VIDEO + FOTOGALERIE V pátek na svátek svatého Václava proběhlo v Čechách pod Kosířem slavnostní otevření nového depozitáře Muzea historických kočárů. To vyvrcholilo odhalením největšího smutečního kočáru na světě z dílny plzeňského stavitele Václava Brožíka. Na opravě tohoto mistrovského díla se podíleli řemeslníci z celé republiky, hlavním motorem celého projektu byl majitel muzea Václav Obr. Skvost obce, kraje i celé České republiky tak zazářil v plné kráse. 

Stylovější prožití svátku patrona české země si prostě nešlo představit. Václav Obr během pátečního otevření depozitáře Muzea kočárů a odhalení největšího smutečního kočáru opět dokázal, že je nejen neobyčejně zručným řemeslníkem a člověkem, který dokáže nadchnout lidi nejrůznějších profesí, ale i mužem se smyslem pro působivé divadlo. Prostřednictvím něj se pak lidem snaží zvěstovat poselství o víře, naději a lásce, stejně jako úctu k myšlenkám i dílu našich předků. Pod jeho rukama se pak tyto obecné pojmy, jejichž obsah modernímu člověku obvykle uniká, dokáží zhmotnit v dílo, které svým významem zřetelně začíná přesahovat hranice regionu.

V pátek otevřený depozitář Muzea historických kočárů v Čechách pod Kosířem je budovou se zcela osobitým kouzlem, ve které se projevuje zručnost a neobyčejná preciznost lidí, kteří se podíleli na jeho stavbě. To samé platí i pro největší smuteční kočár světa, který je tu od pátku vystaven. „Za opravou tohoto monumentu stojí celá velká rodina řemeslníků z nejrůznějších koutů republiky, která se dala dohromady díky akci Josefkol. Osobně bych chtěl ale poděkovat především své ženě, která do mě vlila tolik energie, kterou bych sám od sebe nikdy nečekal,” zdůraznil během slavnostního zahájení Václav Obr, který kromě poděkování všem svým spolupracovníkům rovněž vzdal velký hold staviteli kočáru Václavu Brožíkovi. „Byl to fenomén, dodával kočáry na mnoho královských dvorů, nebo třeba i perskému šáhovi. Oprava jeho největšího kočáru byla zatím tou absolutně nejtěžší věcí, do které jsme se pustili. Opravovali jsme ho podle jediné fotky, kterou jsme měli k dispozici. Během rekonstrukce jsme dělali některé věci poprvé a možné i naposledy. Samotný kočár je kromě své velikosti výjimečný i tím, že byl elektrofikován. Mě osobně pak těší i to, že je plně funkční a dá se s ním vyjet ven,” netajil své nadšení Václav Obr, který sklízel upřímný obdiv všech lidí přítomných v plném sále. „Za to, co zde během posledních let vyrostlo, by se rozhodně nemusela stydět velká státní instituce zaměstnávající desítky lidí typu Národního technického muzea. O to obdivuhodnější je, že tohle všechno dosáhl jeden člověk, který má chuť pracovat a dokáže spojovat a nadchnout podobně smýšlející lidi. To by se nám v politice často opravdu hodilo,” shrnul velmi trefně Ivan Kosatík, někdejší hejtman Olomouckého kraje, bez jehož finanční podpory by Muzeum kočárů ani depozitář zřejmě nevznikly. „Václav Obr dokazuje, že pokud máte jasně daný cíl, cestu k němu si vždy nějak najdete,” uzavřel současný krajský hejtman Martin Tesařík.