- 2. březen 2015
- 2219x
FOTOGALERIE: Máte ve filmu rádi legraci? Neměly by v něm chybět vtipné hlášky? Líbí se vám, pokud jsou na plátně zachyceny půvaby a proměny přírody? Je pro vás důležité, aby se pořád něco dělo a akce střídala akci? A nevyhledáváte kostrbaté scénártické zvraty, ale mnohem víc oceníte, pokud je snímek „ze života“? Jestliže na všechno kývete ANO, pak byste si určitě na své přišli při páteční slavnostní premiéře smržické videokroniky, která se odehrála ve zdejším kulturním domě. Večerník byl u toho!
Před rokem bylo na promítání připraveno sto šedesát židlí a ani ty nestačily. Letos se tedy pořadatelé poučili a dalších čtyřicet míst k sezení přidali. A dobře udělali! Vždyť se jednalo o poslední konání této v regionu zcela ojedinělé akce. „První promítání proběhlo před více jak dvaceti lety. Tehdy se jednalo o předvánoční překvapení. V následujících letech jsem videokronikou už nikoho překvapit nemohl, tak jsem se alespoň snažil, aby se její technická kvalita i ´záživnost´ neustále zvyšovaly,“ ohlédl se zpět Zdeněk Balcařík - kameraman, střihač, zvukař a režisér v jedné osobě.
Před samotným promítáním musel Zdeněk Balcařík zpracovat dlouhé hodiny filmového materiálu, který natočil v průběhu celého předchozího roku. Zachytil v něm nejen oficiální události obce, ale také akce místních spolků či sportovních oddílů. Chybět nemohly ani gratulace jubilantům, které sloužily jako krátké portréty těchto smržických osobností. Snímek pak byl prošpikován vtipně komentovanými postřehy z každodenního života a okořeněn o citlivé záběry okolní přírody.
Jeho celková délka vyšla na čtyři hodiny a deset minut. „Letos bylo událostí více než obvykle, proto jsem musel ke čtyřem obvyklým dílům přidat i pátý,“ objasnil Večerníku novinku Zdeněk Balcařík, který si liboval, že tentokrát se mu stříhalo lépe než v letech minulých. „Loni jsem se totiž oženil a žena se o mě moc hezky stará. Díky ní mi po letech odpadly každodenní starosti s vedením domácnosti a mohl jsem se více soustředit na přípravu kroniky,“ prozradil autor, který zářil spokojeností.
Nikdo by přitom nehádal, že videokronikář a zároveň předseda zdejšího úspěšného Klubu českých turistů letos oslaví pětašedesáté narozeniny. „Po těch dvaceti letech s kamerou v ruce chci začít žít normální život. Bylo to opravdu krásné období, ale zrovna dneska si moc užívám, že tu mohu být s manželkou a nemusím už nic točit,“ svěřil se Balcařík, který tak mohl být nervózní už jen z toho, zda vydrží promítací technika. A ta nezklamala. Téměř dvě stovky diváků si tak mohly naplno vychutnat i poslední díl kroniky zakončený tklivou písní o loučení. Následovaly už jen závěrečné titulky, při kterých zaplněný sál vzdal autorovi i účinkujícím hold potleskem vestoje.
O „Smržického lva“ se letos ucházelo šest kandidátů. Vybrat mezi nimi vítěze prestižní ceny bylo opět nesmírně obtížné. Nakonec si trofej odnesl profesor Aleš Lebeda. „Prošel všemi díly a jeho působivé i oduševnělé vstupy patřily k tomu nejlepšímu, co jsem točil,“ odůvodnil volbu Zdeněk Balcařík. Sám autor za bouřlivého potlesku přítomných přebral z rukou starostky Hany Lebedové cenu za režii všech dvaceti dílů. „Opravdu mě to zaskočilo a byl jsem z toho naměkko. Vždyť jsem dostal cenu, kterou jsem před dvaceti lety vymyslel,“ okomentoval to.
Přestože další ročníky videokroniky už vznikat nebudou, není vyloučeno, že se Kulturní dům ve Smržicích za necelý rok opět změní v kino. O přestávkách mezi jednotlivými úseky totiž vznikl originální nápad. „Od příštího roku bychom mohli promítat videokroniku zase od prvního dílu, z čehož by vzniklo každoroční předvánoční zastavení s ohlédnutím vždy o dvacet let zpátky,“ vyjádřil Zdeněk Balcařík myšlenku, která se u přítomných setkala s nadšeným přijetím.
Ačkoliv tedy smržický videokronikář odchází do filmařského důchodu, není vyloučeno, že tradice filmových setkávání při „hledání ztraceného času“ zůstane zachována. A kdo ví? Možná právě kouzlo nostalgie dodá archivním snímkům další punc atraktivnosti...
Další chyba na Vápenici.