Stezka zdatnosti Indiány dokonale prověřila

Být jako Vinnetou! Prohánět se na koni, lovit bizony, šplhat pomocí lana do prudkých srázů, vznášet se nad smrdutou bažinou či překonávat strach z pádu do propasti při chůzi po úzké a zrádné kladině. To vše a ještě mnoho dalšího mohli prožít malí i velcí, místní i přespolní, zkrátka všichni, kdo uplynulou sobotu dorazili na povedené Indiánské odpoledne do Ivaně. Celkem dvanáct nápaditých disciplín v sobotu dokonale otestovalo jejich sílu, odvahu, mrštnost i pohotovost.

Hřiště ukryté v „ďolíku“ na okraji Ivaně se o minulém víkendu již popáté proměnilo v severoamerickou prérii. Aby nebylo pochyb, kdo je na ní pánem, vyrostla na jejím okraji trojice obrovských indiánských týpí. Hrdí bojovníci i půvabné squaw zde v sobotu 21. června hodinu po poledni začali měřit síly na Stezce zdatnosti. Po splnění každého z úkolů dostali určitý počet zlatých valounů. „Všech disciplín se šlo zúčastnit i opakovaně, takže počet získaných valounů záležel pouze na hbitosti i rychlosti jednotlivých Indiánů. Někteří z nich se celé tři hodiny skutečně ani na moment nezastavili,“ popsala Večerníku Tereza Hozmanová ze sdružení Eywan 2010, které akci ve spolupráci s obcí pořádalo. Získané valouny bylo následně možné na připraveném jarmarku proměnit za připravené ceny. „Někteří se jich však po skončení soutěží nehodlali vzdát a raději si je odnesli domů. Tyto těžce získané oblázky pro ně představují skutečný poklad,“ dodala s úsměvem Hozmanová.
Úkoly byly velmi nápaditě připravené, takže prověřily všestrannost všech dětí i rodičů. Zároveň odhalily také některé nedostatky. „Pro mě osobně je překvapením zjištění, že děti už v současnosti prakticky vůbec nestřílí ze vzduchovky. Ještě za nás to byla běžná věc, nyní je to pro ně něco docela neobvyklého,“ všiml si Petr Cetkovský, starosta Ivaně a zároveň jeden z hlavních organizátorů celé akce zvaný „Velký náčelník“.
Kromě stezky odvahy byl připraven i bohatý doprovodný program, kterému vévodila jízda po Ivani v dostavníku taženém dvojspřežím, bubnování na indiánské bubínky či dětská a dospělácká voltiž. Chybět nemohlo ani slavnostní zapálení pořádné vatry, aby krátce na to kolem ohně svým nenapodobitelným způsobem začal křepčit klan Sivých holubic. Po skončení Indiánského odpoledne následovala večerní zábava s country kapelou. Po náročném dni i noci pak mnozí, příkladně zmožení náčelníci i jejich ženy, tvrdě usnuli ve svých obrovských bílých stanech...