Přímo na ulici bude umírat čím dál víc lidí

Zní to hodně drsně a nepříjemně, ale vše k tomu bohužel spěje. Čím dál víc lidí bude umírat přímo na ulici! Pokud jim nepomůže rodina, tak na samé dno mohou propadnout i skrze poměrně hustou síť nejrůznějších sociálních služeb. Právě to odhaluje nejen případ muže, který koncem května zemřel v Kostelecké ulici, ale možná i „našeho“ bezdomovce a alkoholika Jiřího Paráka.

„Co s panem Parákem bude, až ho propustíme? Přiznávám se, že sám nevím... Podobných případů jako je on, jsme tu letos měli asi dvanáct. Žádný z nich asi neskončí dobře,“ krčí rameny Michal Hleb, primář Léčebny dlouhodobě nemocných prostějovské nemocnice, kde je, jak Večerník informoval již v minulém vydání, Jiří Parák v tuto chvíli hospitalizován. „Nebude trvat dlouho, kdy budeme muset pana Paráka propustit. Nemocnice prostě nemůže dlouhodobě nahrazovat sociální služby a fungovat jako odkladiště lidí, s nimiž si nikdo neví rady,“ upozornil Michal Hleb, který se bojí, že pan Parák asi nejspíše opět skončí na ulici. A to i přesto, že po velkém přesvědčování nakonec přece jen podepsal souhlas s umístěním do domova důchodců.

„Průměrná doba na přijetí do domova důchodců je v Prostějově třičtvrtě roku. V domech s pečovatelskou službou je ještě delší,“ vysvětlil Hleb, který předpokládá, že kvůli chronickým problémům s alkoholem Jiřího Paráka do žádného z těchto zařízení stejně nepřijmou. „Pro podobné lidi v Olomouckém kraji fungují dvě zařízení se speciálním režimem. Jenže tam je čekací doba na umístění nepoměrně delší,” nastínil chmurnou budoucnost „našeho“ bezdomovce Michal Hleb. Ten má s podobnými lidmi bohaté zkušenosti. „Jen od začátku roku jich tu u nás bylo asi dvanáct. Osobně jsem znal i muže, který nedávno zemřel v Kostelecké ulici. I on, stejně jako pan Parák, dával toulavému životu na ulici přednost před vším ostatním. A to se mu nakonec stalo osudným,“ nechal se slyšet primář LDN Prostějov, který zná Jiřího Paráka už delší dobu.

„Podobní lidé prostě nejsou schopni přizpůsobit se jakémukoliv řádu a spíše využívají soucitu ostatních. Za svůj osud si tak ve velké míře mohou sami,“ vyjádřil se na jeho adresu. Budoucnost nemohoucích bezdomovců, kteří žijí na ulici, je tedy velice bezútěšná. „Iniciativa města v takových případech obvykle vyzní zcela do prázdna. Před sto lety by tito lidé našli azyl v klášteru Milosrdných bratří. Ale v dnešní době je to opravdu neřešitelný problém. Někdo, kdo by se pana Paráka ujal a zároveň byl schopen tolerovat jeho chování, se bude hodně těžko hledat,“ prorokuje Hleb.

A obdobných případů je však v naší společnosti stále více. Ještě výrazněji pak roste počet starých a bezmocných lidí. „Pokud se tento problém nebude řešit, je to skutečně časovaná bomba,“ zdůraznil na závěr Michal Hleb.