TERORISTU Z FRANCIE ŠLO POTKAT I OSOBNĚ...

Svému  textu jsem dal titulek „Teroristy na cestě k nám nic nezastaví“. Rozhodně v tom nebyl záměr klást rovnítko mezi stovky tisíc uprchlíků a desítky zabijáckých teroristů. Šlo jen o myšlenku upozornit na fakt, že spolu s „normálními“ běženci mohou bez větších komplikací do Evropy pronikat lidé, kteří k nám jdou bez milosti zabíjet. Tato slova se bohužel nedávno potvrdila.  Uprchlickou krizi v těchto dnech vystřídaly v médiích zprávy o situaci po teroristických útocích v Paříži. Vyšlo přitom najevo, že mezi vrahy z Francie je i člověk, který před nedávnem coby uprchlík přišel do Evropy a to právě přes hraniční přechod Berkasovo-Bapska, kde jsme celou situaci sledovali přímo na místě...

PROSTĚJOVSKÝ Večerník se nedávno rozhodl krizovou situaci uprchlíků vysledovat, a proto poprvé ve své takřka dvacetileté historii vyslal svého reportéra za tuzemské hranice! Konkrétně pak na přechod Berkasovo-Bapska mezi Srbskem a Chorvatskem. A vězte, že to nebyla zbytečná cesta! Ostatně její zajímavost můžete sami posuzovat hned v šesti vydáních. Právě přesně půltucet dílů totiž má náš exkluzivní a ojedinělý seriál „PO STOPÁCH UPRCHLÍKŮ...“. Budeme rádi, jestliže vás zaujme a napíšete nám své ohlasy, ať už k samotnému tématu, či ryze k naší reportáži. A bereme ty kladné i méně pozitivní názory, na všechny čekáme na e-mailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.!

Vše jsme započali v čísle 43, pokračovali druhým dílem o týden později, třetí korálek navázali v čísle 45 a minule přinesli již čtvrté pokračování (kdo si vydání PV Večerníku nestačil koupit, může tak učinit přímo v redakci). Dnes vám nabízíme páté dějství našeho seriálu zaměřeného na událost, kterou sleduje celý svět...

Pas syrského uprchlíka Ahmada Muhammada se našel u roztrhaného těla jednoho ze třech sebevražedných atentátníků u stadionu Stade de France. Francouzská policie nakonec potvrdila, že patřil mrtvému džihádistovi, který na starý kontinent pronikl díky uprchlické vlně. Podle zveřejněných informací syrský uprchlík Ahmad Muhammad do Evropy vstoupil 3. října na záchranné lodi, když jeho člun ztroskotal. Přežil tedy díky pomoci Evropanů. Z dramatu se však rychle oklepal. Už 5. října řecké úřady zaznamenaly jeho pohyb poblíž Athén. Srbské ministerstvo vnitra pak oznámilo, že tentýž muž dorazil 7. října do Srbska přechodem Preševo na hranici s Makedonií a požádal o azyl. Dále putoval přes Chorvatsko do Rakouska, aby se přesunul do Francie. Zde se devětatřicet dní po tom, co ho Evropané zachránili na širém moři, odpálil. Asi nikdo v tuto chvíli nepochybuje o tom, že nebyl prvním ani posledním muslimským uprchlíkem, který něco podobného udělal...

Jak mezi uprchlíky poznat vraha? 

Na pouti Ahmada Muhammada je v této souvislosti zajímavý fakt, že s největší pravděpodobností pronikl ze Srbska do Chorvatska právě přes hraniční přechod Berkasovo-Bapska. A to jen o necelých deset dní předtím, než dorazil na místo Večerník. Když se nyní člověk podívá na portrét teroristy, uvědomí si, že takových jako byl Ahmad Muhammad, jsme potkali na místě tisíce. Právě tomuto muži mohli i Češi podávat vodu či teplý čaj, právě jeho mohli informovat o situaci na hranicích i v okolních zemích.

Na tomto místě jen zopakuji, že převážnou většinu uprchlíků tvoří rodiny s dětmi. Nicméně podobní mladí a osamoceně putujících muži se zde také našli. Jak mezi uprchlíky rozeznat člověka, který hledá azyl před válkou od muže, který jde zabíjet? Odpověď je jasná: absolutně to není možné. A to nejen na první pohled, ale ani na ten druhý, třetí, čtvrtý...

