AKTUALIZOVÁNO: Naplánovaná SEBEVRAŽDA

Celé Určice se ponořily do černého smutku. Dobrovolně z tohoto světa totiž odešel tady všem dobře známý a velmi oblíbený Tomáš M. Ve svých teprve osmadvaceti letech se rozhodl k sebevraždě. Jeho tělo s prostřelenou hlavou našli v noci ze středy na čtvrtek na poli u televizního vysílače u Dobrochova! Na celém neštěstí je neuvěřitelné to, že mladík z Určic hrůzný čin plánoval dlouho dopředu. Několik dní před smrtí napsal dopis lékařům s jasným vzkazem: MÉ ORGÁNY ROZDEJTE!

„Jsme z toho všichni v naprostém šoku. Tomáš byl kluk, který se vždycky snažil každému pomoci. Měl velké srdce, pro každého by se rozdal, i kdyby jemu samotnému nemělo zůstat nic. To je ostatně vidět i na jeho posledním krásném gestu. Napsal do nemocnice, že chce darovat své orgány, díky čemuž by zachránil život více lidem. Pak se zastřelil. To je něco strašného, nikdo z okolí jsme to nečekali. A jak už dnes vím, jeho ledvina, játra a chlopeň ze srdce jsou už v tělech jiných lidí,“ svěřila se Večerníku se slzami v očích jedna z nejlepších Tomášových kamarádek, Pavla Pitnerová z Určic. 

K otřesnému sebevražednému činu došlo minulý týden v noci ze středy na čtvrtek. „Dvě hodiny po půlnoci jsme byli přivoláni k těžkému zranění mladého muže do Určic. Na místě v dosti nepřístupném terénu jsme nalezli muže se střelným poraněním hlavy. Okamžitě jsme zahájili resuscitaci, pacienta jsme napojili na přístroje a na kapačky. Při převozu leteckou záchrannou službou do Fakultní nemocnice v Olomouci ještě žil, i když jeho stav byl kritický. Pak jsme se bohužel dozvěděli, že svému střelnému zranění podlehl,“ řekl Večerníku Radomír Gurka, ředitel prostějovské záchranky. V onu noc měl službu a byl to právě on, kdo se osobně snažil osmadvacetiletému Tomáši M. pomoci. Marně. Podle zatím neověřených informací mladík dokonce svoji sebevraždu s následným darováním svých orgánů naplánoval tak dokonale, že si nejdřív sám přivolal záchranku a do hlavy se střelil až ve chvíli, kdy měl vrtulník záchranné služby nad sebou! „Ano, povídá se to u nás. Prý to udělal z toho důvodu, aby se jeho orgány zachovaly. Tomáš měl všechno naplánované a nastudované, až mi z toho běhá mráz po zádech. Nikdy mu neodpustím, že mě a ostatní kamarády tak sobecky opustil. Ale ne, odpustím mu to...,“ zalykala se slzami Pavla Pitnerová z Určic.
Policie až v neděli pozdě odpoledne Večerníku tragický případ také potvrdila. „Můžeme ale jen sdělit, že v noci ze středy na čtvrtek okolo druhé hodiny bylo nalezeno tělo osmadvacetiletého muže z Prostějovska na poli mezi obcemi Dobrochov a Kobeřice. Muž se střelil do oblasti hlavy legálně drženou zbraní. Celou záležitost policisté prošetřují a vzhledem k rodině zemřelého nebudeme poskytovat žádné detailní informace,“ sdělila nám Tereza Neubauerová, tisková mluvčí Krajského ředitelství Policie ČR v Olomouci.

Vyznání Pavly Pitnerové
„Tomáš byl velmi svůj, měl i svůj svět“

Byl to člověk, se kterým jsem se potkávala téměř každý den a považovala ho za nejlepšího kamaráda. Byl pro mě jako součást rodiny, inteligentní člověk, snaživá, tolerantní a respektující osobnost, která se vždy snažila ostatním pomoct. Měl velké srdce pro ostatní, pro všechny by se rozdal, i v případě, že by mu nezůstalo nic. Hodně dlouho si ten fakt nepřipustím, že ho už ve své blízkosti nikdy neuvidím, že mi už nenapíše: „Pavči, přijdeš do hospody? Pavčo, nepůjdeme se projít?“ Už se nezeptá: „Co tě trápí, nepotřebuješ s něčím pomoct?“ Stejně tak hezky se choval i ke svým ostatním kamarádům. Byla to osoba, která si vždy stála za svým názorem a svůj názor nikdy nezměnila ani za okolností, že s ním většina nesouhlasila. Byl velmi svůj, měl občas svůj svět, rád se zajímal o astrologii a vše kolem hvězd, byla to jeho záliba, ale nikdy bychom si nikdo nepomysleli, že ho až tak moc pohltí, že se bude chtít za těmi hvězdami podívat opravdu tak brzo. Pro něj to zřejmě bylo vysvobození, ale ostatním připravil obrovskou dávku smutku a otazníků, proč to právě on, on jako osoba na první pohled vyrovnaná, v psychické pohodě, vždy s úsměvem na rtech a s pivem v ruce, s láskou k motorkářství, udělala. Snad se mu podařilo to, v co doufal a věřil, že se mu splní. Evidentně si to moc přál, protože to plánoval delší dobu, snad se má dobře a bude nás, ty, které měl moc rád, shora hlídat a pomáhat nám, tak jako doposud. Na tomto nešťastném činu by si nikdo z nás neměl přisuzovat vinu, i přestože se v některých uchovává. Je důležité si uvědomit, že měl svou vlastní filosofii, které většina moc nerozuměla a neměla pro ni pochopení. Tento krok, co udělal, tak udělal z vlastního rozhodnutí, z vlastní víry v něco, v co my ostatní nevěříme, tudíž to nikdy ani nepochopíme.