DRUHOLIGOVÉ ESKÁČKO CÍL SPLNILO

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, praví prastará pravda. Byť by se totiž na první pohled mohlo zdát, že prostějovští fotbalisté po roční pauze postupem do druhé nejvyšší soutěže naplňují toto přísloví, místo pověstné vody v řece uplynula fotbalovým korytem spousta zkušeností. Eskáčko roku 2018 opravdu nebylo takové jako roku 2016. Co všechno se změnilo?
Především realizační tým. Na místo trenéra nastoupil poprvé v novodobé historii člověk nesvázaný s prostějovským prostředím, navíc trenér velice zkušený, pro nějž je prostředí profesionálního fotbalu druhým domovem. Oldřich Machala spolu s Petarem Aleksijevićem vytvořili trenérské duo, které si zároveň mohlo vymýšlet požadavky na hráčské doplnění kádru a prostřednictvím druhého jmenovaného jej z velké části v zadaných mantinelech i realizovat.
Machala samozřejmě věděl, že je zapotřebí především vhodného doplnění, hráče s potřebnou kvalitou už v kádru měl a ti, kteří vzešli z domácího prostředí, si už svou premiéru ve druhé lize odbyli. Bylo jasné, že je třeba přivést zkušenost mezi tři tyče, další adekvátní posilu na stopera k Schusterovi, alternativy na krajní obránce i zkušenost do středu hřiště. Útok také nešlo stavět pouze na Karlu Kroupovi, který už měl být spíše alternativou do klíčových zápasů.
Také vedení klubu vědělo, že s podlimitním rozpočtem nelze soutěž udržet prostě proto, že za „babku“ nepořídíte kvalitní mančaft. František Jura si druhou ligu prožil částečně ve funkci trenéra a tyto zkušenosti samozřejmě také přišly k duhu.
Mnoho věcí sice bylo nakonec trochu jinak, ale kádr si přeci jen „sedl“ jak po herní, tak po lidské stránce. Dobrá parta začala sice drobným zaváháním v prvním zápase, následující venkovní vítězství ji ale natolik „nakoplo“, že Prostějov začal být záhy respektovaným klubem, který si dokázal vyšlápnout na Zbrojovku nebo Ústí nad Labem. Po osmi kolech to vypadalo na klidné přezimování uprostřed tabulky.
Pozitivní na první čtvrtině soutěže byly nejen výsledky, ale také předváděná hra, kde hrál prim kapitán Kroupa a gólman Bréda. Ten nepouštěl příliš branek, proto na kýžený výsledek leckdy stačil jediný gól nebo prostě gól navrch.
Právě málo vstřelených branek projevující se mizernou produktivitou nakonec stálo za herním, výsledkovým a samozřejmě také tabulkovým propadem v závěru podzimní sezóny. S Vítkovicemi a Jihlavou šlo ještě hovořit o smůle, jenže takový zápas v Chrudimi do naha odhalil psychické rozpoložení mužstva.
Tomu měla zimní přestávka přijít k duhu. Uzdravil se Polák, přišel první ligou ostřílený Vošahlík a katastrofa mezi tyčemi byla na poslední chvíli odvrácena příchodem neméně zkušeného Le Gianga. Jenže obavy tady stále byly. Půjde to lépe než na podzim? Bez klíčových hráčů tým na Žižkově selhal, což před sérií těžkých soupeřů nevěstilo nic dobrého.
Tehdy si také eskáčko sáhlo na dno. Po zápase se Zbrojovkou figurovalo na sestupové pozici a leckteré klubové vedení by začalo konat, pokud by samozřejmě ustál enormní tlak trenér. „Kabina funguje, to je podstatné,“ ozřejmil později trenér Machala, proč stále věřil ve výsledkový obrat. Přesto k dílčí změně realizačního týmu došlo, když na post asistenta přišel Ladislav Onofrej, dostatečně zkušený z lavičky olomoucké Sigmy.
Prostějov se nakonec s předstihem v soutěži zachránil a nedosti na tom, díky solidnímu finiši se vyhoupnul až na skvělé deváté místo, v něž už málokdo věřil. Lidé kolem prostějovského fotbalu si tedy ověřili, že druhá liga má v tomto městě místo a že klub postupně dokončuje transformaci do profesionálních podmínek.
Základním úkolem pro nový soutěžní ročník je postupné vybalancování zkušenosti a perspektivy kádru. Přes všechnu úctu k oporám týmu je třeba vnímat ročníky narození a ty napovídají, že všechno má jednou svůj konec. Problém je, že klub při všem důrazu na práci s mládeží asi nedokáže generovat dostatek talentů schopných se etablovat v profesionálním fotbale. Ti, kteří zářili coby fotbalové naděje ve třetí lize, se už v té druhé na hřiště příliš nepodívali. Ani ti nejlepší, Zapletal se Šteiglem, neměli své místo v základní jedenáctce zdaleka jisté. Samostatnou kapitolou je samozřejmě Píchal, ten ovšem někdy více bojuje s vlastními zdravotními problémy než se soupeřem.
Zajímavé bude srovnání na dálku s Chrudimí, která se ve své první sezóně dokázala udržet, podobně třeba jako Vítkovice, které se už v soutěži dostatečně zabydlely. Ambice Hanáků jsou nepochybně vyšší, napodruhé by umístění v horní polovině tabulky, byť by to znamenalo posun jen o jedno či dvě místa, mělo vyjít. To bude ale možné více posoudit až po letní přípravě, kdy se uzavře kádr pro podzimní boje.

Ohlédnutí za uplynulým ročníkem Fortuna:Národní ligy najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které je v prodeji od pondělí 10. června