Mezi závodníky do třiadvaceti let se Ondřej Tkadlec pohybuje teprve prvním rokem, na chvost výsledkové listiny ale zdaleka nepatří. Někdejší mnohonásobný medailista z mládežnických mistrovství republiky a dvojnásobný majitel trikotu pro domácího mistra zaznamenal hned zkraje roku výsledek jako hrom, když v dresu SKC Prostějov triumfoval na závodě Brno - Velká Bíteš – Brno!

A v povedených výsledcích pokračuje i dál. Na Memoriálu Otmara Malečka skončil v elitní kategorii i při účasti zahraničních jezdců šestý a jednadvacátý. Naposledy pomohl Jakubu Filipovi ke třetímu místu na 500+1 kolo v Brně. Při povídání s Večerníkem, kterému poskytl exkluzivní rozhovor, často skloňoval jména jako Peter Sagan a Mark Cavendish. Stát se úspěšným spurtérem na silnici, to je jeho sen...

Před pár dny jste se zúčastnil Memoriálu Otmara Malečka. Berete šesté místo z bodovacího závodu dvojic jako úspěch, či promarněnou příležitost?

„Bylo to povedené, ale nejlepší určitě ne. Patrné to bylo v krizových situacích, když se rozhodovalo. Nebyli jsme schopni hned zareagovat. S Kubou jsme ovšem jeli první závod a přestože jsme se chybám nevyhnuli, do budoucna by to šlo.“

Coby věkem ještě junior jste si tento závod vyzkoušel již loni. Který ročník se vám líbil víc?

„Atmosféra a vše kolem se mi víc líbilo letos. Myslím si, že po loňsku se to všem zalíbilo a návštěvností to šlo opět nahoru. Letos jsme měli fanclub po obou stranách. Výsledek jsem sice měl lepší loni, ale je to neznatelný rozdíl. Minulý rok jsem jel s Honzou Krausem z Prahy a jen jsme čekali, až někdo udělá chybu. S Kubou jsme chtěli víc závodit a trochu jsme na to doplatili (úsměv).“

Zažil jste v České republice podobnou návštěvnost jako na Malečkovi?

„To ještě ne. Tady se přijdou lidé podívat nejen na závody, ale i na doprovodný program. Je tu vše pro ně připravené, jinde se pouze odjedou závody a je konec.“

Mluvilo se o početní převaze Dukly Prahy. Je to v závodě poznat?

„Je, s tím se potýkáme pořád. I když si výrazně nepomáhají, tak si stejně místo pro sebe udělají. Třeba teď při závodě 500+1 kolo v Brně jsme tři z SKC a patnáct z Prahy. To je vyloženě jejich závod.“

Letošní ročník poznamenaly pády a zranění. Potkalo v minulosti i tebe něco nepříjemného?

„Stává se často, že někdo spadne, ale na nic tak vážného si nevzpomínám. Letos jsem spadl dvakrát třikrát, ale skončilo to naštěstí jen odřeninami.“

U silniční cyklistiky má každý v týmu svou roli. Je to na lídra a dříče rozděleno i na dráze?

„Dělá se to, ale není to tolik viditelné. Na silnici má každý jen jednu roli, na dráze si sice pomůžeme, ovšem každý závodí.“

V Prostějově vzniklo silné družstvo. Kam to můžete dotáhnout?

„V mužích jsem prvním rokem, Kuba druhým a je to o tom co nejvíce se začlenit. Přechod z juniorů je ten nejtěžší, třeba z kadetů to nebylo téměř poznat. Je to zejména psychicky náročné. V juniorech jsem byl zvyklý přijít na start a soupeřit o první pozice, teď bojuji hlavně o to, abych závody dojel... (úsměv)“

Jaká jste skupinka mimo závody?

„Toto je naše velká výhoda. Jak spolu trávíme spoustu času na trénincích i mimo ně, tak z nás vznikla parta.“

Je to obvyklé?

