Při osvobozování Obědkovic umíraly i děti

Zajímavou událost se podařilo o uplynulém víkendu zorganizovat v Obědkovicích. Obec, kde si konec druhé světové války pravidelně připomínají májovým pochodem, v pátek okupovali vojáci německého wehrmachtu! Osvobodit místní obyvatele od okupantů dorazila sovětská armáda. Následující boje, při nichž nechyběla hlučná střelba ze samopalů či výbuchy granátů, si vyžádali oběti nejen mezi vojáky, ale také mezi civilisty. Zahynuly při nich dokonce i děti...

Rekonstrukci bitvy uspořádali členové Klubu vojenské historie Dukla. „Oslovili nás místní sokolové a zástupci obce, kteří tu pravidelně pořádají májový pochod. Domluvili jsme se, že v rámci svých možností předvedeme, jak to asi mohl vypadat v momentě, kdy sovětská armáda vstoupila do vesnic okupovaných Němci. Do celé rekonstrukce bylo kromě vojáků v dobových kostýmech zapojeno také poměrně dost civilistů. Chtěli jsme tím poukázat na fakt, že válka není pouze věcí vojáků a že smrt v ní nehledí na to, zda někdo má či nemá uniformu,“ nastínil myšlenku celé akce Jaroslav Dvořák, předseda KVH Dukla. Tento klub sdružuje čtrnáct členů, většina z nich má věrnou výstroj i výzbroj typickou pro členy sovětské Rudé armády. Pro bitvu o Obědkovice si pak „Dukláci” pozvali kamarády z klubu Valkiria z Čelčic a Grenze z Letovic. Ti samozřejmě vystupovali v rolích vojáků německého wehrmachtu.

Podobná akce se přitom v Obědkovicích konala vůbec poprvé. „Když tady vidím všechny ty vojáky v uniformách sovětské i německé armády i s jejich samopaly, tak se mi úplně vrací vzpomínky z dětství. Během druhé světové války jsem s rodiči žil v nedaleké Ivani. Těsně před jejím koncem vezl otec sovětského důstojníka a přepadli je Němci. Otec byl postřelen dvěma ranami do nohy, ale byl včas ošetřen a přežil,” zavzpomínal přímo před akcí pamětník a obědkovický občan Zdeněk Pospíšil (78), kterému tedy v době osvobození bylo deset let. „Byli jsme kluci a rodiče to s námi nejen během války, ale i po ní neměli vůbec jednoduché. Všude se třeba válela nevybuchlá munice a patrony, už jako malí jsme měli k dispozici kilogramy střelného prachu. Jednou jsme ho dali do skruže a zapálili to. Bylo to obrovská rána, domů jsem se vrátil s ohořelým vlasy a spáleným obočím. Rodiče o nás měli strach, nadávali nám, ale obvykle s námi stejně nic nezmohli,” připomněl pan Zdeněk běžné starosti všech rodičů, kteří své děti vychovávali těsně po druhé světové válce.

Pokud budete chtít vojáky rudé armády z Klubu vojenské historie Dukla spatřit na vlastní oči pak budete mít šanci při srpnovém Military festu ve Skřípově, nebo o měsíc později při rekonstrukci dobývaní Plumlova.