V Drahanech tekl bronz i voněly perníčky

Zvonění kovadliny, ale hlavně dmýchání pracujících měchů vítalo v sobotu 19. října návštěvníky Slavností ohně na louce nedaleko pramene Velké Hané v Drahanech. Se zatajeným dechem sledovali malí i velcí návštěvníci například odlévání bronzu stejným způsobem, jakým to dělali naši předkové před čtyřmi tisíci lety. Letos byla akce zaměřena především na zpracování kovů, ať už lití bronzu nebo výrobu železa.

Slevačskou dílnu, jejíž centrum tvořila malá jamka v zemi, měl na povel archeolog Filip Šrámek. „Uvnitř ní je tyglík s bronzovinou zasypaný dřevěným uhlím. Dmýcháním jej musíme zahřát na teplotu kolem tisíce stupňům, aby byl kov tekutý,“ vysvětloval experimentátor, který má za sebou desítky úspěšných taveb. Kov odléval do jednorázových forem z jílu. Po jejich zchladnutí a rozbití se vyloupla například pěkná bronzová dýka. „Tu ještě bude třeba kovářsky zpracovat, přebrousit a vyleštit, aby vypadala jako ty, co známe z archeologických nálezů,“ dodal Šrámek.
Nejvoňavější technologií bylo ale bezesporu pečení perníčků v takzvané akumulační peci z nepálených cihel obložených drny. Tu postavil Petr Lehký z Proseče u Litomyšle. I když sám vyučený cukrář, na akci přijel se skleněnými korálky. Pečení i zdobení sladkých dobrot obstarávala jeho kamarádka Jana Vítková. „Pečou se stejně, jen se musí obrátit. Dřevo a zakouřené prostředí uvnitř pece jim ale dodá úplně jinou chuť. Je to pro mě zajímavá zkušenost,“ pochvalovala si Vítková.
Na večer připravili experimentátoři i rekonstrukci pravěkého žárového pohřbu. Za kvílení několika desítek přítomných na hranici shořelo asi dvacet kilogramů vepřových kostí. „Ty uložíme podobně, jako to dělali lidé v pravěku s ostatky zemřelých. Za několik let je odkryjeme tak, jako to dělají archeologové, a podíváme se, jak působí přírodní procesy,“ vysvětlil kurátor Muzea Drahanské vrchoviny Pavel Moš, který byl s akcí spokojen. „Přál bych si, aby se v tomto místě staly podobné akce tradicí,“ uzavřel Moš.