- 3. červenec 2018
- 2813x
Cesty života nás čas od času svedou do jiné uličky, přičemž leckdy to sice bývá překvapení nemilé, povětšinou si však osud zahraje příjemnou partičku. A právě to druhé je případ dnešního - bonusového - dílu seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který je zaměřený na vše, co se týká regionální gastronomie.
Jak je už dlouhodobě známo, celý monitoring kolem gurmánství je dobrého půldruhého roku rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se totiž „na zoubek“ nejen regionálním restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské restaurace a monitoringu Hanáckých slavností či vánočních trhů, přičemž tentokrát se oním mimořádným kláním stala návštěva letního občerstvení nebo chcete-li takzvaného kiosku. Třiatřicáté pokračování jsme pak napsali na samém okraji města Prostějov, konkrétně v části Domamyslice.
A jelikož historie celého projektu začíná být pořádně košatá, stojí za připomenutí, že vše odstartovaly dvě pilotní části již na konci roku 2016. Třetí dějství jsme vám přinesli v lednu nadcházejícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme v pravidelném rytmu střídání, když příjemným oživením navíc se staly výše zmíněné bonusy, z nichž jeden jsme připravili právě na dnešní číslo, kterým se na chvíli odloučíme, abychom se ve druhé polovině prázdnin opět vrátili v mírně upravené podobě a také s avizovaným programem „NÁVRAT ZPÁTKY“. Ten přinese revizi a srovnání míst, které už jsme stačili navštívit. A to bude teprve zajímavé počtení...
K tomu navíc u příležitosti jubilejního dílu s pořadovým číslem 30 započala avizovaná čtenářská soutěž, kdy nám i nadále můžete zasílat své příběhy z návštěvy restaurace či hostince a vyhrát až TISÍC KORUN.
A kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech dvaatřicet doposud zveřejněných dílů.
Dnešní hodnocení vzniklo tak trochu náhodou. Vypravili jsme se původně do nejzápadnějšího kamenného podniku, který ještě patří do katastru Prostějova, a sice do Restaurace a penzionu Na Splávku. Ten se nachází na konečné zastávce autobusové linky číslo 4 v Domamyslicích a z internetových stránek jsme se dočetli, že je nabízen k prodeji. Ale že je úplně mimo provoz, jsme se nedozvěděli...
Také nám nebylo původně jasné, jak je propojeno s populárním a hojně navštěvovaném posezením Na Splávku, nacházející se jen pár kroků od restaurace. Nebyli jsme sami, kdo si myslel, že vše tak nějak patří k sobě. Z omylu nás vyvedla jedna z místních obyvatelek, kterou jsme potkali na zastávce a která nám vysvětlila, jak se věci mají. Takže: kamenný hostinec a rozlehlá plocha, kde se dobře sedí především za teplých letních dnů u piva či dobrého jídla, nemají společného ani majitele, ani provozovatele! Pojďme tomu přijít na kloub...
Než se rozhodnete vstoupit...
Občerstvení Na Splávku vešlo do povědomí i tím, že se zde pravidelně konají prvomájové oslavy KSČM, které mají i v Prostějově stále hodně příznivců. Zdá se, že tato skutečnost, ostatně v délce trvání jen jednoho dne v roce, na popularitě místu neubírá.
Hledali jsme, jestli na internetu nalezneme nějakou zmínku o občerstvení Na Splávku a něco málo jsme po pár minutách přece jen objevili. A sice, že v roce 2015 žádal provozovatel, Sbor dobrovolných hasičů Domamyslice, rozšíření pronájmu o další plochu... Tak populární místo by si podle našeho názoru zasloužilo lepší či alespoň nějakou prezentaci. Cožpak mezi příznivci nebo stálými návštěvníky není nějaký zapálený „ajťák“, který by se tohoto úkolu ujal?
Od exteriéru k interiéru
Takže, vězte, že občerstvení Na Splávku se nachází v centru Domamyslic, pár kroků západním směrem od křižovatky a konečné autobusu. Sestává se ze dvou jednoduchých staveb a několika reklamních deštníků či slunečníků, a to podle toho, jaké počasí právě panuje. Jedno ze stavení slouží jako servisní zázemí a možná i jako sklad, u jehož okna se vydávají nápoje a drobné občerstvení. Druhé působí novějším dojmem, nedávno zřejmě prošlo rekonstrukcí. Je propojeno s pódiem pro účinkující a po stranách se vstupy na WC. Pod pódiem je taneční parket, což není úplně přesné označení, výstižnější výraz je betonová plocha pro tanečníky. Kolem dokola a před stavením s výčepem se nacházejí jednoduché dřevěné stoly a lavice. Nepočítali jsme přesně místa, ale odhadujeme, že velmi pohodlně se tam vejdou dvě stovky návštěvníků, pokud se někteří k sobě víc přitulí, posadí se k nim další stovka.
Nabídka nápojů a jejich kvalita
Začněme se sortimentem piva, které k venkovnímu posezení ve družné společnosti neodmyslitelně patří. Nabídka je slušná: světlá desítka Rychtář a desítka řezaná, jedenáctka Matouš a Kvasničák, černá dvanáctka a pro náročnější konzumenty Plzeň. Kromě Plzně vše z pivovarů skupiny Lobkowicz.
