- 4. červenec 2015
- 1923x
Ty trojky se v aktuálním bilancování objevují všude - třetí liga, třetí ročník, třetí místo. Jen k němu prostějovský tým dospěl jiným způsobem. Minule výtahem nahoru až skoro na vrchol a poté trochu uspokojení. Tentokrát spíše postupným sklouznutím po žebříku a tím, že soused o příčku níž se na poslední chvíli už výš nevydrápal. Buď jak buď, pro „eskáčko“ je trojková mystika velmi slušným počinem.
A to se na počátku zimní přípravy poprvé otevřeně hovořilo v šatně o útoku na první místo. Jenže než příprava skončila, bylo realizačnímu týmu jasné, že rozsáhlá marodka postihla tým v nejméně vhodnou chvíli. Už druhé jarní kolo totiž přineslo zásadní konfrontaci s lídrem tabulky, přitom sestava na hřišti byla dosti improvizovaná. I tak ale nebyla horší svého soupeře a s rezervou Sigmy bojovala statečně. Nebýt nešťastné Faltovy střely, hodně nenápadné, ale o to přesnější, mohla dělba bodů znamenat přece jen větší a delší zápletku. Jenže v tomto případě už bylo jasné, že první místo ulétlo do nedosažitelných výšin.
Přes vydařený zápas v Kunovicích, kdy rezerva Slovácka utrpěla domácí porážku 2:3, padl na Prostějov první útlum. Domácí remíza s Hulínem nepatřila k výstavním představením a vše vyvrcholilo velmi nepodařeným zápasem v Orlové. Záchranou se jevilo domácí měření sil s tehdy ještě na špici okounějícím Zábřehem, pro nějž porážka 3:0 byla jedním z tónů labutí písně v MSFL.
Modrobílí se v tomto utkání ale „chytli“ a stejně tak se dařilo i ve Zlíně. V té době na počátku května se celkové druhé místo jevilo velice reálně. Jenže pak přišla šňůra čtyř(!) remíz. Z toho tři v domácím prostředí a proti soupeřům, které bylo možné pokládat za ty hratelné. Jenomže – Vyškov „nechtěl hrát“ a proti mužstvu produkujícímu antifotbal si zuby vylámaly i slovutnější mančafty. Líšeň se na jaře náramně zlepšila, jenže tam zase obě obrany pořádaly nezávisle na sobě den otevřených dveří. Bezbranková remíza v Uničově vypadá poněkud jinak ve světle konečného umístění tohoto celku na pátém místě.
A pak přišla asi ta největší herda do zad. Ztratit pohodové vítězství v poslední desetiminutovce s týmem, jakým na jaře byla Třebíč, to už opravdu vyžaduje odolné trávicí ústrojí. V Kroměříži předvedli Jurovi svěřenci sice sympatický výkon, ovšem bez potřebné koncovky, a i třetí místo začalo být vzdalující se chimérou. Přes jednoznačné skóre z posledních dvou utkání 8:0 už obhajoba pomyslného bronzu nebyla v prostějovských rukou, rozhodl až úplně poslední hvizd sudího celého ročníku v Líšni, kde Slovácko „B“ neproměnilo svůj „mečbol“.
Kde hledat příčiny jarního trápení? Především to byla už několikrát zmiňovaná a rozebíraná marodka, která jistě zasáhla do sehraného ústrojí týmu. Oproti podzimu se nedařilo i některým stěžejním hráčům, Kroupa se střelecky chytil až uprostřed sezóny, Koudelka v jejím závěru. Na druhou stranu se ukázalo, že tým není nutně postaven na jedincích a nedaří-li se zrovna jednomu, zastoupí ho další. To je mimořádně cenné zjištění do budoucna.
Jestliže jsme ale při rekapitulaci minulého ročníku přemítali nad nevyzpytatelností nadcházející sezóny, kdy kádr opustilo několik zkušených borců patřících do skupiny tahounů, kteří prostějovský fotbal vytáhli na výsluní třetí ligy, můžeme teď s úlevou konstatovat, že ani tým postavený na domácích odchovancích se v tvrdé konkurenci neztratil. A to přesto, že jsme si všichni dobře vědomi zásadního významu angažmá Kroupy, bez něhož by obhajoba třetí příčky nebyla možná.
Pokud bychom chtěli spekulovat o postupových ambicích, pak z tohoto pohledu se složení třetí ligy stává sezónu od sezóny příznivější. Před třemi lety byly zřejmé ambice Třince a Frýdku-Místku, jejichž kvality se potvrdily setrváním o soutěž výš. Mezitím sestoupila Opava, která toužila po návratu do druhé ligy, což se jí také podařilo. Jelikož už dvě sezóny po sobě sestupují z FNL pouze české týmy, byla už uplynulá sezóna bez zřejmého favorita, byť rezerva Sigmy dlouhodobě prokazovala svou kvalitu.
Po postupu tohoto týmu nahoru a neslavném konci Zábřehu i Orlové se čistě teoreticky řečeno situace na špici ještě víc pročistila. Z favoritů zbývá Kroměříž, rezerva Slovácka a vždy dobře připravený Hlučín. Ambiciózní trenér Balcárek bude chtít jistě do nejvyšších pater místo Zábřehu vytáhnout svůj nový klub, Uničov.
To není v žádném případě důvod k podcenění soupeřů a podlehnutí pocitu, že teď už to půjde „samo“. To by byla zřejmá cesta do pekel. Ale při udržení herní kvality, dobrého zdravotního stavu hráčů a jejich individuální formy a v neposlední řadě motivace by v nadcházejícím ročníku měla být příhodná konstelace k tomu posunout se konečně z toho třetího místa ještě o nějaký ten stupínek výš...