak tomu bylo v Bosně a Hercegovině, kde trpělo nevinné obyvatelstvo, hlavně nevinné ženy a děti, kde šli proti sobě dva národy, Srbové a Chorvati, které až do té doby spolu dlouhé roky spokojeně žily a společně tvořily po celé generace velké rodiny. Touto nesmyslnou válkou byly zničeny historické památky i také celá současnost této krásné země, kdy bylo devastováno nesmírné množství životů nevinných lidí. Bude trvat další dlouhé roky, než se tato země vzpamatuje z toho, co prožila. Nikdo z obyvatel dodnes neví, kolik ještě v zemi leží zakopáno nášlapných min, které ještě dnes ničí životy jejich dětí. Dodnes zůstává v očích Srbů a Chorvatů pohled na velké množství zmrzačených nevinných dětí, kterým miny vzaly zdraví jen proto, že si chtěly hrát na svých oblíbených pískovištích, kde tyto nášlapné miny byly zakopány. Lidé se dodnes bojí procházet v parcích, kde byly miny také položeny. Trauma z myslí obyvatel této krásné země však nikdy nevymizí, stále budou před očima vidět žluté pásy s nápisem „pozor nášlapné miny“, které byly všude, kam až dohlédli.

Již nikdy se také nesmí opakovat nikde ve světě 11. září 2001, které vzalo v USA životy mnoha tisícům nevinných obětí, které toho dne jen šly, jako každý den, za svými pracovními nebo osobními povinnostmi. Mnoho rodin tento hrůzný den přišlo o svoje milované a blízké. Do mnoha rodin se ten den dětem nevrátil táta nebo máma.

Lidská práva - podpora a ochrana lidských práv

Boj proti diskriminaci – migrující pracovníci

V současné době je stále více lidí při hledání zaměstnání nuceno překračovat hranice mezi státy, což podnítilo vznik nové úmluvy o lidských právech, která by měla zamezit diskriminaci migrujících pracovníků. Po desetiletém jednání přijalo Valné shromáždění roku 1990 Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků.

Úmluva:

•definuje práva migrujících pracovníků a jejich rodin, ať již s platnými dokumenty či bez nich.

•zakazuje vypovídání migrujících pracovníků na kolektivním základě a znehodnocování jejich průkazů totožnosti, pracovních povolení a pasů.

•přiznává migrujícím pracovníkům nárok na stejnou odměnu, sociální výhody a zdravotní péči jako příslušníkům daného státu; právo vstupovat do odborů a účastnit se jejich činnosti; po ukončení zaměstnání mají nárok na převoz svého výdělku, úspor a osobního majetku.

•zaručuje dětem migrujících pracovníků právo na registraci narození a národnosti a právo na vzdělání.

Úmluva vstoupila v platnost 1. července 2003. Kvůli monitoringu jejího dodržování byla ustavena Komise pro migrující pracovníky, která se poprvé sešla v březnu roku 2004.

Boj proti diskriminaci – práva menšin

Podle odhadů patří téměř miliarda lidí z celého světa k menšinám. Podle výzkumů se mnohé menšiny často stávají terčem diskriminace a vyloučení ze společnosti a oběťmi násilných konfliktů.

Jasně definovaný zájem o otázky menšin vyvstal poté, co eskalace etnického, rasového a náboženského napětí v mnoha případech ohrozila ekonomickou, sociální a politickou soudržnost zemí. Nejedná se totiž jen o ochranu a přizpůsobení se kulturní rozmanitosti, ale také o posílení stability celé společnosti.

Od svého vzniku se Organizace spojených národů snaží zařazovat otázku práv menšin na přední místo v rámci svého programu pro lidská práva. Ochrana lidských práv příslušníků etnických, náboženských a jazykových menšin je explicitně zaručena článkem 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, stejně jako v principech nediskriminace a spoluúčasti, které jsou základním předpokladem všech aktů OSN o lidských právech.