„Co to tak sleduji, tak se sice všichni baví, ale ve větších týmech již jeden pomlouvá druhého, ten se baví s tím, je to rozděleno do skupinek. Možná je to tím, že je nás tady míň. I Jirka Matoušek, který k nám přišel na začátku sezony, rychle zapadl a říkal, že takový kolektiv ještě nezažil.“

Jsou tréninkové dávky výrazně větší?

„Je to poznat, hlavně zpočátku jsem se s tím potýkal. V juniorech jsem jezdil maximálně sto dvacet kilometrů, to byl pro mě dlouhý trénink, teď mám sto osmdesát. Většinou šest tréninků v sedmi dnech a po závodě bývá den volna. Ale i ve volnu najedu tak třicet čtyřicet kilometrů. Máme také víc závodů, potkáváme se již s elitou.“

Co lze trénovat na dráze?

„Rychlost. Jezdíme za motorkou závodní rychlostí, abychom si zvykli na frekvenci.“

Netočí se vám někdy hlava?

„Na tomto velodromu ne, v Prostějově má přes tři sta metrů. Ale v Praze má sto padesát metrů a kolo se jezdí pod deset vteřin. To už je mazec. Ani nevíte, na které rovince jste (smích).“

Dukla je doma asi stále jedničkou. Dá se říci, že ji šlapete stále víc na paty?

„Kdyby se to vzalo čistě výkonnostně, tak asi ano. Ale oni nás válcují převahou. Je jich minimálně třikrát tolik. Na závodech je to pak těžké.“

Při srovnatelném počtu závodníků byste je mohli porážet?

„Určitě by to bylo vyrovnanější.“

Přesto prožíváte úspěšnou sezonu, příkladem může být výhra na klasice Brno – Velká Bíteš – Brno.

„Ano. Tam se mi zadařilo. Byl to závod pro mě, rychlý dojezd do spurtu. Vyhovovalo mi, že trať nebyla příliš kopcovitá a opět to ovládla Dukla. Jeli závod pro Kaňkovského, tedy do závěrečného spurtu. Společně s ním jsem z toho vytěžil. Udělali to tak, aby skupina dojela pohromadě a nedošlo k únikům. Celou dobu sice byla odjetá skupinka, tu si ale drželi na dostřel a před cílem ji dojeli. V závěru mi pomohli Kuba Filip s Vikim (Viktor Vrážel – pozn. autora) i dalšími.“

Takže vám sedí sprinterské konce?

„Na silnici určitě, na dráze spíše vytrvalostní závody. Tam je Kuba rychlejší a já do spurtu moc nejsem, ale vše je o tréninku. Kuba také nebyl minulý rok tak rychlý, ale tím, že získal výkonnost, může již pracovat na rychlosti. Počáteční rozdíl je veliký, ale občas se i mladí ukážou. Třeba Honza Kadúch je o rok starší než já a vyhrál závod elitní kategorie.“

V juniorech jste si nevedl špatně ani v časovkách. Nemohla by tohle být vaše budoucnost?

„Těžko říct. V mužích jsou závody tak dlouhé, že vytrvalost z časovky potřebuji jen na to, abych závod dojel. V juniorech jsme jeli časovku na dvacet kilometrů a v mužích na pětačtyřicet.“

Po Bíteši jste si oblékl i bílý trikot pro vedoucího závodníka Českého poháru mezi mladými jezdci. Jak dlouho vám vydržel?

„Zůstal mi ještě jeden závod, ale potom jsem o něj přišel, protože jsem nedojel. Byla to kopcovitá trať, což mi dělalo problémy, navíc jsem nebyl zdravotně zcela fit.“

Co vás čeká do konce sezony?

„Na sklonku září má být závod Světového poháru ve Vídni, kde bych měl v omniu startovat s Kubou. Od konce září mě čeká třítýdenní volno, tak se snad dostanu na dovolenou. Pak začínáme opět zimními soustředěními.“

Jak se vám v minulosti vedlo na evropských a světových šampionátech?

