- 31. říjen 2014
- 995x
Z trestného činu Ohrožování výchovy dítěte byla minulé úterý obžalovaná Libuše G. Jelikož za stejný trestný čin už byla v minulosti pravomocně odsouzena, dvaapadesátileté ženy reálně hrozilo, že skončí ve vězení. A to všechno jen proto, že její patnáctiletý syn nechodil do školy. Jak se však ukázalo, tento fakt obžalované rozhodně lhostejný nebyl.
Hlavní problém vězel zejména v nezvladatelném chování patnáctiletého chlapce, na němž se hluboce podepsaly spory obou rodičů...
Pokud si někdo stěžuje na svůj osud, tak by si to na nějaký čas měl vyměnit s paní Libuší. Žena, kterou dle jejích slov sužují chronické onemocnění páteře a artróza, má po složitém rozvodu do péče svěřeny děti dceru a syna.
A vzhledem k tomu, že i kvůli zdravotním problémům nemá práci a s bývalým manželem je ve stálém sporu, tak péči o potomky (celkem pochopitelně) nezvládá úplně tak, jak by bylo potřeba. Přesto za své nezletilé děti stále nese odpovědnost, a to včetně školní docházky. A ta minimálně v případě jejího syna rozhodně pokulhávala.
Absolutní ztráta autority
Žák ZŠ Dr. Horáka letos v březnu a dubnu neomluveně zameškal celkem 204 hodin. Přitom v podobné souvislosti byla paní Libuše už jednou odsouzena k roční podmínce.
V úterý minulého týdne pak před soudem stanula opět a vznášela se nad ní možnost nepodmíněného odsouzení! „Kluka jsem do školy osobně vodila, jenže on po první hodině vždy utekl. Mnohokrát jsem ho hledala různě po Prostějově, bylo na něj vyhlášeno i několik celostátních pátrání. Někdy se našel u otce v Kojetíně. V uvedeném období se mi mnohokrát postavil, řekl, že do školy prostě nepůjde, a nešlo s ním za ádnou cenu hnout. Už jsem to nezvládala, brala jsem spoustu prášků, po kterých mi bylo špatně, omdlévala jsem...,“ vypověděla u soudu dvaapadesátiletá Libuše, která na nezdárného syna byla nakonec nucena podat návrh na ústavní péči. „Proč jste tento návrh nepodala dříve, obzvláště když jste už kvůli potížím s docházkou vašeho syna byla v minulosti odsouzena?“ dotazoval se soudce Petr Vrtěl. Obžalovaná argumentovala těžkou situací po náročném rozvodu. „Chtěla jsem, aby děti byly se mnou a spolu normálně žili. Ne aby skončily někde v ústavu,“ argumentovala nešťastná žena, jejíž snaha se však bohužel minula účinkem. Zatímco syn v létě putoval do ústavu ve Veselíčku, malá dcera bude muset být v dohledné době aspoň na nějaký čas umístěna v Klokánku. „Čeká mě totiž dalších asi sedm operací,“ objasnila důvod paní Libuše.
„Nevěřil jsem, že to dojde tak daleko“
U Okresního soudu v Prostějově byl přítomen i její syn, který celý proces pozorně sledoval. Cožpak si neuvědomoval, do jakých problémů může vlastní maminku dostat? „Ze školy jsem utíkal, protože se mi tam nechtělo být. Nevěřil jsem ale, že by matka mohla mít kvůli mně nějaké vážnější problémy ani tomu, že půjdu do ústavu,“ vypověděl mladík, který nyní do školy chodí, protože nad sebou má bič zaměstnanců výchovného ústavu.
Verzi paní Libuše potvrdila i třídní učitelka lehkovážného žáka stejně jako další písemné důkazy. „Matka na schůzky pravidelně docházela a dobře spolupracovala. Systém výchovy narušovaly spory s otcem dítěte, který mu útěky ze školy toleroval. Mladík z tohoto důvodu nemá jasně nastavena pravidla a i v běžných životních situacích tápe,“ ocitoval soudce Petr Vrtěl zprávu Probační a mediační služby, která nad paní Libuší po jejím odsouzení vykonává dohled.
Rozsudek bez potrestání
Soud sice nakonec ženu uznal vinnou z toho, že nezajistila docházku svého syna do školy, vzhledem k okolnostem a především soustavné snaze obžalované se situací něco dělat, však zcela upustil od potrestání. „Na účastníka se v takovém případě hledí, jako by nebyl odsouzen. Zároveň případ už nebude prošetřován ani v rámci přestupkového řízení, neboť soud to považuje za zbytečné,“ upřesnil důsledky takového rozsudku soudce Petr Vrtěl.
Jelikož se obě procesní strany na místě vzdaly práva na odvolání, rozsudek na místě nabyl právní moci.
Další chyba na Vápenici.