- 19. květen 2017
- 2814x
Seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku nabízí v tomto čísle už jubilejní dvacáté pokračování, v němž dostává dle tradičního harmonogramu prostor další z řady místních hostinců a hospůdek. Jak je totiž známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se totiž „na zoubek“ nejen regionálním restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské restaurace či monitoringu Hanáckých slavností.
Současně dnes také odkrýváme první karty avizovaných bonusů v podobě soutěže mezi čtenáři, kde bude o co zápolit. Ve hře je totiž hned napoprvé lukrativní voucher na večeři. A jak jsme slíbili, oceňovat budeme také samotné provozovatele. Hlavní stať informací připravujeme do prosincového speciálu.
Kdo by chtěl znát hodnotitele, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do tradičního hostince, který nedávno oslavil plnoletost, za kterou si stihl získat řadu štamgastů...
Jako dvacátý přišel na řadu podnik s názvem: HOSTINEC U ANDĚLA PROSTĚJOV
Než začneme...
Dnes jsme se vypravili do hostince, který je u štamgastů a lidí z okolí velmi populární, ale jak jsme si ověřili, velké části obyvatel našeho města jeho název nic neříká, nedokáží jej lokalizovat. Možná je to i tím, že v konkurenci více než stoletých hostinců v centru města se jedná o podnik velmi mladý, i když osmnáctiny, tedy plnoletost, oslavil již loni. Nebudeme vás déle napínat – řeč je o Hostinci U Anděla, který najdete na konci Melantrichovy ulice, hned za prvním panelákem sídliště Hloučela, pár kroků od nákupního střediska lidově nazývaného „Skleňák“. Prostějovskou zvláštností je existence hostince stejného jména v Tylově ulici. Poznámka pro čtenáře: ten nyní nehodnotíme!
Od exteriéru k interiéru
Hostinec působí zvenčí velmi příjemným dojmem. Přestože v čase naší návštěvy byla již tma a počasí podzimně nevlídné, zahrádka s dětským hřištěm opuštěná, rozsvícená okna hostince i upravené a čisté okolí nás lákalo ke vstupu.
A za dveřmi nás čekalo velké překvapení - bylo téměř plno! A to v úterý v podvečer (hodiny ukazovaly půl šesté), kdy většina hostinců téměř zeje prázdnotou. Po upraveném okolí další příjemné překvapení. Tolik hostů jsme zatím v žádném z námi hodnocených hostinců nezastihli! Proti vchodu se nachází výčep, což je výhoda pro personál, nevýhoda pro toho, kdo by chtěl zmizet bez placení...
Mohli jsme zamířit doprava do části, kde byly stoly pokryté ubrusy, a vzhled se blížil klasické restauraci, ale pod stropem zářila velká obrazovka, což nás trochu odrazovalo. Zamířili jsme proto do levé části, o stupínek neformálnější, bez ubrusů a hlavně s volnými třemi stoly, přičemž obrazovka pod stropem nebyla nejprve vidět.
Vnitřní kapacitu hostince jsme odhadli na 80 až 90 míst u stolu. V pravé části o něco víc, do levého prostoru, kde uprostřed stojí kulečníkový stůl a u stěny zařízení pro příznivce hry zvané šipky, což kapacitě ubírá a kde jsme seděli my, se vejde asi třicet lidí. Sympaticky působilo, že je k dispozici několik menších stolů s dostatečným odstupem, takže zde zvládnete i případný intimnější rozhovor. Pro pohodové posezení můžete využít i nízký stolek se čtyřmi křesly v levé části hostince, a sice hráčské.
Zaujalo nás obložení stěn imitující staré noviny a graficky podařené tabulky s informacemi o nabídce piva. První taková informace vás čeká už proti vstupu, takže hned víte, na čem jste. Cestou ke stolu si pak můžete rozmyslet, které pivo z aktuální nabídky zvolíte. Stěny jsou vyzdobeny i historickými fotografiemi ze života pivovaru Gambrinus, zespodu podsvícenými a tudíž dobře viditelnými.
Nabídka nápojů a její kvalita
Místopis prostějovských hostinců uvádí, že hostinec je, kromě jiného, známý skvělým plzeňským pivem. Vyzkoušeli jsme a s tímto tvrzením lze souhlasit. Kromě klasické plzeňské „dvanáctky“, které se na stolech, alespoň v části, kde jsme seděli my, vyskytovala spíše výjimečně, si můžete objednat nefiltrovanou „desítku“ Gambrinus z tanku, černého Kozla z Popovic a říznou „jedenáctku“ Excelent. Jak je patrné z výčtu, v Hostinci U Anděla je domovským pivovarem Gambrinus.
Pokud dáváte přednost jiným nápojům, než je pivo, nebo nevydržíte u piva sedět celý večer, čeká vás docela slušná nabídka ostatních nápojů - alkoholických i nealkoholických. Rozlévané víno dostanete za příjemných 26 Kč za dvoudeci a je slušné. Na výběr máte Veltlínské zelené nebo Modrý Portugal, odkud pochází, jsme se zapomněli zeptat. Slušně rozsáhlý na jídelním a nápojovém lístku je i seznam lihovin: celkem pětatřicet položek a v jednotlivých druzích (rumy, vodky, whisky) byste si měli vybrat.