„Mezi muži jsem se tam ještě nedostal, v juniorech ale ano. Loni jsem se těsně nedostal do stíhacího družstva juniorů, kteří na mistrovství Evropy zajeli český rekord a mužstvo zůstalo beze změny i pro mistrovství světa. Když mi nevyšla dráha, tak jsem se začal připravovat na silnici a jel jsem na MS do Dánska. Formu jsem měl, celý závod se mi jelo dobře, do posledního kola jsem najížděl kolem desátého místa, ale dopadl jsem špatně. Přede mnou byl hromadný pád a už jsem se mu nevyhnul. Rozbilo se mi kolo a byl konec.“

Donesla se k vám již zpráva, že byste se měl příští rok s Jakubem Filipem ukázat v Itálii?

„Ano. Už jsem tam startoval letos, ale v jiné kategorii. Pokusí se nás dostat do elitní kategorie a může nám to přinést další zkušenosti a třeba i pozvánky na jiné závody. Je to podobný program jako na šestidenních, které se jezdí v zimě. Jediný závod tohoto typu v létě, takže určitě půjde o zpestření.“

Vyzkoušel jste si závody v hale i venku, na dřevu i na betoně. Jak se vám kde jezdí?

„Prostějovský velodrom mám z venkovních nejraději, protože jsem na něj zvyklý a vím, jak si kdy najet. Ale vnitřní velodromy v hale jsou lepší a rychlejší. Třeba venkovní v Brně je již rozbitý a není jednoduché v tom závodit.“

Kuba Filip se k dráze dostal přes horská kola. Byl to i váš případ?

„Dá se říct, že ano. Taťka dříve jezdil, tak jsem začal taky. Pocházím z Holešova a žádný silniční oddíl v okolí není. Takže jsem soutěžil za hulínský oddíl horských kol, který spadal do centra v Prostějově. Přes zimu jsme jezdili sem a všiml si mě pan Vačkář. Tak jsem s nimi začal jezdit na soustředění a po základce tu přešel i na střední a spojil to s cyklistikou.“

Zbývá vám čas i na koníčky?

„Moc ne. Ale když nějaký ano, tak si vyjedu na horském kole. Musím ale opatrně, abych se nezranil. Občas se svezu po stejných stezkách jako zamlada, domů se ale moc nedostanu.“

Mezi „třiadvacítkáři“ máte před sebou ještě čtyři roky. Co potom?

„To je složitá otázka. Nejlepší by bylo již teď se dostat do lepšího týmu, ale musela by se naskytnout opravdu dobrá nabídka, protože Prostějov na tom v domácí scéně není špatně. Leda ze zahraničí.“

Uvažoval jste i o Dukle Praha?

„Dříve nás to tam více táhlo kvůli podmínkám, ale nyní se již přípravou i materiálem srovnáváme. Není až takový důvod tam jít. Navíc mladí závodníci musí pomáhat starším a tady je nás pár a můžeme závodit spolu. Jednou se pojede na Kubu, jednou na mě, jednou na někoho jiného. To by se v Praze asi stát nemohlo.“

Kdybyste měl říct, co je vám milejší - silnice nebo dráha?

„Táhne mě to více na silnici do role spurtéra, ale ani dráha není špatná. Dá se to kombinovat, třeba se šestidenními. Ty přes zimu jezdí hodně silničářů.“

kdo je Ondřej Tkadlec

Teprve osmnáctiletý člen SKC Prostějov začínal s cyklistikou v oddíle Cyklo MXM Hulín, odtud se v patnácti přesunul na Hanou. Mezi mládežníky se stal dvojnásobným mistrem republiky ve stíhačce, celkem si vyjezdil devět medailí. Vzorem mu je již dnes legendární Mark Cavendish. Právě Britův úspěšný přechod z dráhy na silnici a spurterské dovednosti by v budoucnu rád napodobil.

Úspěchy: MČR juniorů 2011: 1. ve stíhacím závodě jednotlivců, 2. ve stíhačce družstev, bodovačce jednotlivců i silniční časovce. MČR juniorů 2010: 2. ve sprintu družstev i stíhačce družstev. MČR kadetů 2009: 1. ve stíhačce jednotlivců, 2. ve stíhačce družstev, 3. ve scratchi.