- 22. listopad 2016
- 1390x
Ve středu 16. listopadu 2016 dopoledne se u Krajského soudu v Brně konalo odročené hlavní líčení s Antonínem Pospíšilem z Bedihoště. Ten 16. března tohoto roku dvěma výstřely do hlavy z podomácku vyrobené pistole usmrtil svého šestaosmdesátiletého tchána. Svoji obhajobu založil šestašedesátiletý invalidní důchodce na tom, že Ludvík Nehera šikanoval čtyři desítky let jeho i manželku Hanu. „Dělal nám ze života peklo, v tom březnu ve mně bouchly všechny saze a v amoku jsem ho zastřelil,“ zopakoval několikrát Antonín Pospíšil.
Z vraždy obviněný muž i minulou středu uvedl, že čin, za který se nyní stydí, byl vyvrcholením dlouholetých útrap. Podle něho nerudný šestaosmdesátiletý otec jeho manželky desítky let tyranizoval nejen svoji dceru a jeho ženu, ale ani jeho samotného nikdy nepřijal do rodiny. „Čtyřicet let nám dělal naschvály, napadal mě osobně i svoji dceru, tedy moji ženu, kterou nade vše miluji. Toho březnového večera ve mně bouchly saze, zastřelil jsem ho v emocích, které se mnou už dlouhá léta třásly,“ zopakoval před senátem Krajského soudu v Brně Antonín Pospíšil.
Nutno přiznat, že za těchto okolností, které potvrdilo i několik vyslechnutých svědků, očekávala veřejnost poměrně značnou shovívavost soudkyně Jaroslavy Bartošové. Obhájkyně Antonína Pospíšila proto dokonce navrhla senátu překvalifikování vraždy na „pouhý“ trestný čin zabití s mnohem nižší trestní sazbou! K něčemu takovému ale neměly žádné pochopení státní zástupkyně a vzápětí ani soudkyně. „Bylo prokázáno, že obžalovaný se na vraždu svého tchána připravoval minimálně dvě hodiny. Navíc si vzal jednorannou pistoli, kterou po prvním výstřelu znovu nabil a zasadil druhou ránu do hlavy staršího muže. Nelze tedy hovořit o žádném amoku, jednal s rozmyslem a naprosto chladnokrevně. Po činu odešel v klidu vše oznámit manželce a se stejně ledovým klidem pak čekal v domě na policii. Jakmile policisté přijeli na místo, přiznal se jim, že mu spadl kámen ze srdce. Jeho prioritou bylo chránit manželku, nešlo o žádné zkratové jednání,“ přednesla státní zástupkyně své stanovisko. Za pravdu jí dal později i senát. „Nezpochybňuji těžký život a problémy s tchánem. Takové vztahy ale nejsou v rodinách ojedinělé. Manželé Pospíšilovi měli možnost řešit svízelnou situaci úplně jiným způsobem, mohli se odstěhovat! Byla to volba obžalovaného a jeho manželky, že se rozhodli zůstat. My jsme trestní soud, nikoliv senát, který řeší rodinné problémy. Co se týká inkriminovaného činu, ze strany obžalovaného se jednalo o chladnokrevné a zákeřné jednání. Přestože obžalovaný u soudu tvrdil, že celý život uctíval starší lidi, letos šestnáctého března se tak rozhodně nechoval. Jednal s jasným rozmyslem, nikoliv v afektu. Když po vraždě věc hlásil policii, ptala se ho operátorka, zda zraněný pan Nehera potřebuje lékařskou pomoc. Obžalovaný ji odpověděl, že doufá, že nikoliv, že snad už je konečně mrtvý... Nevěřím, že pan Pospíšil chtěl tchána pistolí jen tak vystrašit, jak tvrdil tady před soudem. Jednalo se o chladnokrevné, zákeřné a lstivé jednání,“ projevila svůj názor po vyhlášení rozsudku předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová.
Soudkyně poslala Antonína Pospíšila z Bedihoště na třináct let do vězení s nejpřísnější ostrahou. Za vraždu tchána i nedovolené ozbrojování.
„Choval se ke mně jako k čeledínovi. Každý den jsem chodil se strachem domů, co se zase stalo... Je mi jasné, že z právního hlediska musím trest přijmout. Spáchal jsem odporný zločin, což mě bude provázet až do konce života. Celý jsem jej prožil poctivě, a teď taková hanba,“ hlesl viditelně zklamaný muž.
Proti rozsudku se však Pospíšil na místě odvolal, případem se tedy bude zabývat dále Vrchní soud v Olomouci. Státní zástupkyně si na rozhodnutí ohledně případného odvolání nechala zákonnou lhůtu na rozmyšlenou.
„Bůh s vámi,“ rozloučil se Antonín Pospíšil v soudní síni se všemi, kteří byli ve středu přítomni jeho procesu. Slabou náplastí pro něho i jeho rodinu je fakt, že až do odvolacího soudu může pobývat doma u rodiny. Státní zástupkyně totiž nevznesla požadavek na jeho umístění do vazební věznice.
Další chyba na Vápenici.