REPECHY zažily událost, která se neopakuje

FOTOGALERIE: Jsou zajímavé akce, které se rok co rok vrací. Ovšem jsou také výjimečné události, které může člověk prožít pouze jednou za život. K takovým patřil i sobotní sraz rodáků v Repechách. Do maličké vesničky na Drahanské vrchovině ze všech koutů republiky dorazilo o uplynulém víkendu kolem dvou set lidí. Necelá polovina z nich se tu kdysi narodila, zbytek tvořili jejich nejbližší. V Repechách v současnosti žije desítka lidí s trvalým pobytem, kteří tu prožili celý život. Zbytek obyvatel tvoří chalupáři, kteří si zamilovali zdejší malebnou přírodu. Mnozí z nich žijí na tomto místě po celý rok, několik jich tu má dokonce i trvalé bydliště. Nicméně těch pravých „Repešáků“ už je pouze hrstka. To však nevadilo tomu, aby se v Repechách v sobotu nesešli rodáci z celé republiky.

Nápad na tento sraz vznikl loni na podzim při pohřbu jednoho z posledních stálých obyvatel.
„S přípravami jsme začali už v lednu. Nejtěžší bylo sehnat na všechny lidi kontakty, někdy to byla přímo detektivní práce. Když jsme měli adresy, tak už to bylo snadné. Rozeslali jsme pozvánky, a pak se už jen těšili z nadšených reakcí na to, že se něco podobného koná. Však také téměř všichni pozvaní dorazili,“ prozradil Večerníku jeden z organizátorů František Lachman, který už stejně jako drtivá většina rodáků v Repechách nějaký ten rok nežije. „Přestěhoval jsem se ale jen do Bousína, což je asi dva kilometry daleko,“ pousmál se.
Mnozí z účastníků to však do míst, kde prožili své dětství, měli výrazně dále. „Vůbec nejvzdálenějším je Jaroslava Žampachová, která přijela až z Plzně. Pak je tu několik lidí, kteří se z Repech přestěhovali do hlavního města,“ svěřil se nám další z pořadatelů Josef Sychra, který nyní žije v Kostelci na Hané. A tak se asi dvě stovky lidí a jejich příbuzných se v sobotu sešli ve tři hodiny u kapličky, kde také proběhla mše svatá. Následně vyrazili na prohlídku Repech, aby zjistili, jak se obec za ty roky proměnila. Setkání pak pokračovalo povídáním v penzionu Lada, kde i někteří přespolní přespali. Podobná akce přitom nemá v historii Repech obdoby. „Letos se koná poprvé a předpokládáme, že i naposledy. Už jsme pánové v letech a do organizování něčeho podobného se už asi nikdy pouštět nebudeme,“ shodli se na závěr Josef Sychra s Františkem Lachmanem.