interview se zástupcem mořické opozice Martinem Obručou

Poslední volby skončily v Mořicích téměř patem, když stávající opozice sice nevyhrála, když za vítěznou kandidátkou zaostala jen o pár hlasů, čímž ovšem výrazně posílila své postavení. Získala tak mimo jiné kontrolní výbor a post místostarosty. Toho se ujal Martin Obruča, společně s dvojicí svých kolegů se však po sedmi měsících rozhodl v červnu 2011 kvůli nespokojenosti s obecním hospodařením odejít ze zastupitelstva, které tak v současnosti čítá jen šest členů z původních devíti. O dění v obci se však Obruča zajímat nepřestal a v podzimních volbách se pokusí současného starostu Mořic Jaroslava Knapa na třetí pokus porazit.

Byly problémy v obci až tak vážné, že musely vyústit ve váš odchod?

„Ony tak nevypadají, pokud je nerozkryjete... Jsou důkladně maskoványa nevěděli bychom o nich, kdybychom se tam před osmi lety nedostali a nebyli jsme tak aktivní až dotěrní! Po volbách před čtyřmi roky jsme zjistili nezaplacené věci za šest set tisíc korun, pak se ještě objevilo sporných takřka tři sta tisíc korun za zeleň, ačkoliv na to nebyly vystaveny faktury a částka nebyla ani v závazcích. Starosta Knap tomu říkal gentlemanské dohody s firmami. Faktury se vystavovaly až dodatečně po volbách, o téměř tři sta tisíc korun se pak navýšila částka kvůli výměně zeminy při stavbě chodníků, což si starosta domluvil bez vědomí zastupitelstva. Ani sám už si nevzpomněl, za co to vlastně bylo! Nejenom my, ale i spousta občanů zírala, jak je s obecním majetkem nakládáno.“

K čemu dále jste měli výhrady?

„Především k poskytování relevantních a srozumitelných informací i povýšenému jednání z titulu většiny. Dále nás trápilo nedodržování zákona o obcích, jako například mimořádné svolání zastupitelstva, což nelze provést, když starosta zaspí termín podání žádosti o dotaci... A ještě tam schválí prodej pozemku za více než tři miliony korun, aniž by tento záměr vyvěsil na úřední desce v zákonném termínu. Nakonec to dopadlo tak, že museli svolat řádné zasedání a vše revokovat. Prostě ztratili jsme důvěru v osobu starosty Knapa a nechtěli za to již dále spoluzodpovídat. Chtěli jsme demonstrovat, že se distancujeme od takového stylu hospodaření, zatímco někteří politici se tam drží zuby nehty. Byly hlasy, ať ho odvoláme, ale řekli jsme si, že budeme ctít volební výsledek. Dodneška nám to však někteří vyčítají...“

Co vás tedy definitivně přimělo odejít?

„Jako první odstoupil zastupitel za starostovo sdružení ´Za prosperující Mořice´, který za tu dobu naznal, že v některých věcech máme pravdu a při různých hlasováních se přiklonil na naši stranu. Jakmile tam měl starosta loajálního zastupitele, který mu vše ‚odmává‘, tak už si byl tak jist svou většinou pěti hlasů, že se před jednáním zastupitelstva nesvolávala pracovní schůzka, na níž se do té doby vše diskutovalo. Náš protinávrh na oddlužení a hospodaření smetli se stolu, úhel pohledu na spolupráci se změnil. Odstoupil i pan Štěpánek ze sdružení ´Mořice pro sport´, s nímž jsme měli stejný názor. Z naší kandidátky nenastoupil ani jeden náhradník, od nich přišel čtvrtý náhradník v pořadí pan Kučka.“

Co se vám do té doby podařilo prosadit?

„Bohužel moc ne. Neočekávali jsme, že se budeme topit v takových dluzích a bude nám hrozit zesplatnění účtu, což by znamenalo i vypnutí světel v noci. Prosadili jsme ale adresné hlasování, institut dvou podpisů, podpisový řád, který stanovoval i finanční limity. Do deseti tisíc korun mohl starosta samostatně rozhodovat, do čtyřiceti tisíc musel rozhodovat s místostarostou a dodatečně to schválilo zastupitelstvo, nad čtyřicet tisíc si to musel nechat starosta schválit dopředu. Podpisový řád vzal za své a adresné hlasování je teď zbytečné, protože všichni poslušně hlasují pro...“

Změnilo se něco od vašeho odstoupení?

