AKTUALIZOVÁNO: Pět let seděl, na svobodě opět začal fetovat a krást

Malý mozek, velké srdce. Tak sám sebe charakterizuje Vladimír Židlík. Osmadvacetiletý muž bohužel už ve svých šestnácti propadl pervitinu a od té doby se s ním vleče jeden průšvih za druhým. Navzdory svému mládí si už celých pět roků odseděl ve vězení, z něhož byl propuštěn loni v květnu.

Na svobodě vydržel přesně rok. Během této doby se vrátil ke drogám a pod jejich vlivem kradl, kde mohl. Nedlouho po tragické smrti své maminky, která letos v dubnu zemřela pod okny paneláku na sídlišti Hloučela, opět putoval do vězení. A už nyní je jasné, že se z něj hned tak nedostane. Večerník uplynulé úterý sledoval další líčení u Okresního soudu v Prostějově s velkým napětím.

Vladimír Židlík byl obžalován z toho, že se v celkem pěti případech vloupal do nejrůznějších prodejen či stánků, v dalších sedmi případech pak kradl v supermarketech či drogeriích tak, že věci vzal a bez zaplacení prošel přes pokladnu. Co ukradl, to prodal, a takto získané peníze utratil buď za jídlo, drogy, alkohol, či je prostě naházel do automatů.
„Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo sedm let. Maminka to pak moc nezvládala a hodně pila. Letos v dubnu spáchala sebevraždu. Já sám jsem v šestnácti letech začal brát pervitin. Sehnat ho v Prostějově nebyl žádný problém, dodával mi ho třeba Marcel C.,“ vypověděl zcela spontánně otec šestiletého syna Vladimír Židlík, který své vzdělání ukončil po vychození základní školy.
Sám obžalovaný byl přitom poprvé odsouzen již v 18 letech, o čtyři roky později putoval do vězení na dlouhých pět let. Propuštěn byl v polovině loňského května, dlouho však na svobodě nepobyl, už letos v květnu se do basy opět vrátil. „Říkal jsem si, že už nikdy nechci jít sedět. Ale pak jsem zjistil, že mě bývalá přítelkyně podváděla s kamarádem, a tenhle problém jsem řešil tím, že jsem opět začal brát drogy. Pak už se to se mnou vezlo,“ zavzpomínal Židlík, který kromě obligátních „čórek“ v Tescu či v řadě drogerií vykradl například občerstvení v pasáži Hloučela, či opravnu oděvů na hlavním prostějovském náměstí, kam se opakovaně vracel.
Ač tedy obžalovaný inteligencí skutečně příliš nevynikal, dobrá vůle se mu do jisté míry upřít nedala. U soudu se ke všemu přiznal, poškozeným napsal i omluvné dopisy, problém měl pouze s výši způsobené škody. „Tolik peněz, kolik uvádí poškozený, jsem určitě nevzal. Kde by se tam vzalo sedmnáct tisíc korun?!“ argumentoval obžalovaný v souvislosti s vykradením opravny oděvů.
O tom, že se v jeho případě nejedná o ojedinělý exces, svědčí mimo jiné fakt, že kromě Prostějova je obžalován také u soudu v Kroměříži, kam se letos v lednu odstěhoval za svojí současnou přítelkyní.
Rozsudek dosud nepadl, hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu majitele opravny oděvů a čekání na dobu, kdy se předchozí rozsudek stane pravomocným.