Schránka z Istanbulu dorazila na Brněnskou!

Koncem dubna vyšli od chrámu Hagia Sofia v Istanbulu poutníci mířící na sever. S sebou nesli schránku s hlínou z rodiště svatého Cyrila a Metoděje. Ve stopách našich věrozvěstů ušli neuvěřitelných 1 800 kilometrů. V pátek 5. července ji předali při slavné bohoslužbě o Národní pouti na Velehradě. Té se u příležitosti letošního 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu zúčastnily desítky tisíc lidí. Jedna schránka však měla jiného adresáta. Ta se uplynulou neděli díky prostějovskému rodákovi Karlu Kavičkovi dostala do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brněnské ulici...

Bolestivé a popraskané puchýře, nesnesitelné vedro, ale také silný déš, improvizované ubytování a strava, ale i obdiv mnoha prostých lidí, s nimiž se setkali. Tím vším žili poutníci jdoucí z Istanbulu na Velehrad. Ve speciálních schránkách do známého poutního místa donesli půdu ze Soluně, kde ji letos na jaře odebrali v bezprostřední blízkosti basiliky svatého Demetria. Ve starokřesťanském chrámu pocházejícím z pátého století byli před více než tisíci lety pokřtěni místní rodáci svatý Cyril a Metoděj. Poté se poutníci doprovodným vozidlem přesunuli do Istanbulu. Právě z tohoto města před 1150 lety byli věrozvěstové vysláni, aby po dlouhém putování došli až na území Velké Moravy a následně položili základy naší víry, písemnictví, kultury, státnosti a v mnohém ovlivnili všechny generace našich předků i to, jací jsme nyní my samotní. 

Ve stopách Cyrila a Metoděje

V jejich stopách se vydala i sedmičlenná skupina poutníků. Jejím nejstarším členem byl třiasedmdesátiletý historik a nositel Ceny města Prostějova Karel Kavička. „Dlouho jsme zjišťovali, kudy oba bratři vlastně šli. Z historických pramenů jsme zjistili, že se z Istanbulu - tehdejší Konstantinopole pravděpodobně vydali po staré římské cestě Via militaris. Ve své době se jednalo o skutečnou dálnici. Cesta byla dlážděná, osm metrů široká, dlouhá téměř tisíc kilometrů a vedla až k dnešnímu Bělehradu. Po přestávce jsme z Bělehradu zamířili přes Chovatsko, Maďarsko a Slovensko do vlasti na Moravu, k posvátnému Velehradu,“ popsal Karel Kavička.

Proč to všechno dělali? 

Poutníci šli po celý den od čtyř hodin ráno do dvaadvaceti hodin večer štafetově ve třech skupinách. Průměrně každý den ušli vzdálenost pětasedmdesát kilometrů, na jednu skupinu tak připadlo denně asi pětadvacet. Šli tedy poměrně rychle a cestou se museli vypořádat s vysokými teplotami pohybujícími se i kolem čtyřiceti stupňů, někdy i deštěm a také desítkami bolestivých puchýřů.  „Měli jsme ve výpravě lékaře, který nám je různě ošetřoval, a také jsme si je mazali hojivým propolisem. Přesto byl každý krok hodně cítit. Bylo však třeba jít dál, oprostit se od všeho a soustředit se pouze na to, proč jsme se na cestu vydali, tedy na poděkování za vše, co nám sv. Cyril a Metoděj přinesli,” vyjádřil se Kavička. Jisté je, že běžný turista by něco podobného nebyl ochoten snášet. Co bylo tím zásadním, proč poutníci strasti pouti podstoupili? „Svatým Cyrilu a Metoději vděčíme za naši kulturu, za to, jací sami jsme. Věříme, že jejich dědictví je stále živé. Abychom je skutečně pochopili, vydali jsme se při příležitosti 1150. výročí jejich příchodu v jejich stopách. Nyní jsme mnohem víc uschopněni předat jejich poselství dalším generacím,“ uzavřel Kavička.

Schránka s půdou už má své trvalé místo

Celé velké putování skončilo 14. července v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Prostějově. Po nedělní bohoslužbě zde cenná schránka s půdou z rodiště obou bratří našla své trvalé místo. Od uplynulého víkendu ji zde může obdivovat každý z návštěvníků kostela v prostějovské Brněnské ulici.