Přijetí Deklarace o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin Valným shromážděním v roce 1992 dalo nový podnět programům OSN pro lidská práva. Roku 1995 souhlasila Komise pro lidská práva s tím, aby její subkomise založila pracovní skupinu pro otázky menšin – jediné fórum svého druhu, na něž mají příslušníci menšin přístup. Pracovní skupina vyhledává kontakt s minoritními komunitami, aby mohly hovořit o svých problémech na jednáních OSN a aby jejich obavy byly zveřejněny. Pracovní skupina také doporučuje praktická opatření na podporu a ochranu práv příslušníků menšin.

Podpora a ochrana lidských práv

Úloha a pole působnosti OSN v oblasti podpory a ochrany lidských práv neustále roste. Základním úkolem je zajistit, aby byla respektována lidská důstojnost „lidu spojených národů“, jehož jménem byla sepsána Charta OSN.

Prostřednictvím mezinárodního systému se OSN angažuje na několika úrovních:

•Globální svědomí – Organizace spojených národů udává krok při zavádění mezinárodních norem přijatelného jednání států. Zaměřuje pozornost světa na praktiky, které nejsou v souladu s těmito normami. Valné shromáždění přijímá deklarace a úmluvy, které zdůrazňují univerzální platnost těchto norem.

•Zákonodárce – díky OSN došlo ke kodifikaci bezprecedentního množství mezinárodních zákonů. Významnou součástí mezinárodního práva se staly např. práva žen, dětí, vězňů, zadržených osob a mentálně postižených osob, ale také porušení lidských práv, jako jsou genocida, rasová diskriminace či mučení.

•Dohlížitel – OSN plní klíčovou roli při aplikaci teoreticky definovaných lidských práv. Mezi smlouvy, které zmocňují mezinárodní orgány dohlížet nad plněním smluvních závazků jednotlivých států, patří Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966). Smluvní orgány, zvláštní zpravodajové a pracovní skupiny Komise pro lidská práva mají k dispozici postupy a mechanismy na kontrolu dodržování mezinárodních norem a na vyšetřování jejich údajného porušování. Morální autoritě konečných rozhodnutí o jednotlivých případech dokáže odporovat jen málokterá vláda.

•Řídící centrum – OHCHR přijímá stížnosti skupin a jednotlivců na porušování jejich práv. Úřad ročně obdrží přes 100 000 stížností. Obdržené informace předává příslušným orgánům OSN s ohledem na realizační procedury stanovené v úmluvách a rezolucích.

•Zastánce – když zpravodaj či předseda pracovní skupiny obdrží informace o vážném porušování lidských práv, jako je například týrání či hrozící mimosoudní poprava, doručí dotyčnému státu naléhavou zprávu, v níž žádá o vysvětlení a požaduje záruky, že práva údajné oběti budou respektována.

•Analytik – údaje z oblasti lidských práv, které OSN průběžně shromažďuje, jsou nepostradatelné z hlediska rozvoje a uplatňování lidských práv. Například studie prováděné v mnoha zemích světa se staly základem pro vytvoření návrhu dokumentu o ochraně práv domorodých národů. Studie a zprávy připravené OHCHR na žádost orgánů OSN zavádějí nová opatření, postupy a instituce potřebné pro zvýšení respektu k lidským právům.

•Odvolací fórum – První opční protokol Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva proti mučení a Opční protokol Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen umožňují jednotlivcům podávat (po vyčerpání všech možností nápravy v rámci vlastní země) stížnosti na státy, které přijaly příslušné právní procedury. Také Komise pro lidská práva přijímá každoročně četné stížnosti od nevládních organizací i jednotlivců.

•Vyšetřovatel – Komise pro lidská práva vytvořila mechanismy, díky kterým lze provádět dohled a podávat zprávy o případech zneužívání a porušování lidských práv v konkrétní zemi. Těmito humanitárními, politicky choulostivými a často nebezpečnými úkoly jsou pověřováni zvláštní zpravodajové či zmocněnci a pracovní skupiny. Jejich úkolem je shromažďovat údaje, udržovat styky s místními skupinami a úřady, provádět inspekce s povolením příslušné vlády a doporučovat způsoby, jak respektování lidských práv zvyšovat.

