LÉTO KONČÍ, PODZIM ZAČÍNÁ

Je to smutné, ale je to tak. Čas letních radovánek je pryč, děti a jejich učitelé či profesoři se vrací do lavic, divadelníci pak na svá pracoviště. Co všechno letošní léto přineslo?

Co do počasí, tak bylo neskutečně pařivé a horké. Byly i chvíle, kdy se člověku chtělo vyrobit si sníh aspoň hasicím přístrojem, nebo si poslechnout cimrmanovskou hru Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, aby se ochladil. Pivo či jiné nápoje tekly proudem, zmrzlina se lízala ostošest a kdo nebyl ve vodě, tak byl zcela mimořádný až skoro divný. Za pozitivní lze považovat, že ta v plumlovské přehradě vydržela takřka celou sezónu modrá a libůstkou pak bylo srpnové otevření koupaliště ve Vrahovicích.
Máme tu ale i to prostějovské léto po stránce kulturní, které bylo chvílemi také horké. Měli jsme tu umělce z Prahy i místní a vcelku náměstí žilo, doplněné atrakcemi v podobě promítání filmů. A pochopitelně o kulturu se staral i třeba Národní dům pátečními koncerty, do výčtu spadá i zámecká kavárna Dvořák, kde se také dalo do ledasčeho zaposlouchat. A to již nemluvme o výše zmíněné přehradě, kde to také chvílemi hučelo jako v úle. Hodnotím pozitivně, že se místní kulturní fronta nemá za co stydět a mnohdy ony cizí celebrity převálcovala i kvalitou tónů i nadšením při samotné produkci. Trpím totiž hudebním sluchem a někdy jsem se zděšením poslouchal, co za tóny lze vyloudit. Pak jsem ale pochopil, že mistři zvuku ve studiích mají někdy hodně práce s tím, aby výsledný produkt mohl jít na CD disky, případně aby se na muzikály v Praze hrnuly i z našeho města davy. Holt až naživo se ukazuje, kdo je skutečným zpěvákem a kdo jen vytvořenou celebritou, což dopředu tušit nelze.
Poznámka k této části na závěr. Jako obvykle spoluobčané nezklamali a zatímco část říkala, že se nic kulturního neděje, další část psala rozhořčené stížnosti na rušení nočního klidu. Naštěstí ta největší část se prostě šla pobavit a viděla umělce známé i neznámé a u toho všeho se napojila pivem, na které se ovšem překvapivě stály fronty. Tak jsem díky tomu zjistil, že nejenže máme v našem národě deset milionů hokejových a fotbalových trenérů, deset milionů potenciálních předsedů vlády, ale dokonce i deset milionů výčepních, kteří přesně vědí, kolik si kdy roztočit piv, aby se nestály fronty, a hlavně jak rychle to pivo natočit.
Konec léta přinesl i připomínku padesátého výročí srpnové okupace a prostějovské tragédie v podobě třech zastřelených. Bohužel letos se stalo i toto výročí součástí začínající předvolební kampaně, kdy se ten nemohl sejít s tím, ten kritizoval toho za to, že něco řekl nebo dokonce zpíval atd. Tvrdím jednu věc. V rámci kampaně se žerme, bijme, ale proboha nezneužívejme k tomu tragédie jiných, jelikož okupaci a srpnové prostějovské mrtvé alespoň já za tragédii považuji. Bohužel se ukazuje, že dnes už může kandidovat kdekdo včetně kriminálníků a tak si tady prostě žijeme... Zdá se, že politika dosáhla svého dna a je jen na voličích, aby různé lháře, udavače, podfukáře, ‚koniáše' a spasitele vykopli do propadliště dějin. Jestli to udělají, rád jim veřejně zatleskám, pokud ne, oprášíme heslo, že každý národ má takové vůdce, jaké si zaslouží. Pak si ovšem nelze na nic stěžovat a nadávat, ale jít si spíše koupit kladivo a jím se někde v tichu pomlátit do hlavy...
Skončím kapku optimisticky. Léto přeje lásce a tak jsem s potěšením musel konstatovat, kolik párů lze vidět v romantických letních chvilkách se na sebe zamilovaně usmívat, držet se za ruce nebo se jen tak letmo dotýkat. Je to krásné a tak volám s klasikem: „MILUJME SE A MNOŽME SE!“





IR