Muslimové musí začít teroristy sami trestat

Co z toho vyplývá? Můžeme mít k uprchlíkům coby k lidem, kteří se ocitli v nezáviděníhodné životní situaci, sebevětší sympatie, je nad slunce jasné, že se před nimi musíme chránit. Vrazi z Francie zasadili Evropě ránu, která se dala očekávat. Co však neodhadli je fakt, že největšího zločinu se dopustili na všech muslimech. Svým činem Evropanům dali jasně najevo, že v obrovské, nepřehledné a neustále se valící mase lidí se může skrývat kdokoliv. Od největšího dobráka až po chladnokrevného vraha. Každý hlouček postávajících a pokuřujících mladíků, které lze spatřit na hraničním přechodu, mohl představovat muže, kteří kvůli válce ztratili celé rodiny stejně jako vraždící komando. Je vždy na povaze každého člověka, kterou z těchto variant si k druhým lidem ve své mysli dosadí. Nelze se však nikomu zcela divit, pokud to po nedávných událostech bude ta druhá...

Čin Ahmada Muhammada vrhá stín na obrovské množství uprchlíků. Není vyloučeno, že už co nevidět budou mnozí z nich čelit velké nespravedlnosti. Ale mají Evropané v tuto chvíli ještě na výběr? Každý z nás má právo sebeobrany a to samé platí i o evropské civilizaci.

Jediná a poslední šance, jak předejít rozpoutání konfliktu s nedozírnými následky, v tuto chvíli spočívá snad jen v tom, že uprchlíci potažmo všichni muslimové začnou mezi sebou aktivně a důsledně vyhledávat, odsuzovat a především razantně trestat nejen teroristy, ale všechny lidi s militantními názory. Jenže to se bohužel neděje! A to není znamením ničeho dobrého... 

Evropští politici selhali. Nebo jen zaspali?

Na celém mém pobytu nás ze všeho nejvíce šokoval fakt, jak laxně se přistupovalo k ochraně evropských hranic. Tu na straně Schengenského prostoru zajišťovala asi padesátka vyčerpaných těžkooděnců, na srbské straně pak trojice policistů, jejichž hlavní starostí bylo, aby uprchlíci byli z jejich území co nejrychleji pryč. Vzhledem k tomu, že tudy denně prošlo až devět tisíc lidí, to byly naprosto směšné počty. Přitom v té době média o uprchlické krizi informovala několik měsíců. Přímo na místo pravidelně jezdili novináři z Reuters a dalších zpravodajských agentur. Ale to bylo vše. Zatímco na internetu se o uprchlících mohl každý dozvědět, co chtěl, přímo v terénu bylo opravdu jen minimálně lidí. Žádní policisté, žádná armáda, nic co by pomáhalo chránit Evropu před ilegálními migranty. Důvod? Navzdory vážnosti situace je tam totiž nikdo neposlal. Politici řídící Evropu, kteří by měli mít představu o tom, jak se věci ve skutečnosti mají, co mohou znamenat do budoucna a jak na ně adekvátně reagovat, tak totálně selhali. Celé situaci jen pasivně přihlíželi a radili se, radili a postupně též měnili svá stanoviska. Konkrétních činů jsme se však dosud nedočkali.  

Uprchlíkům je třeba vzít iluze

Z dlouhodobého hlediska jsou miliony uprchlíků do budoucna výrazně větší hrozbou pro celou Evropu než desítka atentátníků z Paříže. Navíc se jasně ukazuje, že tyto lidi na jejich pouti Evropou už nezastaví ani ploty a snad už ani zbraně... Oni totiž nemají co ztratit, jen svůj sen o lepší budoucnosti. Jedinou šancí, jak tento problém alespoň zmírnit, je postavit na hranicích s Tureckem nepropustnou a přísně kontrolovanou bariéru, začít všechny uprchlíky, kteří by za normálních okolností neměli nárok na azyl, vracet zpět mimo Evropu a v neposlední řadě také všem, kteří se plánují vydat na cestu do Evropy, rozbít iluzi, že se zde budou mít lépe. Protože obzvláště za současné situace je jasné, že tomu tak stejně určitě nebude.  

Jen jestli už není pozdě...