•Diskrétní diplomat – Generální tajemník a vysoký komisař OSN pro lidská práva při důvěrných jednáních s členskými státy připomínají lidská práva v oblastech, jako je propouštění vězňů a zmírňování trestů smrti. Komise pro lidská práva je oprávněna požádat generálního tajemníka o intervenci nebo o vyslání expertů do příslušné oblasti za účelem vyšetření situace a zabránění hrubému porušení lidských práv. V uplatňování této tiché diplomacie může generální tajemník rovněž využít svoji osobní morální autoritu, a přispět tak k ukončení porušování lidských práv.



Ekonomický a sociální rozvoj

Organizace spojených národů je nejvíce spojována s otázkami míru a bezpečnosti, ve skutečnosti ale proudí valná většina zdrojů OSN na podporu sociálního a ekonomického rozvoje. Tento závazek je také zakotven v Chartě OSN. Solidní životní úroveň všech lidí je ostatně základním předpokladem trvalého míru a bezpečnosti. Činnost OSN na podporu rozvoje má zásadní vliv na život milionů lidí na celém světě.

Mnoho hospodářských a sociálních změn, které se odehrály v posledních 50 letech, bylo výrazně ovlivněno činností OSN. Světová organizace definuje priority a cíle mezinárodní spolupráce v zájmu rozvoje a vytváření příznivého ekonomického prostředí.

Série Mezinárodních dekád OSN pro rozvoj, vyhlašovaných postupně od začátku 60. let, vedla ke stanovení různých cílů a vyzdvihování různých problémů v oblasti rozvoje, jejich smysl však zůstával shodný: mezinárodní společenství musí dospět ke snížení rozdílů mezi průmyslově vyspělými a rozvojovými zeměmi.

Od 90. let minulého století uspořádala OSN řadu mezinárodních konferencí, které se staly základnou pro formulování a prosazování klíčových cílů rozvoje. Z nich vzešla potřeba zahrnout do rozvojových programů i otázky postavení žen, lidská práva, trvale udržitelný rozvoj či ochranu životního prostředí. Nyní je pozornost upřena na uplatňování závazků z těchto konferencí.

Rozvojové cíle desetiletí

Na Summitu tisíciletí v roce 2000 přijaly členské země tzv. Rozvojové cíle tisíciletí, rozsáhlý plán, v jehož rámci byly stanoveny dílčí cíle, jejichž dosažitelnost je měřitelná. Cíle jsou specificky zaměřeny na tyto oblasti: vymýcení extrémní chudoby a hladu, dosažení základního všeobecného vzdělání pro všechny, podpora rovnosti pohlaví a zlepšení postavení žen, snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdravotní péče o matky, potírání AIDS, malárie a jiných infekčních nemocí, dosažení trvale udržitelného rozvoje a vytvoření globálního partnerství pro rozvoj.

Mezinárodní diskuse o hospodářských a sociálních otázkách jasně ukazují, že bohaté i chudé země sdílejí zájem na řešení problémů přesahujících hranice jednotlivých států. Otázka postavení uprchlíků, organizovaný zločin, AIDS nebo pašování drog jsou považovány za globální problémy, které vyžadují koordinovaný postup. Dlouhodobá chudoba a nezaměstnanost v jednom regionu má rychlý dopad i v jiných oblastech. Podobně se projevují i důsledky ekonomické globalizace: finanční nestabilita v jedné zemi se téměř okamžitě projeví na trzích mnoha jiných zemí.

Mezi státy rovněž sílí shoda v tom, že demokracie, lidská práva, přímá účast na rozhodování a lepší postavení žen podporují hospodářský a sociální rozvoj.

Rada vlády pro lidská práva

Rada vlády České republiky pro lidská práva (dále jen Rada) je poradním orgánem vlády České republiky pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod. Rada byla zřízena usnesením vlády ČR č. 809 ze dne 9. prosince 1998.

Rada sleduje dodržování a naplňování Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod jako základních dokumentů zajišťujících ochranu lidských práv a základních svobod.

Rada dále sleduje vnitrostátní plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod, zejména závazků plynoucích z:

•Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,

•Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

•Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

•Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace,

•Úmluvy o právech dítěte,

•Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

•Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.



