PODNIKÁNÍ dvou instalatérů SKONČILO V DLUZÍCH

Říká se, že řemeslo má zlaté dno. Být drobným živnostníkem však není dnes žádná legrace. Vždy hrozí, že s vámi ti větší a silnější pěkně „vydrbou“.  Pokud zároveň přeceníte své možnosti, pak hrozí, že dopadnete jako Tomáš D. a Zbyněk K. z Prostějova. Po dvaceti letech poctivé práce a skromného života jim z jejich společného podnikání zůstaly jen stotisícové dluhy, které nejsou schopni splácet...

Třiapadesátiletý Zbyněk K. se vyučil jako instalatér a této práci zůstal celý život věrný. Ráno vstal, navlékl si montérky, po deseti i dvanácti hodinách práce se večer unavený vracel domů. Nikdy si s manželkou nežil nad poměry a dluhy nedělali. Přesto má nyní na krku žalobu, že na fakturu nabral materiál za 1 340 000 korun, o němž měl vědět, že už ho nebude schopen splatit. Většinu z těchto peněz přitom dodnes skutečně neuhradil a zdá se, že tak ani nikdy neučiní.

„O odběr materiálu na mé jméno mě poprosil můj společník Tomáš D. Dělali jsme spolu dvacet let, takže jsem mu plně důvěřoval. Já jsem pracoval rukama, on měl na starosti smlouvy a vše kolem peněz. Říkal, že pokud budeme dál pracovat, tak materiál v budoucnu zaplatíme. Taky jsem měl strach, že když do toho nepůjdu, že zůstanu bez práce, což jsem si nedokázal představit,“ vypověděl ve čtvrtek u Okresního soudu v Prostějově Zbyněk K.

Jak se ukázalo, nebyl to ovšem jediný vysoký závazek, kteří si oba společníci kvůli podnikání nadělali. Předcházel mu bankovní úvěr přesahující dva miliony korun, na který Zbyněk K. zastavil svůj byt a Tomáš D. svůj dům v Hrubčicích. „Teď nemám nic. Byt nám zabavila banka, patří mi ještě auto, ale ani to na mě zatím není přepsáno. Zůstaly mi jen dluhy,“ povzdechl si Zbyněk K., který celou záležitost nesl očividně psychicky velmi špatně. 

Vzal si příliš velké sousto

Celý smutný případ má jediný hlavní důvod. Jeho společník a rovněž vyučený instalatér Tomáš D. bohužel špatně odhadl finanční rizika podnikání. S vidinou vysokého zisku bral čím dál větší zakázky, jenže vše nakonec dopadlo jinak, než si představoval. „V Praze jsme například získali práci za tři a půl milionu korun. Museli jsme kvůli tomu nakoupit materiál i nářadí a také přibrat zaměstnance. Jenže pak stavba byla ukončena a investované peníze se nám nikdy nevrátily. Šli jsme i do dalších zakázek, na kterých jsme ve finále kvůli neustálým změnám v projektu prodělali. Zástupci firem, pro které jsme to dělali, mi řekli, že jsme s tím měli už dopředu počítat. Jenže, podobné uvažování mi přijde absurdní,“ hájil se obviněný.

Státní zástupce přitom upozornil na fakt, že již v roce 2009 dluhy Tomáše D. přesáhly čtyři miliony korun. Už tehdy se dle něj nejevilo jako příliš pravděpodobné, že oba budou schopni celou situaci ustát. Navzdory tomu v téže době založi společnost, kde zaměstnal svého dlouholetého parťáka. „Skutečně jsem nemohl tušit, že to vše takhle dopadne,“ trval si na svém muž, který se podstatnou část svých závazků snažil uhradit.

Soud v této věci dosud nerozhodl, hlavní líčení bylo odročeno.