Na Kosíři došlo v letošním roce už ke druhé obrovské tragédii. Po mladém veterináři Petru Sypěnovi, který koncem letošního května zemřel po pádu z koně, zasahoval na hanáckém Mount Blancu vrtulník znovu. A opět marně...

V sobotu 22. září na následky pádu z kola zemřel v olomoucké fakultní nemocnici, kam byl přemístěn, dlouholetý trestní soudce prostějovského okresního soudu Antonín Werner. Bylo mu 66 let. Rodinu i všechny přátele a známé zpráva o jeho smrti šokovala. Antonín Werner byl totiž známý jako velmi vitální sportovec. Z Otaslavic, kde bydlel, dlouho jezdil do práce na bicyklu. Podobně jako mladému veterináři se mu ale  na Kosíři stala osudnou právě jeho dlouholetá vášeň...

V osudnou sobotu dvaadvacátého září dopoledne Antonín Werner se skupinou přátel sjížděl po silnici ze Lhoty pod Kosířem do  Drahanovic. Na kluzkém asfaltu však nešťastně upadl. A to až tak, že jeho zranění byla neslučitelná se životem...

„Nikdo pád neviděl. Když jsme přijeli na osudné místo, ležel Tonda Werner na silnici. Nevypadalo to, že by spadl ve velké rychlosti, nebyl nijak zvlášť podřený. Není vyloučeno, že ho před pádem stihla mozková příhoda. Jisté je, že neměl přilbu. Z kola pak nekoordinovaně upadl rovnou na hlavu, kterou si ošklivě poranil. Okamžitě jsme zavolali záchranku,“ popsal situaci přímo na místě Ondřej Šrámek z SKC Prostějov, který byl jedním ze členů skupinky, s níž Antonín Werner v osudný den jel.

Letecká záchranka soudce přepravila rovnou do Fakultní nemocnice v Olomouci. „Byl přijatý v kritickém stavu s těžkým poraněním mozku, které se ukázalo jako neslučitelné se životem. I přes veškerou snahu lékařů na následky zranění ještě týž den zemřel,“ uvedl tiskový mluvčí nemocnice Egon Havrlant.  „Příčina nehody je dosud nejasná,” dodala neurčitě Marie Štrbáková, tisková mluvčí olomouckých policistů.

Antonín Werner jako soudce působil třiatřicet let, specializoval se na hospodářskou kriminalitu a úvěrové podvody. Ve funkci skončil v roce 2008, nedlouho před plánovaným odchodem do důchodu. Taláru ho zbavil kárný senát Nejvyššího soudu. On sám to bral jako křivdu a upozorňoval na  problémy, které vznikly poté, co kvůli zdravotním problémům skončil jeho dlouholetý kolega Pavel Marčík. Antonín Werner byl dvakrát ženatý a staral se o celkem pět dcer. Poslední rozloučení s bývalým soudcem se uskuteční v pátek 5. října v 11.00hodin na prostějovském hřbitově.

Petr Vrtěl o Wernerovi: BYL TO CHLAP!

Oba soudci plánovali společný výlet do Dolomit. Nejel ani jeden

O vzpomínku na Antonína Wernera Večerník požádal jeho nejbližšího spolupracovníka, přítele a také dlouholetého parťáka ze společných cyklistických výletů Petra Vrtěla... 

 Naprosto nečekaná smrt Antonína Wernera hluboce zasáhla i jeho kolegu Petra Vrtěla. „Pojilo nás velké přátelství, které posilovala naše společná záliba v silniční cyklistice. Po mém nástupu na prostějovský soud v roce 1998 to byl právě on, kdo mě k tomuto sportu přivedl. Společně jsme často vyráželi na výlety do Jeseníků či Litovelského Pomoraví. Tonda byl ve skvělé kondici. Přestože byl bezmála o třicet let starší, tak mi na asfaltu obvykle ukazoval záda. Myslím, že by na kole jezdil dalších minimálně deset let,” sdělil nám Petr Vrtěl, který se posledního cyklistického výletu s Antonínem Wernerem nezúčastnil. „Nebyl jsem na tom zdravotně úplně nejlépe. Chtěl jsem se dát dohromady, vždyť následující úterý jsme právě s Tondou měli společně vyrazit na vysokohorskou túru do Dolomit. Jeho smrtí jsem ztratil nenahraditelného parťáka a tak jsem nikam nejel,” povzdechl si soudce, který s Antonínem Wernerem zažil i řadu veselých okamžiků. „S ním to ani nešlo jinak, měl velký smysl pro humor. Třeba si pamatuji, jak jsme se na kolech vzájemně vyprovázeli domů. Dopadlo to tak, že jsme neustále pendlovali mezi Otaslavicemi a Prostějovem. Vypadalo to, že to nikdy nebude mít konce. Skutečně jsme se zacyklili,” zavzpomínal s úsměvem Petr Vrtěl.

Jak by tedy svého kolegu charakterizoval? „Byl to člověk sportovního ducha, pevných zásad a veselé povahy. Tonda se ani za těch nejdramatičtějších okolností nikdy nevzdával, stál si vždy za svým a byl připravený bojovat až do konce. Nemuseli jste s ním vždy souhlasit, ale museli jste si ho vážit. Jedním dechem: byl to chlap!“ shrnul na závěr Petr Vrtěl.