Rada sleduje míru naplňování lidských práv a základních svobod v České republice, která vyplývají z uvedených dokumentů, zpracovává pro vládu návrhy týkající se koncepcí politiky v jednotlivých oblastech ochrany lidských práv, hodnotí legislativní i jiné návrhy a opatření vlády i jednotlivých ministerstev z hlediska ochrany lidských práv, odhaluje možné problémy a nedostatky a doporučuje vládě opatření k jejich řešení. Rada přitom spolupracuje s nevládními neziskovými organizacemi zaměřenými na oblast lidských práv a s orgány územní samosprávy.  Radu v tomto směru podporují její odborné výbory.

Rada má 21 členů z řad zástupců státní správy a občanské a odborné veřejnosti. Předsedou Rady je zmocněnec vlády pro lidská práva. Členy Rady jsou zástupci relevantních ministerstev a státních orgánů, které mají v působnosti problematiku jednotlivých lidských práv a základních svobod, a zástupci občanské a odborné veřejnosti věnující se problematice lidských práv a jejich ochraně. Předsedkyně svolává nejméně čtyřikrát během kalendářního roku zasedání Rady. Její činnost se řídí statutem a jednacím řádem. Sekretariát Rady je organizačně začleněn do struktury Úřadu vlády České republiky.

Rada vlády pro národnostní menšiny

Rada pro národnosti vlády ČR byla původně formálně zřízena v souvislosti s přijetím ústavního zákona č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice. Ten v čl. 5 stanovil, že zákony národních rad též stanoví, při kterých zastupitelských sborech a výkonných orgánech se zřizují orgány, které budou zabezpečovat uskutečňování práv národností (účinnost této zákonné normy zrušil ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvádí Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky).

Po listopadu 1989, v podmínkách tehdejší československé federace, schválila vláda ČR usnesením ze dne 13. března 1991 č. 72, k návrhu Statutu Rady pro národnosti vlády České republiky, nový Statut Rady. Jeho platnost zrušilo usnesení vlády ze dne 11. května 1994 č. 259, o schválení Statutu Rady pro národnosti vlády České republiky. Platnost tohoto Statutu Rady zanikla usnesením vlády ČR ze dne 10. října 2001 č. 1034, o zřízení Rady vlády pro národnostní menšiny, jeho současné znění bylo schváleno vládou dne 25. ledna 2012 (usnesení č. 60). Poslední změna statutu se váže na usnesení vlády z 3. července 2013 č. 530, kdy byly do Rady pozvány běloruská a vietnamská menšina.

Rada je poradním a iniciativním orgánem vlády pro otázky týkající se národnostních menšin a jejich příslušníků. Současná Rada je zřízena ve smyslu § 6 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšiny a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V čele Rady stojí člen vlády, kterého na návrh předsedy vlády jmenuje vláda. Rada má dva místopředsedy (jeden za veřejnou správu a druhý za národnostní menšiny.

Celkem má Rada 30 členů, které jmenuje vláda usnesením, jsou jimi zástupci následujících orgánů a organizací:

•zástupci ministerstev na úrovni náměstka ministra (Ministerstvo financí, Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí),

•zástupce Kanceláře prezidenta republiky, zástupce kanceláře Veřejného ochránce práv a zmocněnec vlády pro lidská práva;

•zástupce Moravskoslezského kraje a zástupce odborné veřejnosti;

•zástupci čtrnácti národnostních menšin - běloruské, bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské, srbské, ukrajinské a vietnamské (jednotlivé menšiny mají v Radě jednoho až dva zástupce).

Zprávy o stavu lidských práv a o situaci národnostních menšin v ČR v roce 2012

Vláda na svém jednání 14. 8. 2013 vzala na vědomí dvě zprávy připravené v rámci Sekce pro lidská práva vedené vládní zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou. Ty vládu informovaly o stavu lidských práv a situaci národnostních menšin v České republice v roce 2012.