S potěšením jsme přijali, že i na tak neformálním místě, jako je Splávek, byl každý druh piva načepován do sklenice s logem příslušejícím pivovaru nebo druhu. Vyzkoušeli jsme samozřejmě černé pivo, jehož skalním přívržencem je jeden z nás, jak jste si již z hodnocení mohli všimnout, dále pivo kvasnicové a řezané. Nenalezli jsme na žádném z piv nic nepatřičného, míra i pěna byly poctivé a chuť odpovídající.
Kromě zlatavého moku si u výčepního můžete koupit nealkoholické čepované i lahvové nápoje, čehož hojně využívají především děti, kterých tam bylo s rodiči poměrně dost. Jeden z návštěvníků si nesl sklenku bílého vína. My jsme ho nechutnali, k pivu nám v horkém dni nějak neladilo. Zřejmě ale nebylo špatné, protože ještě během našeho nedlouhého posezení si pán zašel pro další „dvoudecku“...
Něco k zakousnutí...
Nečekali jsme, že nám náš náhradní program vedle zavřeného hostince s penzionem Na Splávku uchystá takové překvapení. Přestože byl pracovní den a odpoledne ještě příliš nepokročilo do doby, kdy se chodí „na jedno“, z udírny vedle domku s výčepem se linula do přilehlého okolí libá vůně.
Při objednávání prvního piva jsme jen tak letmo zaregistrovali, že o hladu nezůstaneme. A tak jsme již při cestě pro druhé pivo neodolali a prohlédli si celou nabídku. Těžko se nám vybíralo, ale všechno jsme si dát nemohli, to bychom opravdu nezvládli ani při sebevětším hladu. Posuďte sami: cigárko, klobása, uzený bůček, krkovička, žebírka, makrela. Po důkladném zvážení, co si dát a jak se rozdělit, abychom oba ochutnali co nejvíce, jsme si objednali cigárko a žebírka, ostatní jsme s lítostí odložili na příště. K tomu jsme zvolili z příloh kromě hořčice ještě beraní rohy a nakládané cibulky.
Cigárko dobře prouzené, křupavé a voňavé a bez rušivých kousků, které by nešly rozkousat. Žebírka naložená v marinádě byla měkká, obalená masem.Oboje bylo chuťově dokonale vyladěné. Možná bychom jich zvládli i víc, než jsme si nechali ukrojit.
Kvalita servisu
Protože provoz občerstvení probíhá samoobslužným způsobem, můžeme hodnotit pouze výčepního a obsluhu udírny. Připadalo nám, že oba konali svoji práci bez projevů emocí, a to jak kladných, tak i záporných. Popřání dobré chuti nebo náznak nepatrného úsměvu by určitě nebyly na škodu. Ale nejsme štamgasti a viděli nás poprvé v životě, i když zřejmě ne naposledy. Tak třeba příště…
Místo úlevy
Místo úlevy se nachází ve druhém ze stavení, nad parketem. Vlevo jsou páni, vpravo pak dámy. Jak to vypadalo u žen, to nevíme, ale pokud stejně jako v chlapské části, a nemáme důvod o tom pochybovat, bylo i tam čisto a papírové ručníky. Umíme si ale představit, jak by takové místo vypadalo ještě v době nedávno minulé...
Shrnutí - celkový dojem
Přestože jsme neměli přílišná očekávání, a obávali se, že bude ve všední den odpoledne málo hostů a spíše symbolickou možnost občerstvení k pivu. Spletli jsme se. Místo toho jsme si příjemně poseděli v nečekaně teplém odpoledni ve stínu slunečníků a ve společnosti mladých maminek (a několika tatínků) s malými dětmi, ale také prarodičů s vnoučaty. Abychom nekřivdili starší generaci - jeden stůl, strategicky umístěný poblíž výčepu i udírny, byl obsazen muži, řekněme zralého věku, kteří už nemusí spěchat do jiné práce než té radostné na zahrádce.
Klid a pohoda - tak lze nazvat tento odpolední čas v občerstvení Na Splávku. A pojedete-li na kole třeba z přehrady v neděli odpoledne, budete nejspíše z množství osazenstva usuzovat, že tam vystupuje nějaký známý umělec.
A skoro bychom zapomněli: vystoupení se na tamějším pódiu odehrávají docela často, provozovatelé tak nemyslí jen na žaludky návštěvníků, ale i na jejich zábavu. A prý jsou to vystoupení oblíbená nejen přímo v Domamyslicích.
Na posezení pod širým nebem, kde si musíte dojít pro pivo a klobásu, klademe jiné nároky než na kamenný hostinec. Ale často tam panuje lepší atmosféra než uvnitř. A právě příjemná pohoda rozestírajíc se všude kolem, doplněná solidním, dá se říci až nadstandardním výběrem piva a širokou nabídkou masa u udírny, nás potkala v Domamyslicích Na Splávku. Můžeme všem čtenářům Večerníku tuto návštěvu jen doporučit.
3 hvězdičky
A JAK VÁM SE LÍBÍ V OBČERSTVENÍ NA SPLÁVKU?
HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT
SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.