Notorického zloděje usvědčila VLASTNÍ KREV

Pětačtyřicetiletý Július Ileš podle svých slov nikdy nepracoval. Vždy se prý nějak uživil, a když už byl v úzkých, nebo potřeboval jen tak peníze, vydal se na zlodějskou stezku. Ve svém věku toho stihnul hodně, ostatně šestnáct pobytů ve vězení těsně za sebou, to už je výkon hodný zkušeného kriminálníka. A minulé úterý vyfasoval od nesmlouvavého soudce v pořadí již sedmnáctý trest... Z vloupání do automobilu a krádeže autorádia jej paradoxně usvědčila jeho krev. Okno vozidla totiž rozbil pěstí, přičemž se pořezal na ruce...

K odcizení autorádia z dodávkového vozidla značky Opel došlo ve Vodní ulici v Prostějově 9. února tohoto roku v nočních hodinách. Kriminalisté měli v tomto případě poměrně jednoduchou práci, po odebrání vzorků krevních stop zanechaných v autě stačilo zjistit DNA a porovnat ji s databází. „Pachatel se totiž po rozbití skleněné výplně okna vozidla zranil a krevní stopy zanechal jak na dveřích auta, tak i uvnitř na panelu, ve kterém bylo umístěno autorádio. Zloděj způsobil majiteli auta celkovou škodu za dva tisíce sedmset korun,“ shrnul hned na začátku soudního procesu Petr Vrtěl, předseda senátu Okresního soudu Prostějov.

Netrvalo skutečně dlouho a policie záhy přišla na identitu pachatele, vzorky DNA zcela jasně ukázaly právě na Júlia Ileše. Ten měl mezitím prvního června nastoupit do výkonu trestu za jinou sérii krádeží. „Byl odsouzen ke dvaceti měsícům nepodmíněně za krádež motorové pily v ulici J. V. Myslbeka, krádež jízdního kola na Vojáčkově náměstí, a pak se ještě snažil odcizit kovářskou kovadlinu v Kostelecké ulici. Ta měla ovšem osmdesát kilo, takže obžalovaný ji neunesl a navíc byl přistižen,“ připomněl nedávné hříchy Júlia Ileše soudce Vrtěl s tím, že tento nenapravitelný recidivista trest v daném termínu nenastoupil, načež musel být zadržen a do kriminálu dopraven policejní eskortou. 

Kauza s vykradenou dodávkou ve Vodní ulici byla minulé úterý vyřešena během jediné hodiny. „Já už si na tu noc nepamatuju. Měl jsem rodinné problémy, pohádal se s družkou a v tu dobu každý den vypil spoustu alkoholu. Jestli jsem rozbil okno na dveřích auta? Možná, ale že bych něco kradl zevnitř, to fakt nevím,“ prohlásil u soudu Július Ileš, který poté, co ho vyhodili z Azylového centra Prostějov, bydlel několik týdnů před zatčením v hotelu na hlavním nádraží. „Důkazy hovoří jasně a přesvědčivě proti vám. Stopy krve se stejnou DNA byly nalezeny jak na dveřích auta, tak na palubní desce uvnitř,“ zpražil obžalovaného Petr Vrtěl.

Předseda senátu byl při vynesení rozsudku opravdu nekompromisní. Zatímco samotná státní zástupkyně požadovala pro Ileše šestadvacet měsíců nepodmíněně, Vrtěl ještě více přitvrdil. „Obžalovanému ruším původní trest dvacet měsíců, za přečin krádeže vloupáním mu uděluji nový společný a souhrnný trest v celkové délce třiceti měsíců nepodmíněně ve věznici s ostrahou. Zároveň je povinen nahradit majitelům vozidla způsobenou škodu. Tak vysoký trest volím z toho důvodu, že v případě obžalovaného jde o nenapravitelného recidivistu,“ přidal k vynesení rozsudku.        

Július Ileš ani neodporoval, třicet měsíců kriminálu přijal jen pokrčením ramen a vzdal se práva na odvolání. Pochopitelně tak učinila i státní zástupkyně, rozsudek je tím pádem pravomocný.