Zpráva o stavu lidských práv v roce 2012

„Zpráva o stavu lidských práv je vládě předkládána každoročně, aby ji informovala o situaci v oblasti ochrany a dodržování lidských práv a upozornila na související problémy, které je třeba řešit. Cílem zprávy je poskytnout vládě vyvážený a nezaujatý, ale i určitým způsobem kritický pohled na problematiku lidských práv,“ říká ke zprávě vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Zpráva se věnuje mezinárodním závazkům ČR v oblasti lidských práv a jejich plnění i situaci v oblasti ochrany a naplňování jednotlivých lidských práv za uplynulý rok. Zpráva sleduje práva občanská a politická a práva hospodářská, sociální a kulturní spolu s právem na soudní ochranu.

„Z konkrétních pozitivních věcí zpráva zmiňuje novou právní úpravu ochrany práv obětí trestných činů či mediace ve sporech. Vyzdvihuje i vznik nezávislé Generální inspekce bezpečnostních sborů. Informuje i o judikatuře Ústavního soudu týkající se zrušení veřejné služby v jejím novém pojetí.“ Zpráva také informuje o mírném posunu v oblasti inkluzivního vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména o přípravě nové legislativy, kterou je třeba co nejrychleji schválit.

Přijetí Národního akčního plánu podporujícího pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 může posílit práva seniorů ve všech hlavních oblastech jejich života. Kvalitně naplňována je dle zprávy i Národní strategie ochrany práv dětí, především přijetím rozsáhlé novely sociálně právní ochrany dětí směřující k deinstitucionalizaci péče o děti, kterou je nutno doprovodit dostatečnou podporou péče v rodině.

Zpráva zmiňuje i nedostatky v ochraně a zajištění lidských práv. Tím nejvýraznějším stále zůstává sociální vyloučení v jednotlivých obcích a neexistence sociálního bydlení. Úzce s tím ostatně souvisí i problematika netolerance ve společnosti, jak ukázaly např. události na Šluknovsku či nyní v Duchcově nebo Českých Budějovicích. Problémem je i nedostatečné personální a materiální vybavení soudů způsobující průtahy v jednotlivých řízeních. Přetrvává i vyloučení mnoha skupin cizinců z veřejného zdravotního pojištění a jejich závislost na pojištění soukromém.

Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2012

Zpráva o situaci národnostních menšin předkládaná ministrem zahraničí ve spolupráci s vládní zmocněnkyní pro lidská práva je rozdělena do čtyř hlavních tematických celků.

•Nejprve popisuje monitorovací cyklus mezinárodních závazků k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin a Evropské chartě regionálních či menšinových jazyků,

•následuje hodnocení aktuálních úkolů vyplývajících z usnesení vlády,

•dále komentáře k jednotlivým právům příslušníků národnostních menšin

•a přehledné zpracování dotací ze státního rozpočtu a rozpočtů samospráv.

V přílohách zpráva obsahuje i popis situace na úrovni obcí, statutárních měst a krajů a reflexe zástupců národnostních menšin v Radě vlády pro národnostní menšiny.

„Zpráva popisuje přípravu novelizace zákona o obcích, která se národnostních menšin týká ve dvou bodech: změny pravidel pro zřizování výboru pro národnostní menšiny a pro označování ulic a jiných veřejných prostranství v jazyce národnostní menšiny. Návrh iniciovaný mj. Radou vlády pro národnostní menšiny je v tuto chvíli v prvním čtení Poslanecké sněmovny.“

Zpráva také na základě výsledků sčítání lidu, domů a bytů, které se uskutečnilo v březnu 2011, uvádí, že počty většiny menšinových společenství v ČR až na výjimky klesají. Těmito výjimkami jsou ukrajinská, ruská a bulharská menšina. Z výsledků sčítání je zřejmý i zřetelný nárůst počtu osob, jež neuvedly žádnou národnost (jde více než o čtvrtinu populace).

Zástupci jednotlivých menšin uvádějí jako problém pokles finanční podpory ze strany státu, který má za následek mj. tlumení aktivit národnostně menšinových občanských sdružení. Polská menšina vyjadřuje nespokojenost se způsobem informování v regionálních sdělovacích prostředcích o polské menšině a nedostatečném vzdělání v Moravskoslezském kraji o historii menšiny. Ruská menšina zmiňuje zase potíže v komunikaci mezi ní a nově příchozími krajany do ČR. Zástupcem židovské komunity je opakována obava před rostoucím vlivem extremismu.

