Hubení kancelářských krys aneb jak jsem přežil triatlon

Přestože jsem se tomu chtěl vždy vyhnout, stal jsem se z velké části kancelářskou krysou. Podstatnou část svého života totiž dělám důlek do stále stejné kancelářské židle, nacházející se poblíž počítače, do jehož klávesnice buším i tato písmenka. Ze všech možných svalů celého mého těla jsou po většinu mého bdělého stavu nejvíce zatíženy hlavně ty sedací. A to není nic, z čeho bych byl právě nadšen...

Z kavárny na triatlon

Na nápad zúčastnit se triatlonu Veteran steel man, který se pravidelně koná v Konici,  mě u kavárenského stolku přivedl můj dlouholetý kamarád. „Když půjdeš ty, půjdu taky!“ vyzval mě tehdy. Típl jsem tedy svoji desátou cigaretu a prohlásil, že příště se uvidíme v Konici. Teprve s odstupem času jsem si začal uvědomovat, co jsem to slíbil. Problém nastal už při vybírání kategorie, do které bych se přihlásil a v níž bych se mohl utkat se závodníky podobné výkonnosti. Jako ideální se jevila kategorie žen nad čtyřicet let. Jelikož jsem kvůli triatlonu odmítl podstoupit bolestivý zákrok, musel jsem přiznat pohlaví i věk a přihlásit se do pro mě elitně znějící kategorie muži do padesáti let.

První v cíli hned na startu

Časem jsem zjistil, že hlavní strategií závodníků při triatlonu je dostat se co nejdříve do prostoru cíle. Toho jsem se držel. V sobotu jsem si přivstal a ke konické sportovní hale, kde je tradiční cíl celého triatlonu, jsem dorazil deset minut před osmou, na kdy byl plánován společný sraz.  Vyšlo to! Byl jsem tu skutečně jako první! Tím jsem zcela uspokojil své soutěžní ambice a rozhodl se, že samotný závod bude už jen pověstnou třešničkou na dortu mého slavného vítězství. Když se kolem deváté konečně sešli i všichni ostatní, naložila se kola do náklaďáků a zamířili jsme k přistavenému autobusu. Při nastupování do něj jsem poprvé zapochyboval o své aktuální formě. Ty tři schody mi daly celkem zabrat...

Jako slimák na šmirglu

Všichni jsme vyjeli na Náklo. Na zdejší pískovně totiž celý triatlon začínal. Plavání mě nesmírně baví. Nejenže velice rád pozoruji plovoucí dívky, také namáčení v chladivé vodě považuji za příjemnou letní taškařici. Bohužel plavu rychlostí slimáka plazícího se po šmirglpapíru. A to se projevilo i při závodě. Cestou k bójce, kterou bylo třeba obeplavat, jsem míjel de facto celé startovní pole plavající v protisměru. Z vody jsem se po osmi stech metrech trápení potácel mezi posledními.

Jak jsem se octnul v pytli

Následující jízda na kole toho sice už nemohla mnoho zhoršit, v nějaké závratné zlepšení jsem ovšem také nedoufal. Ovšem ještě pomaleji než já plaval můj kamarád Petr. A to změnilo vše. Petr totiž na rozdíl ode mne na kole tráví spoustu času, letos má v nohách najeto skoro dva tisíce kilometrů. Když mě předjel, chytil jsem se ho jako klíště. Kudy jsme přesně jeli, to bych říct nedokázal. Uměl bych však dokonale popsat vzorek pneumatiky Petrova zadního kola. Na kole jsem se octnul v pytli. Byl to však pytel větrný a to mi vůbec nevadilo.

Každý cíl je dobrý 

Na běžecký okruh jsme po dojezdu cyklistické části vybíhali právě od konické sportovní haly. Tamtéž jsem vrátil asi za třiatřicet minut. Mezitím jsem stihl vyběhnout šílený kopec do Březska a kdo ví kam ještě dál. Přestože bylo slunečné poledne, před očima jsem měl bílou mlhu. Ta se trošku rozptýlila až při zpátečním seběhu do Konice, zvláště když trať vedla krásnou pěšinkou kolem lesního potůčku. Když se přede mnou objevil cíl, byl jsem jeho pouhou existencí neskutečně nadšen.  A to i přesto, že jsem si ho ráno stihl řádně prohlédnout. To, že jsem se do něj vůbec dokázal takhle dostat, bych do sebe skoro neřekl. Nadchlo mě to natolik, že jsem na nějaký čas upadl do radostného kómatu...

Triatlon je nejlepší kuchař

Když jsem opět nabyl plného vědomí, prohlížely si mě starostlivé oči mé přítelkyně,  cpal jsem se uzenými žebry, popíjel chlazené pivo a rozprávěl s přáteli, které na triatlonu pravidelně potkávám. Byl to s ničím nesrovnatelný pocit. Všechny starosti jsem vypotil kdesi na trati a v hlavě zůstalo jen čisté spokojeno. Vzhledem k chuti uzeniny a piva jsem navíc musel konstatovat jediné: triatlon je nejen nejlepší kuchař, ale i sládek!

Hubení kancelářských krys

V každém z nás, kdo máme sedavé zaměstnání, přežívá malá kancelářská krysa. Ta se časem zvětšuje. Potravou je jí nejen nedostatek času, ale i naše lenost. Mnohému z nás se to nemusí líbit, nicméně abychom provedli vlastní sebederatizaci, žádná chemikálie nám nepomůže. Je třeba se hýbat a zapojit  také jiné svaly než ty sedací. A nemusíte kvůli tomu přímo vyrazit na triatlon, stačí, když (mi) zryjete zahradu...

REKORDNÍ POČET TRIATLONISTŮ ZÁVODIL V KONICI + Fotogalerie