Nabídka nealkoholických nápojů je standardní, pokud jste nuceni abstinovat, žízní nezahynete.
Osobně jsme kromě ´Plzně´ vyzkoušeli „jedenáctku“ Excelent a obě piva byla dobře ošetřená i dobře natočená. V opačném případě by ostatně nebyl hostinec plný hostů...
Něco k zakousnutí?
Nabídka jídel, i když se U Anděla nevaří, je rozsáhlejší, než je obyčejně zvykem. Kromě utopence, který představuje jakousi povinnou výbavu, najdete na jídelním lístku langoše, bramboráčky nebo malý či velký talíř kuřecích nuget. Pokud máte pocit většího hladu a doma vás nečeká manželka s večeří, máte na výběr ze sedmi druhů pizzy po 130 korunách. Samozřejmě nemůžete čekat, že bude „z kamenné pece“, ale z mrazicího pultu, a výběr druhů je omezený, avšak snaha předložit hostům něco víc než jen utopence, je sympatická.
Pizzu jsme sice nevyzkoušeli, nějak jsme na ni zapomněli ve víru debaty o aktuálních tématech doby, ale dali jsme si jako obvykle utopence s bohatou porcí pikantní nakládané zeleniny, navíc čtyři bramboráčky, i když bychom hravě zvládli víc. Jak jsme se zmínili v jednom z minulých dílů seriálu, utopenci pocházejí z jednoho zdroje, takže jsou ve všech hostincích stejně chutní. O kvalitě bramboráčků svědčí, že jsme zalitovali toho, že jsme si objednali jenom čtyři.
Kvalita servisu
Po celou dobu naší návštěvy nás obsluhovala, stejně jako ostatní hosty v levé části hostince, jedna servírka. Byla rychlá, stručná, přesná. Měla přehled, jak rychle mizí nápoj ve sklenici jednotlivých hostů a kdo co pije, včas se dotázala, jestli má roztočit další sklenici. Bez zeptání nám další pití nevnucovala, takže jsme mohli snadno změnit druh nápoje. Jsou hostince, kde je to trochu problém. Pár neformálních slov navíc by ale potěšilo.
Místo úlevy...
Naleznete jej u „místnosti s ubrusy“, jak jsme pro sebe nazvali pravou část restaurace a navštívit jej bylo opravdu příjemné. Moderní zařízení, čistota i při plné restauraci. V době naší návštěvy sice večer teprve začínal a do zavírací doby bylo daleko, ale nemáme důvod si myslet, že tomu bylo v pozdějších hodinách jinak. K dokonalosti chybělo jediné - aby k utření rukou nesloužil mokrý látkový ručník (i když byl froté), ale jednorázové papírové ručníky nebo elektrický sušič. S látkovým ručníkem jsme se nesetkali na takovém místě již dost dlouho.
Shrnutí - celkový dojem
Návštěva tohoto podniku byla příjemným oživením nevlídného listopadového večera. Dokážeme si představit, že v létě je hostinec se zahrádkou a místem pro děti, navíc v bezprostřední blízkosti velkého sídliště, doslova bombou a chápeme jeho velkou popularitu v širším okolí. Navíc i otvírací doba od jedneácti hodin dopoledne do půlnoci, bez volného dne, určitě vyhovuje nejen stálým hostům.
Co nám vadilo na tomto „půvabném hostinci“, jak jej nazývá Místopis prostějovských hostinců? Především chybějící prezentace na webu, nepřehledný účet a zmíněný látkový ručník na WC. Jsou to vady na kráse, ale dá se s nimi něco dělat. Všechno ostatní je super.
Hostinec U Anděla je nejlepším z těch, které jsme zatím pro Večerník navštívili. Klidně by snesl hodnocení podle kritérií určených pro restaurace. Velmi málo chybělo a byl by se posunul do vyšší hvězdné kategorie, kam se z podniků této kategorie dosud nikdo nedostal...CO TO ZNAMENÁ:
5 hvězd – EXCELENTNÍ
Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako menu malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.
4 hvězdy - VELMI DOBRÉ
Slušná nabídka piv, obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Když k tomu přidáte skvělé pochutiny z grilu včetně domácích uzenin a stylové vybavení, je jasné, že se vám jen tak nebude chtít odejít. Takové léto udělá spokojeného člověka.
3 hvězdy – DOBRÉ
Dobrá piva na čepu, personál se snaží, k tomu kvalitní masíčko. Tato zahrádka stojí za návštěvu, přestože žádná velká gastronomie se zde neodehrává. Menu je zaměřené na domácí klobásky, takže štmagast si přijde na své. A o to taky jde.
2 hvězdy – SNESITELNÉ
Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce přes většinu týdne nic moc k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Když už o víkendu něco skončí na ohni, je to poživatelné jen při velkém hlasu...
1 hvězda – VYHNĚTE SE
Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, pokud pomineme jeden druh klobásy. Navíc obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Dobrá rada: odtud rychle pryč.
A JAK VÁM SE LÍBÍ V HOSPŮDCE U ANDĚLA PROSTĚJOV? HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,
ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
Pokračování seriálu v podobě 9. dílu z restaurace „U BÍLÉHO KONÍČKA“ najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v úterý 9. května
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.