Syn, nebo manžel. Jeden z nich loni v dubnu uškrtil třiašedesátiletou paní Věru. Policie nakonec z hrůzného skutku, který se stal v Dolní ulici v Prostějově, obvinila Pavla Smělého mladšího. Ten byl následně i odsouzen a vynesený třináctiletý trest nepodmíněně nedávno potvrdil Vrchní soud v Olomouci. Z předložených důkazů se tomuto rozhodnutí ani nelze vůbec divit, přesto některé věci před porotou nezazněly!

Redakci Večerníku se totiž do rukou dostal úryvek dopisu, který odsouzený poslal svému otci. Z něj vyplývají dvě věci. Jednak, že Pavel Smělý se vždy cítil být nevinný. Ta druhá je ještě zásadnější. Není totiž vyloučeno, že devětatřicetiletý muž šel do vězení místo skutečného vraha, kterým v tom případě mohl být jedině jeho otec...

Jak se vše mohlo udát? A byl odsouzen skutečný vrah, nebo je z Pavla Smělého mladšího justiční oběť? Ví on sám něco víc?

Tajuplná je nadále smrt třiašedesátileté Prostějovanky Věry S., která zemřela násilnou smrtí. Na úryvek dopisu, který zveřejňujeme na straně 1 dnešního vydání, upozornila Večerník přítelkyně Pavla Smělého. Ta navzdory pravomocnému rozsudku stále stojí za svým partnerem a rovněž nám prozradila, že Pavel S. šel do vězení poté, co v hádce vyhrožoval svému otci. Mimo jiné, že „může dopadnout stejně jako matka...“ To se však dá vykládat různě. Nedocházelo už Pavlovi, který stále tvrdil, že je nevinný, jak to ve skutečnosti bylo? Přítelkyni odsouzeného muže totiž stále nejde do hlavy důvod, proč by zavraždil svoji maminku, kterou měl velmi rád. Její postoj samozřejmě může být výrazně ovlivněný vztahem k odsouzenému. Nicméně díky dlouhodobé znalosti otce i syna, to může být právě ona, kdo si všímá právě těch správných věcí, které leckdy nejsou na první pohled patrné... 

Proč mlčíš, otče?
Paní S. nás upozornila na věci, které by mohly být pro celý případ skutečně zásadní. Tou hlavní je úryvek z dopisu, který Pavel Smělý poslal z vězení svému otci. „Většina mých otázek zůstala nezodpovězena. Nebo snad cítíš, že bys mi to všechno mohl říct už brzy osobně doma? Pak by mi zrovna tohle pomohlo. Já vlastně nevím vůbec nic... Když mlčíš a vidíš před očima, jak druhé dostáváš do propasti - když TO VÍŠ, je to dost chyba!“ Paní S. se tento dopis do rukou dostal do ruky zcela náhodou. „Když jsem to četla, vytryskly mi do očí slzy...,“ prohlásila.  

Kde se vzala černá igelitová taška na hlavě zavražděné?

Další pochybnost do celého případu vnáší zaprotokolovaná výpověď otce odsouzeného. Ten si teprve v průběhu vyšetřování vzpomněl, že když přišel domů, tak měla mít jeho žena na hlavě černou igelitovou tašku! Tu prý manželce z hlavy sundal a hodil ji pod postel. „Zřejmě si manželka dala tašku na hlavu sama. To, že jsem to neřekl už lékařům záchranky, byla chyba, ale bylo mi to nepříjemné. Byla by to totiž ostuda, pokud bych dal najevo, že manželka mohla spáchat sebevraždu,“ vysvětloval Milan Smělý, proč pominul takto zásadní fakt.
Že by však oběť spáchala skutečně sebevraždu, jak naznačoval pan Smělý, je naprostý nesmysl! Z lékařské zprávy jasně vyplývá, že žena zemřela na následky škrcení, nikoliv proto, že se „pouze“ udusila. A v tom je obrovský rozdíl.
Nabízí se tedy zásadní otázka. Věděl Milan Smělý o tom, že jeho žena zemřela v souvislosti s nedostatkem kyslíku? A vymyslel si proto verzi s igelitovou taškou, pomocí které se měla jeho žena sama zabít? Nepochybné je, že žádný člověk není schopen sám sebe uškrtit. K tomu jsou potřeba cizí ruce...

Jak to mohlo být?

K dalším spekulacím pak napomáhá to, že si Milan Smělý starší nebyl jistý, zda odešel z bytu se svým synem. A na tomto místě se nabízí logický řetězec toho, co se onoho kritického dne mohlo v Dolní ulici skutečně stát. „Otec se synem se v bytě opět hádali, čímž matka velmi trpěla. Pavel se během hádky sebral a odešel na Trávnickou ulici, kde opravoval dům. Tuto variantu by potvrzovali i sousedé, kteří vypověděli, že slyšeli hádku a prásknutí dveřmi. Po jeho odchodu se matka mohla Pavla zastávat. To ostatně dělala často. A co když rozzuřený otec, který právě po ruce neměl syna, obrátil v afektu svoji agresivitu proti ní? Teprve pak opustil byt a zamířil na Trávnickou ulici, kde se sešel s Pavlem. Společně se pak do bytu vrátili,“ nabízí možnou variantu přítelkyně odsouzeného vraha.

Jak to vidí otec?

Milana Smělého se Večerník, jako už poněkolikáté, pokusil kontaktovat. Získat jakékoliv jeho vyjádření k celému případu je však prakticky nemožné. Narozdíl od upovídaného Pavla, při našem setkání pečlivě zvažoval každé slovo a pak rozhovor ukončil... Nic podstatného jsme se tudíž bohužel nedozvěděli.
„I během celého řízení většinou odpovídal pouze já nevím, už si nepamatuji a tak podobně. To je možná důvod, proč nakonec hlavní podezření padlo na Pavla,“ zauvažovala v této souvislosti paní S.  

Když světská spravedlnost nestačí...     

Hlavní otázka tedy zní: poslal tedy soud na třináct let do vězení nevinného? To navzdory výše napsanému není vůbec jisté. Soud totiž rozhodoval pouze na základě předložených důkazů. A ty jednoznačně ukazovaly na syna.
„Oba od začátku tvrdili, že byli celý den spolu. Pavel nikdy otevřeně neřekl, že otec zůstal s matkou sám a že s ní mohl být i v době jejího úmrtí. Proto se vůbec nedivím, že senát poslal do vězení právě jeho. Z některých Pavlových poznámek bylo však zřejmé, že starý pan Smělý mohl se zavražděnou zůstat o samotě. Pavel se mi však svěřil s tím, že by nikdy nedokázal říct, že ten, kdo zabil jeho maminku, by mohl být právě jeho vlastní otec.
A to i přesto, že se s ním opakovaně hádal. Říkal, že by táta měl strašné stáří a že by ve vězení prakticky dožil. Možná se bál, že by tak přišel o maminku i otce zároveň, což by psychicky neunesl,“ vyjádřila se dále pro Večerník paní S.
Pochybnosti okolo případu tedy i nadále zůstávají. „Sám předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci řekl, že není vyloučeno, že starou paní zavraždil její manžel. Ovšem dokazování proběhlo jen vůči Pavlovi a on z předložených důkazů jiný závěr udělat nemůže,“ uzavřela svoji zpověď paní S.
Je tedy možné, že nevinný syn pyká za zločin svého otce. Pokud tomu tak je, pak tak ovšem činí dobrovolně. A na něco takového už je světská spravedlnost prostě krátká...