„Ne, nic! Před dvěma lety si vypsali mimořádné odměny do výše svého platu, což v případě starosty dělá asi třiatřicet tisíc. Místostarostovi byla dvojnásobně navýšena odměna z dvou tisíc čtyř set korun a na konci roku musí mít obec na účtu dvě stě osmdesát tisíc, aby měli na výplaty. Když se krčí rameny, že nejsou peníze ani na lokální opravy, protože dlužíte všude, tak jsou to odvážné kroky.“

Máte představu, jak se vyvíjí zadluženost nyní?

„Nemáme přesná čísla, ale když jsme odstupovali, tak to bylo kolem šesti milionů korun a nyní se snížilo přibližně na tři... Tlačili jsme na investice, chtěli jsme, aby se opravovalo, což nám starosta dával za vinu, že kvůli nám zadlužil obec. Pak se podařilo prodat pozemek nad dálnicí za více než tři miliony. Polovina šla bance na splacení úvěru, druhá polovina s jejím schválením na proinvestování. Z více úvěrů vznikl jeden na patnáct let, ale s omezením investic do tří set tisíc ročně. Za to toho moc neuděláte. Obec hospodaří s asi čtyřmi a půl miliony, to znamená prohospodaření čtyř milionů korun ročně za provoz.“

 Další roky tedy budou hlavně o úsporách?

„Ano. Je potřeba udělat důkladnou inventuru, jako jsme to dělali my sedm měsíců. Třeba oblouk na popínavé rostliny za osmadvacet tisíc vyšel po nacenění na asi pět tisíc. Pergolu nad lavičkou nám stolař s prací nacenil na sedm tisíc, také stála osmadvacet tisíc. Pokud pak od stavební firmy, která má v obci zakázku, dostaneme na hudební festival sponzorsky sto tisíc korun, tak je jasné, kde se to vzalo. Starosta říkal, že vždy je to v zisku osmdesát tisíc, když ale nebyly žádné velké sponzorské dary od stavebních firem, tak akce skončila třicet tisíc v minusu, byť jsme dostali padesát tisíc od Olomouckého kraje... Obec nemůže jít do tak riskantních akcí, pokud hrozí, že tolik prodělá! Oni mávnou rukou, že jsou to obecní peníze. A jede se dál...“

 Jak ale můžete zaručit, že byste se pak nechovali stejně?

„Když se to nezkusí, tak se to nezjistí! Člověk se může nechat zviklat, ale pokud si nasadíte kontrolní mechanismy, jakože starosta je kontrolovaný zastupitelstvem, opozice se nepotírá z principu, tak se to dá ohlídat. Třeba u chodníků měla být projektová cena 3,6 milionu, o tom jsme se bavili na investiční komisi, během týdne to ale bylo o milion víc... ‚To je za zeleň, stromky a tak. Ještě je v tom autobusová zastávka,‘ odvětil nám starosta. Tak se tu tvoří ceny stavebních prací a nedělám si iluze, že by v tom byla hospodárnost.“

 Na co byste se tedy zaměřili přednostně?

„Je třeba ozdravit rozpočet. Očekávali jsme, že se těmito kroky dostaneme na milion korun, který by byl každoročně volný na investice. S dotacemi by to byly třeba tři čtyři, to by bylo veselejší. Chceme si také stanovit, zda držet celý obecní majetek nebo něco prodat. Je potřeba spravit zbývající chodníky, zbudovat parkovací místa, vytvořit místa pro stavební parcely, kde nehrozí záplavy.“

 Jako lídr jste potenciálním kandidátem na starostu. Šel byste do toho?

„Kdybych podporu měl, tak bych do toho musel jít...(úsměv) První čtyři roky jsme ‚drželi basu‘, v dalším období jsme zjistili stav a řekli jsme si, že si to nenecháme pro sebe a musíme jít s informacemi ven. Založili jsme webové stránky, kam píšeme, aktivovali jsme lidi, ať se ke všemu postaví. Kdyby utvořila současná opozice většinu, tak bychom se toho museli chopit. Ať už bych to byl já nebo kdokoliv jiný z kandidátů, protože jsou mezi námi i jiné osobnosti. Občanům přeji dobrou volbu. Ať nepodléhají apatii, přijdou letos volit a vysloví se, jaké Mořice si přejí.“