Lidská práva ve světě

Svět potřebuje, abychom hlasitě připomínali, že lidská práva patří všem lidem bez rozdílů. Toto je jen několik z řady důvodů proč...

2 100 politických vězňů v Barmě

Tvrdá vojenská vláda potlačuje práva Barmánců již desítky let. Poslední vlnu pokojných demonstrací občanů a buddhistických mnichů navíc umlčela za cenu krveprolití. Za mřížemi v otřesných podmínkách pro politické a občanské názory úřady drží víc než 2100 lidí. Podobně jako barmská junta potlačuje násilně vyjadřování nepohodlných názorů čínská správa Tibetu. Některé vlády využívají sofistikovanější metody a označují svoje oponenty za hrozbu bezpečnosti a stability a v boji proti opozici zneužívají hrozbu terorismu.

Političtí oponenti vládnoucích režimů jsou ohroženi například v Alžírsku, Sýrii, Jemenu, Tunisku, Etiopii, Eritreji nebo na Kubě.

200 000 mrtvých v Dárfúru

Nejhorší humanitární krize současnosti, tak lze shrnout situaci v súdánském Dárfúru. Nepřehledný konflikt mezi povstalci, vládními jednotkami a vládou vyzbrojovanými milicemi džandžauí dosud životem zaplatilo více než 200 000 lidí. Další miliony přišly o svůj domov. Přestože katastrofická situace trvá v Dárfúru již několik let, nedokázalo se k ní mezinárodní společenství náležitě postavit. Mise OSN a Africké unie je kvůli nedostatečnému vybavení bezzubá. Utrpení v Dárfúru pokračuje stejně jako v dalších oblastech, v níž jsou lidé nuceni žít pod hrozbou násilí a v neutěšené humanitární situaci.

To se týká například Gazy, Srí Lanky, Somálska a řady dalších regionů.

50 bloggerů za mřížemi v Číně

Čínské úřady nedokázaly naplnit své sliby, že do olympijských her zajistí „úplnou svobodu médií“. Čína stále tvrdě potlačuje práva domácích novinářů a aktivistů, svobodní nejsou ani žurnalisté zahraniční. Jang Tchung-jen, Chung Ťin-čchiou, Ši Tao – to je jen několik jmen za desítky těch, kteří stráví roky ve vězení za šíření nepohodlných názorů a informací.

Svobodně využívat internet a další média k šíření svých názorů nemohou však například ani lidé v Egyptě, Íránu, Sýrii, Jemenu, Saudské Arábii, Vietnamu nebo Rusku.

100 milionů dětí, které nemohou chodit do školy

V mnoha zemích světa zůstávají každý rok školní lavice prázdné – více než 100 milionům dětí totiž ve vzdělávání brání chudoba, válečné konflikty nebo diskriminace. Musejí pracovat, obvykle ve zcela nevyhovujících podmínkách, ve více než 30 zemích světa jsou navíc rekrutovány jako dětští vojáci. Obětí diskriminace a segregace se stávají dívky nebo žáci patřící k etnickým či náboženským menšinám


Co říci závěrem k tomuto velmi závažnému celosvětovému fenoménu – lidských práv.

V mnoha státech světa přežívá nekomplexní, povrchní a formalistický výklad lidských práv nejen v praktické politice jejich vlád, ale především v myšlení vládnoucích vrstev. Významným úkolem celosvětové levice je na tento rozpor trvale nejen poukazovat, ale ve své každodenní práci prosazovat uplatňování lidských práv ve světě.

Levicové síly v řadě zemí prokazují, že hlavním obhájcem lidských práv není pravice, ale levice. Světové levici jde dlouhodobě o prosazování a ochranu nejen politických, ale především ekonomických a sociálních práv. Máme před sebou v roce 2014 volby do Evropského parlamentu. Evropská levice a její kandidáti do EP budou nepochybně ve svém volebním programu věnovat značnou pozornost oblasti lidských práv a oblastem politických, ekonomických a sociálních práv. JUDr. Josef Augustin