PÁR MYŠLENEK PO „POSLEDNÍM“ ROZVOLNĚNÍ

Tento materiál vznikl přesně v den „posledního“ rozvolnění zavedených vládních opatření 25. května. Počasí bylo takové všelijaké, chvilku pršelo, chvilku slunilo a hlavně stále foukal vcelku odporný vítr. Každý tedy ocenil, že již může sedět v restauracích, barech a jiných zařízeních uvnitř.

Samozřejmě došlo na velmi humorné komentáře k rozestupům, dezinfekcím a rouškám. Když jsme u těch roušek – minimálně čtvrtina města nezaznamenala, že roušek venku již netřeba. Já sám jsem zahlédl zahalené obličeje, což mě ovšem trochu děsilo, nebyl jsem si jistý, zda se nejedná o nějaké ty loupežníky. Roušky uvnitř pak zase ignorovala jiná část obyvatel, která je buď nevzala záměrně, či je prostě zapomněla doma, takže došlo k humorným situacím. Zákazník měl vytažené triko až k nosu a lezl mu tím pádem chlupatý pupík, u krásnější poloviny lidstva to bylo samozřejmě daleko příjemnější na pohled.
Do škol se nám vrátila opravdu jen část žactva, ale nikdo to nikomu nemohl vyčítat. Situace si žádá oběti, a to tedy i oběti v docházce, obzvláště když názor veřejnosti na návrat dětí do škol není zrovna pozitivní. Střední školy jsou na tom pravda jinak, jelikož maturity a přijímací zkoušky se neptají, zda je nějaká koronaepidemie nebo pokoronový stav, prostě proběhnou. Takže bych zde rád upozornil tu část veřejnosti, která s oblibou říká, že kantoři teď už nedělají vůbec, že je to ba právě naopak větší divočina než za normálního režimu. Tak to jen tak na okraj.
Pomalu se nám vrací do relativního normálu i sport, i když to bude bez diváků, alespoň prozatím… Ale hlavně budou výsledky, tabulky, mistr, postupující, sestupující, prostě bude vše košer. Za mě je to dobře, protože dostat titul od zeleného stolu mi fakt nepřipadá normální a ani spravedlivé, koneckonců i ten sestup by si měl klub „zasloužit“. Upřímně se těším na tenisový turnaj, který v Prostějově proběhne koncem června, a to s účastí těch nejlepších z nejlepších. Upřímně děkuji manželům Černoškovým, že se do této akce nebojí pustit. Rád si na zápasech zafandím a zatleskám kvalitní hře. Je také dobré, že víc budeme sportovat i my rekreační „atleti“ a naše těla, která se nám domácí stravou „jemně“ zakulatila, se nám snad zase odkulatí. I když se blíží doba grilovaček i zahrádek s pivečkem, takže se obávám, že skončíme v prodejnách oděvů a budeme kupovat v lepším případě věci o číslo větší.
A vypadá to, že budeme kupovat i plavky, jelikož se přece jen dočkáme nějaké té vodní, snad dokonce i mořské sezóny, což se již také stává vděčným tématem rodinných i hospodských porad. Protože v této oblasti bude evidentně platit rčení – kdo zaváhá, nejede. Tudíž všichni honí internet a je jedno zda v destinacích českých, nebo zahraničních. I když je pravda, že jsme si tak nějak všichni slíbili, že podpoříme zdejší hoteliéry a majitele dalších rekreačních zařízení, takže bychom měli slib splnit, protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, jak zpívá Janek Ledecký.
Pomalu se prostě začne všechno vracet do normálního režimu a i naše psyché se snad tím pádem také dostane do nějakého rytmu, který nám upřímně hodně chyběl. Bude to asi lidově řečeno „velká rána do palice“, ale jednou to prostě přijít musí. A tak přeji všem, ať se jim ten nástup k normálnímu režimu podaří a není to příliš velký šok. Ono se totiž říká, že všechno souvisí se vším a dobrá psychická pohoda je také jistou obranou proti virům a nemocem… A tak buďme v pohodě, protože jinak se nám ta hrůza zase může vrátit a my zase budeme v šoku.
Takže zdraví zdar a viru zmar!