VYHLÁŠENÉ KADEŘNICTVÍ U Kovaříků už dveře neotevře

Chodily za nimi stovky lidí, od malých dětí po zralé muže a nóbl dámy. Kadeřnictví Břetislava Kovaříka a jeho manželky Naděždy v bývalé Mičurinově ulici, dnes ulici Pod Kosířem, bylo vyhlášené široko daleko. Provozovna otevřená zakladatelem kadeřnického rodu Josefem Kovaříkem už ve dvacátých letech minulého století přežila první republiku, protektorát i komunistický režim. Stařičký manželský pár svoji živnost provozoval i po sametové revoluci. Voňavá oficína je ale už pět let uzavřena.

Večerníku se podařilo pořídit exkluzivní zpověď s dcerou manželů Kovaříkových. Hana Kovaříková žije hned za rohem na Daliborce a velmi ráda zavzpomínala na doby dávné i ne zas až tak zašlé časem. „Už si přesně nepamatuji, ale kadeřnictví založil již můj dědeček Josef Kovařík někdy na začátku dvacátých let minulého století.

Svého syna Břetislava, tedy mého tatínka, vzal do učení a v roce 1939 mu také vystavil tovaryšský list. Provozovna prosperovala během protektorátu i po válce. Po únoru 1948 nechali komunisté dědečka s mým tátou jako drobné živnostníky fungovat dál, později se k nim přidala i maminka,“ vzpomínala na začátky oblíbeného kadeřnictví, které sama zná z vyprávění, sympatická dáma. „Otec, který byl zdravotně postižený, velmi špatně slyšel a nosil naslouchátko, stříhal chlapce i dospělé muže, maminka byla zase specialistkou na dámské účesy. Do našeho kadeřnictví chodila spousta stálých zákazníků. Byly to krásné časy, lidé k nám chodili rádi, bylo častokrát i hodně veselo,“ ponořila se dále už do živých vzpomínek Hana Kovaříková.

Starý pan Kovařík zemřel v roce 1968, kadeřnictví poté začali vést jeho syn Břetislav s manželkou Naděždou. „Dlouho to však netrvalo. Na konci roku 1968 komunisti jejich živnost zrušili, ale provoz kadeřnictví byl zachován. Pouze moji rodiče už nevydělávali sami na sebe, ale byli nuceni pracovat pod družstvem Hygie za běžný plat. To bylo hodně velké ponížení, ale tatínek ani na okamžik neuvažoval o tom, že by šel dělat něco jiného. Navíc věřil, že doba socialismu nebude věčná,“ řekla Večerníku dcera vyhlášeného holiče a kadeřníka s typickým a neodmyslitelným naslouchátkem v uchu. „Oba se měli co ohánět, ale i v letech takzvané normalizace bylo naše kadeřnictví takovým pohodovým místem, kde se se zákazníky diskutovalo o všem možném. Po roce 1989 mohli rodiče obnovit svoji živnost, provozovnu nechala napsat na sebe maminka, otec už spíše jen vypomáhal. Víte, on byl ze staré školy a ty nové moderní účesy mu moc nešly. Společně stříhali a holili až do roku 2006, kdy maminka zemřela. Tatínek pak ještě vydržel dva roky, ale už neměl otevřeno po celý den. Stříhal jen na objednávky, pár hodin denně. To víte, v té době měl už sedmaosmdesát let! V roce 2008 jsme kadeřnictví definitivně uzavřeli, otec pak o rok později zemřel...,“ konstatovala Hana Kovaříková smutně.

A k současnosti dodala: „Já vím, ta cedule - pro nemoc zavřeno - tam visí už dobrých pět let... Bohužel, od té doby jsme prostory kadeřnictví nikomu jinému nepronajali.Dosud tam zůstalo i staré vybavení, něco pak máme ještě na půdě. O křesla, staré fény i zrcadla má zájem muzeum, tak uvidíme,“ dívá se do budoucnosti Hana Kovaříková.

Kadeřnictví, kam po desítky let byly navyklé chodit celé generace zákazníků, zřejmě už své dveře neotevře. Nebo že by se objevil zájemce, který by pokračoval v tradicích rodiny Kovaříků? „Ale copak o to, zájemců by bylo! Jenomže je tady takový malý problém. Provozovna je totiž součástí bytu a nemá vlastní sociální zařízení. Kadeřnictví by tak podle současných předpisů už nikdo stejně nepovolil. Nebo by musely prostory být zrekonstruovány,“ uzavřela příjemné povídání dcera snad nejznámějších a nejslavnějších kadeřníků v Prostějově.