- 15. leden 2016
- 1960x
Tomu se říká od desíti do mínus pěti. Luděk Štefek pracoval pro Českou pojišťovnu pětadvacet roků a byl „za vodou“. Jenže pak se vrhl do podnikání s Jánem Zoričákem, a to byl jeho konec. Pod jeho vedením pracoval ve firmě zabývající se prodejem lustrů a osvětlovací techniky. Společně si pak začali půjčovat od svých kamarádů miliony korun. Ti už však své peníze asi nikdy neuvidí...
Státní zástupce viní Luďka Štefka z faktu, že si sjednal půjčky přesahující jeden milion korun, přičemž zatajil své aktuální nevyhovující finanční poměry. K tomu navíc vyjednával další úvěry pro Jána Zoričáka, přestože věděl, že ten vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen prostředky nikterak reálně vrátit zpět.
Oba muži se znali z volejbalu. Šestapadesátiletý Ján Zoričák si založil soukromou firmu a o tři roky mladší Luděk Štefek v ní po odchodu z České pojišťovny začal pracovat jako řidič s příjmem kolem třiceti tisíc korun. „Společnost se rozvíjela dobře, získali jsme například zakázku na dodávání zboží do hypermarketů Globus po celé České republice. Když si ode mě Ján Zoričák začal půjčovat poměrně vysoké částky peněz, neměl jsem žádné podezření. Vždy mi říkal, že je to na nákup materiálu, který můžeme nyní sehnat s výraznou slevou. Peníze zpět jsem měl dostávat jako procenta z obratu firmy. Celkem jsem mu půjčil necelé dva miliony korun, dodnes mi většinu z toho dluží,“ vypověděl minulé úterý u Okresního soudu v Prostějově Štefek, který začal brzy pro svého „šéfa“ hledat další věřitele. Úroky, které oba muži nabízeli, přitom už na první pohled nevěstily nic dobrého. „Byla to obvykle tři procenta měsíčně. Řada z věřitelů své peníze skutečně dostala,“ upřesnil Štefek.
V průběhu dokazování vyšlo také najevo, že některé půjčky byly sjednány i se čtyřprocentním úrokem, a to za deset dní! Snad každému soudnému člověku muselo být jasné, že podobné hospodaření není trvale udržitelné. Nikoliv tak obžalovanému. „Nechal jsem se Zoričákem zcela zmanipulovat. Peníze, které jsem si půjčil od jiných, jsem mu předával, aniž bych od něj dostal nějaké potvrzení. Tvrdil mi stále, že se o své peníze bát nemusím, přinejhorším prý prodá nějaké pozemky či dům v Určické ulici. Více jak milion dvě stě tisíc korun, které mi stále dluží, jsem od něj nikdy neviděl,“ postěžoval si Luděk Štefek s tím, že celý domeček z karet se zřítil 13. května 2013, kdy se Ján Zoričák pokusil spáchat demonstrativní sebevraždu.
Faktem zůstává, že Štefek dluží minimálně sedmi poškozeným více jak milion korun. Přitom je nyní bez zaměstnání, naposledy pracoval jako řidič s výdělkem nepřesahujícím čtrnáct tisíc korun měsíčně. Další peníze pak skončily u Zoričáka, jenž stihl „nasekat“ dluhy výrazně přesahující šest milionů korun.
Kvůli výši způsobené škody je Zoričák souzen Krajským soudem v Brně v samostatné věci. Ani v případě jeho někdejšího kamaráda prostějovský soud rozsudek dosud nevynesl, hlavní líčení bylo odloženo.
Další chyba na Vápenici.